Cestopisy

Kdesi jsem četl, že návštěva Grónska patří k největším snům cestovatelů z celého světa. Tento rozlehlý zaledněný ostrov, táhnoucí se na severu téměř od pólu až po šedesátou rovnoběžku na jihu, oplývá nesmírně pestrou a různorodou krajinou. Drsnou a fantastickou zemi tvoří prastaré skalní masivy obroušené masami ledu, mladší vysoká pohoří se závratnými skalními stěnami, fjordy a členité pobřeží s bezpočtem drobných skalisek a ostrůvků i barevná arktická tundra. Popsat všechny krásy Grónska není snadné, je to země nádherná a velkolepá zároveň. Největší koncentrací přírodních krás je pravděpodobně obdařeno méně známé a po staletí izolované pobřeží východního Grónska. Díky relativně snadné dostupnosti se dnes stává oblast obklopující hluboký fjord Ammassalik stále častěji vyhledávaným turistickým cílem.

Marocká kuchyně je velmi pestrá, i když mnohé z vás překvapí, zvláště ve srovnání třeba s pálivými jídly tuniskými, svou jemnou, pro někoho až nevýraznou chutí. Základem téměř všech jídel je množství dušené zeleniny, doplněné podle možností masem – kuřecím, hovězím nebo skopovým. Samostatnou kapitolou v přímořských oblastech jsou ryby a mořské plody.

Jen na málokterém letišti na světě vás bude místo autobusu či taxi čekat psí spřežení. V malé osadě Kulusuk na pobřeží východního Grónska je to i na počátku 21. století stále nejběžnější dopravní prostředek....

Grónsko? Veliký zaledněný ostrov na severu planety, to bylo vše, co jsem si dokázal představit ve chvíli, kdy padl tento návrh na stůl. Otázka, zda-li se zúčastním první české lyžařské back-country výpravy, rozuměj výpravy za sjezdovým lyžováním, pro mě přesto v sobě obsahovala i odpověď. Nedokázal jsem si představit, že bych řekl ne...

Vážená Adventuro. Prsty na mé klávesnici chtějí tolik psát a pocity se mísí v mých vzpomínkách. Ve vzpomínkách na neuvěřitelné zážitky z výpravy „Škola fotografování s National Geographic“, kterou mi nenabídl nikdo jiný, než Vaše cestovní kancelář Adventura. Teď tu sedím a v očích mám slzy, někde hluboko uvnitř žijí pocity, které zůstávají v člověku hodně, hodně hluboko a jsou momentálně příliš čerstvé. Člověk se začne obávat, zda-li se časem tyto nádherné vzpomínky vytratí.

O tom, že Sahara vysychá a zvětšuje se, jsem se učil už na základce, ale nikdy mě nenapadlo, jak rychlý proces to je. První, kdo se začal ztracenými pouštními civilizacemi opravdu vážně zabývat, byl francouzský voják a později amatérský archeolog Henri Lhote. Před 2. světovou válkou, v době, kdy Alžírsko bylo ještě francouzským departamentem, velel jednotce meharistů. To byli vojáci – jezdci na velbloudech – kteří sloužili na hranici Alžírska a Nigeru.

Rezervace Ol Pejeta leží ve výšce kolem 2000 m na náhorní planině mezi dvěma vyhaslými sopkami: čtyřtisícovým masivem Aberdare a pětitisícovou horou Mt. Kenya, druhým nejvyšším vrcholem Afriky.

Autobus uhání širokým údolím z obou stran lemovaným pásy hor. Obloha ještě před chvílí temná začíná blednout a vedle dálnice se zavlní hladina Rhony. Nebe se zbarvuje do růžova a na horizontu skal se objevují siluety kamenných vesnic. Na tuhle chvíli se vždycky těším celý rok. Až uvidím vzdálené modré obzory Cevennes, v nejbližším obchodě si koupím láhev nejlepšího vína na světě Cotes du Rhone a do nosu natáhnu vůni levandule. Až budu zase v Provenci.

Tanzanie. Největší země východní Afriky ležící na východním pobřeží. Jedno ze čtyř přírodně nejrozmanitějších míst světa. Domov největší populace savců na africkém kontinentu. Žijí zde největší suchozemští savci i nejrychlejší šelmy. Pyšní se více než tisícem druhů ptáků. Více než jedna třetina země je vyhrazena divoké zvěři, což je ve světě naprosto unikátní záležitostí. Právě Tanzanie se stala cílem vůbec první výpravy National Geographic Česko zaměřené na výuku fotografie.

Akce Afrika – škola fotografování s National Geographic proběhla v březnu 2011. Zde jsou dojmy prvních účastníků této akce:

Pyreneje jsou hory mnoha tváří. Jejich 230 km dlouhé horské pásmo lze chápat jako přirozenou hradbu mezi dvěma docela jinými světy. Zatímco na jihu se Španělé více než 8 století v neustálých mocenských bojích přetahovali o Pyrenejský poloostrov s Araby, na opačné straně hor se historie psala převážně pod vlivem problémů přicházejících ze severu. Dovoluji si tvrdit, že Afrika vlastně končí až pod Pyrenejemi. Stačí si prostě jen postavit elegantního a decentního Francouze vedle ohnivého lehce čokoládového Španěla. Koneckonců i vyprahlé pláně vnitrozemské mesety mají rozhodně blíž k podhůří Atlasu než k sladké Provence. Hluboké lesy a třítisícové pyrenejské svahy svou neprostupností způsobily neslavný konec nejednoho válečného tažení, a tak dějiny na obou stranách hor po dlouhou dobu kráčely docela odlišně.

Záměrně dvojsmyslný a lehce provokativní titulek trefně vystihuje charakter cyklistiky v oblasti Champagne, v jednom z 26 francouzských regionů, jehož věhlas velmi stylově zajišťuje nejslavnější a nejkvalitnější šumivé víno – šampaňské. Známe ho všichni – i většina z nás, která jej vlastně nikdy neokusila, ale přesto tak klasickou českou „Bohemku“ při bezpočtu slavnostních příležitostí ráda přezdívá. Je to něco podobného jako s vysavačem a luxem. Mnozí z nás již nevysávají, ale luxují. My nepijeme „Bohemku“, ale šampaňské.

Panama je turisty doposud opomíjený úzký pruh země, spojující jako pomyslný most Ameriku Centrální s Amerikou Jižní. Díky unikátní poloze byla odjakživa místem míšení rozličných kultur a do dnešních dnů se na jejím území zachovalo celkem sedm svébytných indiánských kmenů. Nejpočetnějším kmenem jsou Guajimové, kterých žije v dnešní Panamě více 120 000 tisíc.

Vietnam je všeobecně znám spíše jako místo starého válečného konfliktu, jako země porostlá džunglí a jako mateřská vlast mnoha našich spoluobčanů. Abychom zemi poznali blíže, pokusili jsme se do ní nahlédnout ze sedla kola a zjistit, jaká ve skutečnosti je. Rozhodli jsme se projet její jižní část a poznání je to v mnohém překvapující, ale každopádně velmi příjemné.

Jsou země, které jsou pro cykloturistiku přímo ideální. Pak jsou země, ve kterých se dá na kole celkem dobře jezdit. Známe i země, kde se při troše snahy dají najít nějaké cyklotrasy. Ostatní jsou země, o kterých z pohledu cyklistiky nevíme skoro nic. Mezi ně až donedávna patřil i Izrael.