Nejsevernější ostrov Hokkaidó se od jiných částí Japonska docela liší. První věc, která vás může překvapit, je, že uvidíte dost neobdělané půdy a „divočiny“ i v nížině. Protože většinu Japonska tvoří hory, veškerá nížina je zastavěná nebo využita na rýžová políčka. To ovšem na ostrově Hokkaidó neplatí. Hory tu nejsou tak vysoké a strmé a ostrov je málo zalidněný, a tak připomíná spíše sibiřskou nebo finskou krajinu.

Ostrov je spojen s Tokiem tunelem, a tak je možné sem dojet vlakem. Je to rychlé, praktické a můžete už cestou vidět spoustu zajímavostí. Pokud se chystáte jen na Hokkaidó, můžete ideálně vnitrostátním letem z Tokia a prakticky z kteréhokoli většího japonského města a od loňského roku se přímo do Sappora, hlavního města ostrova, můžete dostat i z Helsinek se společností Finnair. Na místě je fajn si půjčit auto, zejména pokud chcete nějakou oblast důkladněji prozkoumat. Pozor, v Japonsku se jezdí vlevo.

Zobrazit více

Hokkaidó se odlišuje i klimatem – přestože do Japonska se jezdí hlavně na jaře a na podzim, protože v létě je tam příliš velké horko a v zimě sychravo, na Hokkaidu jsou v létě teploty příjemné, kolem 25 stupňů. Díky hezkému počasí můžete chodit po horách a nížiny jsou v plném květu. V zimě jsou tu pak podmínky vhodné pro zimní sporty. A na podzim je tu naopak sychravo a nehezky.

Pohostinnost místních rjokanů a onsenů

Hlavní součástí japonské kultury a cestovatelského zážitku je ubytování v tradičních hotýlkách nazývaných rjokany, jejichž součástí je často i onsen, tedy termální lázně. Pokojíky jsou minimalisticky zařízené jen slaměnými matracemi. Chodí se zde bosky a na pokoji máte k dispozici čaj a místní pochoutky. Často je součástí ubytování i termální koupel a polopenze, při níž můžete ochutnat tradiční jídla a okusit něco z japonské pohostinnosti. Ovšem samozřejmě jsou k dispozici i klasické hotely všech kategorií, v nich se můžete ubytovat podle evropského standardu.

Japonci jsou k hostům nesmírně slušní, a pokud se s nimi potkáte třeba v restauraci a umíte trošičku japonsky, klidně vás pozvou na jídlo nebo pití a chtějí vám ukázat jejich kulturu. Bohužel však přes všechnu snahu komunikovat s turisty mají problémy s angličtinou – většinou se neučí a když ano, pak se ve své vrozené skromnosti mluvit bojí.

Pokud šinkansenem přímo z Tokia, což trvá asi čtyři a půl hodiny, zastavíte se nejprve ve městě Hakodate. Tady navštivte výborný rybí trh, který má v celém Japonsku tu nejlepší pověst a gurmáni sem létají i z jiných ostrovů jen kvůli mořským plodům. Zkuste japonskou oblíbenou specialitu, mořského ježka, i když je více než pravděpodobné, že vám tak, jako Japoncům, nezachutná. Mezi nekonečnou zástavbou se zelená obrovská hvězdice pevnosti Gorjókaku, která sloužila jako sídlo republiky Ezo v 19. století. Můžete ji samozřejmě navštívit nebo pohlédnout shora z vyhlídkové věže. Nejhezčí noční výhled v Japonsku pak nabízí hora na konci poloostrova – výhled na město svítící nad mořem je opravdu skvostný.

Za bílou zimou do Sapporo a Niseko

Hlavní a univerzitní město Sapporo má dva miliony obyvatel. Každoročně v únoru se tady koná Sněhový festival: umělci staví sochy ze sněhu a ledu na hlavních třídách. Zimu tu mají všichni rádi, však také jen osmdesát kilometrů na západ leží světoznámý zimní resort Niseko, kde je údajně nejkvalitnější sníh na světě. Křišťálově čistý vzduch a tichou krajinu pod dokonale bílým sněhem zažijete nejlépe při náročném celodenním výstupu na téměř dvoutisícovou, mohutnou sopku Jótei, z níž můžete na lyžích sjet až do širokého kráteru. Krásná je také Annupuri, sice jen 1300 metrů vysoká, ale díky zdejšímu klimatu neuvěřitelně bílá. Návštěvu Sappora můžete završit dobrým pivem. Je tu jeden z největších pivovarů v Japonsku.

