Na hranici mezi finskou jezerní oblastí, Laponskem i nedalekou Karélií leží překrásná část Finska, jež ukrývá celou řadu přírodních klenotů. Ve vzdálenosti sto kilometrů se tu nacházejí tři různorodé národní parky, na jejichž pohodlný průzkum postačí týden.

S přestupem v Helsinkách se dostanete snadno a přímo do Kuusama, městečka ležícího v krajině plné vody a kopců poblíž hranic s Ruskem. Ideální základnou je některý ze severských srubových komplexů, odkud můžete každý den vyrážet na výlety do nádherné krajiny – divoké, a přece zcela připravené pro turisty, kteří ji milují. A poznáte nejen dokonalou finskou turistickou infrastrukturu, ale načerpáte i velkou dávku klidu, kterým Finové doslova oplývají. Jejich krajina je skromná jako oni sami. Nenajdete tu žádné horské velikány a adrenalinové atrakce, ale milou, poklidnou krásu jezer, řek a lesů.

Příroda je Finům domovem

Zatímco ve Švédsku je prázdninovým měsícem červenec, do Finska jeďte raději až v druhé polovině srpna, kdy už vás nebudou trápit komáři. Tehdy, s prvními mrazíky, také začíná barevný skandinávský podzim zvaný „ruska“, jeden z nejkrásnějších na planetě, a trvá do konce září. Břízy se žlutí a osiky červenají a tam, kde les přechází do tundry, začnou se barvit i všechny ty plazivé keříky.

Příroda je pro Finy největším bohatstvím. O tom se můžete přesvědčit každý den, kdy budete mít na talíři speciality přímo z přírodních zdrojů. Ať už to jsou čerstvé ryby, sobí maso nebo lesní plody, které se sbírají ve velkém celé léto. Zkrátka pro finskou gastronomii je typické, že je téměř úplně „bio“ a většina produktů pochází přímo z lesa.
Toulání se přírodou je životním stylem Finů, a protože tu platí volný pohyb přírodou a právo přespat, kde se člověku zalíbí, turistika má ve Finsku na růžích ustláno. Pěší trasy vedou zpravidla po velmi solidních a udržovaných turistických stezkách a aby bylo potulování se krajinou ještě pohodlnější a k přírodě šetrnější, byl tu vytvořen systém chat a srubů, které mají vždy připravené dřevo, ať už to jsou jen přístřešky nebo placené chaty. Turistické sruby disponují kamny a pryčnami pro spaní, venku pak najdete plynový vařič a toalety zasypávané rašelinou. A pokud se nevejdete do srubu, můžete si postavit stan před ním.

Klid zažijete také při setkání s místními – ať už na některé z rodinných sobích farem, jejichž tradice sahají často hodně přes sto let do minulosti nebo při saunování či společném jídle. Jezdíme pravidelně k jedné rodině, která nám poblíž jezera Vuotunki připraví jedinečný finský saunový rituál. Saunování, jak ho známe z našich středoevropských zemí, se od toho finského hodně liší. Teploty jsou tu nižší a hlavní důraz se klade na relax s rodinou či přáteli, často se můžete setkat s jógou nebo různými druhy aromaterapií. Po saunování nám „naše“ rodina vždy připraví výtečnou tradiční hostinu v útulném prostředí dvě stě let starého srubu.

Národním parkem Oulanka po Malém medvědím okruhu

Jeden z nejstarších, nejkrásnějších a největších finských národních parků má svůj cípek asi dvacet kilometrů severovýchodně od městečka Ruka a táhne se dále na severovýchod až k ruským hranicím. Krajinou borových a smrkových lesů s burácením protékají řeky Oulankajoki a její jižní přítok Kitkajoki. Obě řeky pramení v jezeře Kitka, které je největší zásobárnou pitné vody v Evropě. Řeky si razí cestu skalnatými kaňony a na mnoha místech skáčou v peřejích nebo vytváří mohutné vodopády. V lesích Oulanky žijí losi, medvědi, rysi a vlkodavové, běžně se zde pasou sobi a v řekách táhnou pstruzi. Uvidíte tu i vzácné druhy motýlů, kteří vyhledávají kvetoucí divoké orchideje, a poslechnout si můžete zpěv stovek druhů ptáků. Koncem léta pak můžete celé dny sbírat borůvky a houby. Severní část parku pokrývají rašeliniště, a proto není příliš přístupná, do těchto odlehlých končin nevede mnoho cest.

