Hory a příroda Skotska
Hory a příroda Skotska
Petr Hlubuček, 1. červen 1995
Británie je v mnoha směrech přesně taková, jak se o ní vypráví. Jen vezměte do ruky Čapkovy Anglické listy. Anglie je země rodinných domků, zahrad a zahrádek, ovesných vloček a anglických gentlemanů, anglických ladies a anglické mládeže, která kašle na tradice své země. Za přelidněným a hlučným Londýnem začíná anglický venkov, louky s hustou zelenou trávou, na kterých se pasou huňaté anglické ovce. A když pojedete dál a dál na sever, přijedete do Skotska. Do krásné drsné země, plné hor, vřesovišť, jezer a řek.
Když uslyšíte, jak si Britové vyprávějí o počasí, nebývá to až tolik formální rozhovor, jak by se snad mohlo zdát. My sami jsme se při našem putování po Skotsku nezřídka oddávali debatám o počasí s velkými vášněmi. Když totiž chvíli svítí sluníčko a hned zase prší, do toho všeho vámi cloumají silné poryvy větru a po obloze bez ustání plují fantasticky nasvícené mraky všech bizarních tvarů a to všechno rámuje nádherná duha..., to potom nejde o počasí nemluvit.
Ben Nevis - nejvyšší vrchol Británie má pouhých 1343 m. Nedejte se ale zmást nevelkou nadmořskou výškou. Ve skotských horách můžete i ve výšce 400 metrů nad mořem bojovat o holý život. Počasí se střídá s přesností švýcarských hodinek. Sluníčko, déšť, sluníčko, déšť, a neustále fouká silný vítr. Bez dobré pláštěnky můžete ve Skotsku i zahynout.
Přijížděl jsem do Skotska s představou, že poznám pustý, větry a dešti bičovaný Highland, tedy Skotskou vysočinu, a život lidí v tomto bohem zapomenutém kraji. Také jsem ale chtěl poznat tento kousek země, protože věřím v jakousi harmonii - v přírodě, u lidí, všude. Ať jsem byl kdekoliv, kde lidem něco scházelo, kde jim nebylo lehko, vždy jsem cítil, jak bojují. Všiml jsem si, že za to, co chybí, umějí lidé najít něco hezkého v sobě. Není to asi vidět hned, ale časem to poznáte.
V horách a v přírodě to platí stejně. Třeba se ve Skotsku naučíte mít radost z toho, že prší. Pochopíte, že jinak by tráva nebyla tak zelená, hustá a ovce huňaté. Možná vás napadne, že jinak by ve zdejších horách nebylo tolik horských chalup, jež jsou vždycky otevřené a v nichž najdete sucho a krb, ve kterém bude večer praskat oheň. Poznáte, že Skoti nejsou držgrešle a vynalezli whisky, protože co je má zahřát, když sluníčko je tak často schované v mlze. A možná začnete mít rádi i tu mlhu, která dává jezerům ve Skotsku nádech tajemna. (Jak jinak myslíte, že by mohla vzniknout báchorka o lochnesské příšeře?)
Kouzlo Highlands spočívá v horách, spoustě malebných jezer, čvachtající trávě a rašelině spolu s fialovými vřesovými koberci. A také západní pobřeží je rozeklané, plné fjordů a jezer, kde lze prožít krásné chvíle uprostřed nedotčené přírody. Nejsevernějším místem je výběžek John O’Groats, kde stojí “Last House of Scotland”. Vstup je volný, stejně jako procházka ke skalnatým útesům Duncasby Head. I vy můžete být alespoň na chvíli posledněprvním mužem nebo ženou ve Skotsku.
A což teprve skotské ostrovy - úžasné, romantické a krásné. Vyvolávají pocit samoty a dýchá z nich dobrodružství. Některé jsou posety stojícími obětními kameny, jinde najdete nádherné a nebezpečné útesy, pláže a hlavně - málo lidí. Pro to všechno se vydejte alespoň na jeden z nich.
Jestli se s námi chcete vypravit do Skotska, neslibujeme, že bude hezky. Jisté je, že vás ale Skotsko osloví, každého zvlášť (a asi každého trochu jinak) i nás všechny dohromady. Určitě se také několikrát zahřejete - až půjdeme do hor, u krbu a při kytaře v horské chatě, a docela jistě v palírně pravé skotské whisky.