Cestopisy

Slovinsko je taková kapesní země mezi Alpami a Jadranem, kterou velká část Čechů jenom projede cestou na zlaté pláže Chorvatska. Ovšem i tato malá země má mnoho krás. V určité nadsázce se dá označit za Nový Zéland Střední Evropy. Vlastní vysoké hory, nádherné řeky, husté lesní  hvozdy, nádherné jeskyně, středověká městečka a nakonec i kousek moře.

Sladká Provence, pokladnice architektonických skvostů, oblast krásné a mnohotvárné přírody, místo, kde je nejdůležitějším bodem dne (vlastně jeho středobodem ) siesta...

Anglie... bájný Albion. Krásné místo, ale jak se tam dostat?

Mnozí o jeho existenci nemají ani tušení. A přitom se tato perla Indického oceánu, jak bývá ostrov trefně nazýván, nachází v blízkosti takových ostrovních celebrit, jakými jsou Madagaskar (vzdálený 800 km) a Mauricius (vzdálený 220 km) – s ním a ještě o něco méně známým Rodriguezem pak tvoří souostroví Maskarény. Jedná se o tzv. sopečný řetězec podobný například Havajským ostrovům.

Aktivní vulkány Poás a Irazú jsou součástí horské soustavy Kordillera Central, jedné z nejvýše položených oblastí hřebene středoamerické Kordillery. Z historického i geografického hlediska leží v samém srdci Kostariky. Činnost obou vulkánů po staletí ovlivňují životní podmínky místních obyvatel. Na jejich úpatí v oblasti nazývané Meseta Central se nalézá jedna z nejúrodnějších oblastí Kostariky. Bublající krátery sice nepředstavují nijaké momentální akutní nebezpečí, přesto se čas od času přihlásí o slovo vydatnou sprškou sopečného popela nebo jedovatého kouře. Poslední větší erupce proběhla na vulkánu Irazú v roce 1963 a pokryla Mesetu místy až půlmetrovou vrstvou popela. Oba vulkány jsou dnes dopravně snadno dostupné a jejich krátery se staly významným turistickým cílem.

Skončilo léto, dny se zkracují a večery lákají k prohlížení fotografií z dovolené. Budeme vzpomínat na moře, pláže, hory …, ale napadlo vás někdy se na svou dovolenou podívat trochu i z jiné strany? Tedy nejen na to, co přinesla ona vám, ale zamyslet se také nad tím, jak jste svou přítomností ovlivnili místa, která jste navštívili?

Kdo nikdy v životě neměl touhu sednout do pořádného auta a přejet Saharu, ten nikdy nebyl kluk. A protože hodně chlapů zůstává kluky až do důchodu, sen o písečných dunách, pistách a oázách zůstává v hlavě mnohých z nás. Mít sen je první krok k tomu, aby si jej člověk splnil.

Kouzelné národní parky USA jsou nejnavštěvovanější v létě, málokdo tak zažije kouzlo zasněžených skal, ostrých větrů na poušti a v neposlední řadě pocitu dokonalé samoty. Jen ti, kdo vyrazí dříve (nebo později).

Jihozápad už známe, tak kam nyní?  Nejlépe navázat tam, kde jsme skončili – v hlavním městě Utahu!

Západ Spojených států právem patři mezi nejkrásnější a přírodně nejbohatší oblasti naší planety.

Přírodní park Ključevskaja představuje podobně jako celý poloostrov Kamčatka v současnosti jednu z nejaktivnějších vulkanických oblastí celého světa. A právě na teritoriu Ključevského přírodního parku došlo vůbec k nejmohutnější sopečné explozi dvacátého století. Monumentální přírodní divadlo v provedení vulkánu Tolbačik začalo dle přesné předpovědi sovětských vulkanologů v roce 1975 a trvalo téměř celý rok. Milióny let trvající geologický vývoj země bylo možné sledovat téměř v přímém přenosu. Místní krajina se ale překvapivě rychle zregenerovala. Na podloží vulkanického šlachu dnes bují nesmírně barvitá a pestrá horská tundra. Neopakovatelný reliéf, bouřlivá atmosféra i nepřehlédnutelná panoramata sopečných kuželů tak představují jeden z nejfantastičtějších krajinných celků planety.

Kuba je největším ostrovem karibského souostroví Velké Antily. Naleznete zde překrásné pláže, blankytně modré moře, tropické pralesy ale i téměř dvoutisícové vrcholky hor nebo nekonečné plantáže. Někdejší výspa bohatství, pramenící s postavení světové jedničky v produkci cukrové třtiny, se na počátku 20. století změnila v centrum zábavního průmyslu, aby o několik desítek let později vystřízlivěla ze dne na den v podobě Castrovy socialistické revoluce.

Estonsko není Sovětský svaz, přestože do něj kdysi na několik desítek let patřilo. Estonsko není Finsko, přestože má k němu geograficky i jazykově velice blízko. Estonsko není Německo, přestože v některých místech této malé a příjemné zemičky lze bývalý německý vliv cítit téměř na vlastní kůži. Estonsko není ani Švédsko, přestože bylo dlouhou dobu pod jeho přímým vlivem.

Co o ní říci na prvním místě, aby vás první věta zaujala natolik, že na toto zatím zcela neprávem cyklisty z českých luhů a hájů opomíjené místo slunné jižní Itálie dostanete takovou chuť, že ani vyhlášená místní gastronomie vám nijak nepřebije tenhle prvotní zážitek?

„Adame, nežeň tak dopředu, co když tam bude slon nebo lev?!“ křičím na svého čtrnáctiletého následníka, který mizí za zatáčkou mezi akáciovým roštím.
Zpomalí, zpruzeně se otočí a odsekne: „Tak mu ujedu, ne?“
„Víš, jak rychle dokáže takovej lev běžet?“ řvu na něj. „Viděls před chvílí ty žirafy? A lev běží stejně rychle!“
Puberťák něco zamumlá, ještěže mu nerozumím, a stáhne se kousek zpátky.