Cestopisy

Jsou země, které jsou pro cykloturistiku přímo ideální. Pak jsou země, ve kterých se dá na kole celkem dobře jezdit. Známe i země, kde se při troše snahy dají najít nějaké cyklotrasy. Ostatní jsou země, o kterých z pohledu cyklistiky nevíme skoro nic. Mezi ně až donedávna patřil i Izrael.

Slovinsko je taková kapesní země mezi Alpami a Jadranem, kterou velká část Čechů jenom projede cestou na zlaté pláže Chorvatska. Ovšem i tato malá země má mnoho krás. V určité nadsázce se dá označit za Nový Zéland Střední Evropy. Vlastní vysoké hory, nádherné řeky, husté lesní  hvozdy, nádherné jeskyně, středověká městečka a nakonec i kousek moře.

Anglie... bájný Albion. Krásné místo, ale jak se tam dostat?

Sladká Provence, pokladnice architektonických skvostů, oblast krásné a mnohotvárné přírody, místo, kde je nejdůležitějším bodem dne (vlastně jeho středobodem ) siesta...

Mnozí o jeho existenci nemají ani tušení. A přitom se tato perla Indického oceánu, jak bývá ostrov trefně nazýván, nachází v blízkosti takových ostrovních celebrit, jakými jsou Madagaskar (vzdálený 800 km) a Mauricius (vzdálený 220 km) – s ním a ještě o něco méně známým Rodriguezem pak tvoří souostroví Maskarény. Jedná se o tzv. sopečný řetězec podobný například Havajským ostrovům.

Aktivní vulkány Poás a Irazú jsou součástí horské soustavy Kordillera Central, jedné z nejvýše položených oblastí hřebene středoamerické Kordillery. Z historického i geografického hlediska leží v samém srdci Kostariky. Činnost obou vulkánů po staletí ovlivňují životní podmínky místních obyvatel. Na jejich úpatí v oblasti nazývané Meseta Central se nalézá jedna z nejúrodnějších oblastí Kostariky. Bublající krátery sice nepředstavují nijaké momentální akutní nebezpečí, přesto se čas od času přihlásí o slovo vydatnou sprškou sopečného popela nebo jedovatého kouře. Poslední větší erupce proběhla na vulkánu Irazú v roce 1963 a pokryla Mesetu místy až půlmetrovou vrstvou popela. Oba vulkány jsou dnes dopravně snadno dostupné a jejich krátery se staly významným turistickým cílem.

Skončilo léto, dny se zkracují a večery lákají k prohlížení fotografií z dovolené. Budeme vzpomínat na moře, pláže, hory …, ale napadlo vás někdy se na svou dovolenou podívat trochu i z jiné strany? Tedy nejen na to, co přinesla ona vám, ale zamyslet se také nad tím, jak jste svou přítomností ovlivnili místa, která jste navštívili?

Kdo nikdy v životě neměl touhu sednout do pořádného auta a přejet Saharu, ten nikdy nebyl kluk. A protože hodně chlapů zůstává kluky až do důchodu, sen o písečných dunách, pistách a oázách zůstává v hlavě mnohých z nás. Mít sen je první krok k tomu, aby si jej člověk splnil.

Západ Spojených států právem patři mezi nejkrásnější a přírodně nejbohatší oblasti naší planety.

Kouzelné národní parky USA jsou nejnavštěvovanější v létě, málokdo tak zažije kouzlo zasněžených skal, ostrých větrů na poušti a v neposlední řadě pocitu dokonalé samoty. Jen ti, kdo vyrazí dříve (nebo později).

Jihozápad už známe, tak kam nyní?  Nejlépe navázat tam, kde jsme skončili – v hlavním městě Utahu!

Přírodní park Ključevskaja představuje podobně jako celý poloostrov Kamčatka v současnosti jednu z nejaktivnějších vulkanických oblastí celého světa. A právě na teritoriu Ključevského přírodního parku došlo vůbec k nejmohutnější sopečné explozi dvacátého století. Monumentální přírodní divadlo v provedení vulkánu Tolbačik začalo dle přesné předpovědi sovětských vulkanologů v roce 1975 a trvalo téměř celý rok. Milióny let trvající geologický vývoj země bylo možné sledovat téměř v přímém přenosu. Místní krajina se ale překvapivě rychle zregenerovala. Na podloží vulkanického šlachu dnes bují nesmírně barvitá a pestrá horská tundra. Neopakovatelný reliéf, bouřlivá atmosféra i nepřehlédnutelná panoramata sopečných kuželů tak představují jeden z nejfantastičtějších krajinných celků planety.

Kuba je největším ostrovem karibského souostroví Velké Antily. Naleznete zde překrásné pláže, blankytně modré moře, tropické pralesy ale i téměř dvoutisícové vrcholky hor nebo nekonečné plantáže. Někdejší výspa bohatství, pramenící s postavení světové jedničky v produkci cukrové třtiny, se na počátku 20. století změnila v centrum zábavního průmyslu, aby o několik desítek let později vystřízlivěla ze dne na den v podobě Castrovy socialistické revoluce.

Estonsko není Sovětský svaz, přestože do něj kdysi na několik desítek let patřilo. Estonsko není Finsko, přestože má k němu geograficky i jazykově velice blízko. Estonsko není Německo, přestože v některých místech této malé a příjemné zemičky lze bývalý německý vliv cítit téměř na vlastní kůži. Estonsko není ani Švédsko, přestože bylo dlouhou dobu pod jeho přímým vlivem.

Co o ní říci na prvním místě, aby vás první věta zaujala natolik, že na toto zatím zcela neprávem cyklisty z českých luhů a hájů opomíjené místo slunné jižní Itálie dostanete takovou chuť, že ani vyhlášená místní gastronomie vám nijak nepřebije tenhle prvotní zážitek?