Park protíná 80 kilometrů dlouhá oranžovými kolečky značená Karhunkierros – Medvědí stezka. Vede mírně kopcovitou krajinou, okolo jezírek, řek a hlubokých kaňonů, přechází po visutých mostech a je krásně zvládnutelná i s dětmi. Na čtyřdenní pouti je několik srubů zvaných autiotupa, v nichž můžete přespat, a spousty odpočinkových míst laavu. To jsou tradiční laponské přístřešky, jakási týpí ze čtvrtiny bez střechy, u nichž najdete ohniště a často i pilu, sekeru a kovové vidličky na buřtíky.

Z trasy odbočuje několik naučných stezek včetně dvanáctikilometrového Malého medvědího okruhu, kterým se vydáme v rámci jednodenního výletu my. Výchozím místem je obec Juuma. Hned po dvou kilometrech míjíme srub a mlýnici Myllykoski a pokračujeme po pravém břehu řeky Kitkajoki k vodopádu a peřejím Jyrävä. U řeky jsou krásná místa pro piknik a nedaleko stojí jeden z nejoblíbenějších srubů na Medvědí trase, Siilastupa. Pokračujeme vyhlídkovou trasou nad tokem řeky, která se stáčí ve velkém meandru až k místu pojmenovanému Harisuvanto. Tady přecházíme visutý most, abychom stoupali vlhkým zeleným lesem kolem několika jezírek zpět k burácející řece u Myllykoski.

Pěkný jednodenní okruh (8 km) na nás čeká ještě u řeky Oulankajoki. Vychází od velmi dobře vybaveného návštěvnického centra parku, které leží při silnici do obce Liikasenvaara, a pokračuje do kaňonu řeky a k vodopádu Kiutaköngäs. Kousek za vodopádem je pěkné odpočinkové místo na piknik, dále se můžete stočit k jihu a dvěma malým jezírkům, na něž můžete pohlédnout z rozhledny.

Riisitunturi – v krajině ohnutých smrků

Na západ od městečka Ruka se rozprostírá národní park posetý jezírky, rašeliništi a prapodivnými smrky, které se pod tíhou sněhových čepic shýbnou, ale rostou ohnuté vesele dál. Park nabízí několik pěkných míst, mně se nejvíce líbí jedenácti kilometrová trasa k vyhlídkám na jezero Kitka. Cestou se rádi zastavujeme ve stylové severské kavárně Korpihilla.
Národní park byl pojmenován po nejvyšším z místních kopců. Mezi dvěma vrcholky, Riisitunturi a Pikku Riisitunturi, leží podlouhlé jezírko Ikkunalampi, které odráží neuvěřitelně sytě modrou barvu oblohy, zatímco okolní traviny vykukující z rašeliniště září jako zlato. Oba vrcholky jsou bezlesé, a tak nabízí nádherné výhledy na obrovskou vodní plochu jezera Kitka. V srpnu se kopce pokryté vřesovišti zbarví do jemně fialova, v létě kvetou azalky a třezalky, zatímco v hustých lesích mají domov medvědi a datlové i další ptáčci.

Skalní malby v národním parku Hossa

Tento mladý národní park je odlehlým místem poblíž ruských hranic, 70 km jižně od Kuusama. Hossa je jednou z nejlépe udržovaných rybářských oblastí ve Finsku a podmínky pro turistiku jsou zde také výborné. Můžete si tu zvolit procházky různé délky a toulat se po hřebenech kopců a kolem jezer mezi nimi, můžete rybařit i jezdit na lodičkách nebo kajacích. Všechny turistické vymoženosti jsou dostupné nejlépe od návštěvnického centra a kavárny na jezeře Öllöri. V parku samotném jsou značené cesty se sruby na přespání a ohništi. Moje oblíbená osmikilometrová trasa vede borovou tajgou k jezeru Somerjärvi, na jehož skalnatém břehu se dochovaly skalní kresby Värikallio, vytvořené zhruba před 3500–4500 lety těsně nad hladinou jezera.