Léto mezi sopkami Daisecuzanu

V létě doporučuji navštívit městečko Furano a okolí. Leží asi dvě hodiny vlakem od Sappora směrem do středu ostrova. Pěstují se zde levandule a je zde plno farem. Japonci mají rádi farmářské výrobky, je zde možné ochutnat všemožné sýry, kvalitní mléko a marmelády. Na jedné z farem vyrábí přes sto druhů marmelád. V červenci zde všechno kvete a je moc hezké se tudy projíždět na kole. Pozadí výletům dělá vysoké sopečné pohoří. Tady leží i nejvyšší hora ostrova Asahidake, na níž se dá z části vyjet lanovkou a potom ještě dojít k vrcholu dvouhodinovým pochodem. Hory jsou poměrně divoké, je možné zde naplánovat moc hezké treky přes horské chaty a kolem horkých pramenů, kde je možné se vykoupat.

Mé nejoblíbenější místo je Národní park Akan. Leží zde několik větších i menších jezer, z nich je velmi zajímavé jezero Mašú, které vzniklo přímo v sopečné kaldeře. Není možné se dostat až přímo k němu, jednak proto, že jde o přírodní rezervaci, a jednak je vstup do kráteru příliš strmý. Výhledy na něj jsou ale nádherné. Po jiných jezerech, například jezeru Akan, je možné se projet na loďce. V jezeru Akan se vyskytují sladkovodní řasy marimo, které jsou ve tvaru malých i větších kuliček. Kolem jezera stojí několik horských resortů a je možné odtud podnikat výpravy do sopečného pohoří. Řasy marimo je možné koupit i jako suvenýr.

Jezero Kuššaro je hůře dostupné a nejlépe se k němu dostanete autem. Když jsem ho jednou navštívil v zimě, většina jezera byla zamrzlá. Kousek jezera ale zamrzlý nebyl a v tom místě se ohřívají hejna labutí a kachen. Na břehu jezera tam totiž přímo v písku vyvěrají termální prameny, které jezero ohřívají. Termálních pramenů je na ostrově spousta. Často je tak někde v přírodě, jindy jsou onseny vybaveny převlékárnami. Jsou rozdělené na mužskou a ženskou část, protože koupat se chodí výhradně bez plavek. V krajině i na vesnicích najdete často i malé vývěry, tzv. ašiju, kde si můžete sednout na lavičku a nohy smočit ve vodě.

Širetoko znamená konec světa

Na severovýchodě ostrova Hokkaidó leží Národní park Širetoko na poloostrově vybíhajícím ke Kurilským ostrovům. Poloostrov je velice hornatý a hory na pobřeží spadají rovnou do moře. Ainu, původní obyvatelé poloostrova, kteří přišli ze Sibiře, ho sami nazývají „konec světa“ a mají pravdu. Nejvyšší hory poloostrova mají kolem 1800 metrů nad mořem a jsou to sopky po jejichž úbočích a hřebenech vede trasa napříč poloostrovem.

Je to ale navíc oblast s největší populací medvědů v Japonsku, a přestože nejsou extra nebezpeční, před několika stovkami medvědů je třeba mít se na pozoru. Pokud se tady vydáte na trek do přírody, je nutné absolvovat školení a vědět, co při setkání s medvědem dělat. Dokonce i když jdete na kratší procházku po turistické značce, například v oblasti Pěti jezer, se může stát, že bude cesta zavřená kvůli výskytu medvěda. Přesto můžete na Pět jezer aspoň pohlédnout a pokračovat po silnici k vodopádům Kamuiwakka. Pokud máte vlastní auto, určitě se projeďte také po silnici 334 přes průsmyk Širetoko do Rausu a podél jihovýchodního pobřeží dojeďte až na konec. Tady najdete termální pramen Seseki přímo v moři, dostupný jen za odlivu.

Pobřeží parku Širetoko přiléhá k Ochotskému moři, které v zimě zamrzá. Není to proto, že by tam byla taková zima, ale kvůli řece Amur, která ze Sibiře dopravuje ledové kry. Tady najdete nejjižnější místo na severní polokouli, kde můžete kry pozorovat. Přibližně v únoru je moře tak plné ledu, že je nutné se přes něj dopravovat ledoborcem. Pokud si chcete udělat k nim nebo po zamrzlém moři výlet, vhodnou základnou je město Abaširi.

Rebun a Riširi

Za vidění stojí také ostrovy Rebun a Riširi, které leží úplně na severu nedaleko pobřeží Hokkaidó. Nachází se zde nejsevernější bod hlavních japonských ostrovů a při jasném počasí je odsud vidět až ostrov Sachalin. Ostrovy jsou každý jiný, na Rebunu roste mnoho druhů květin a plno z nich je endemických. Ostrov žije z produkce mořských řas kombu. Nejčastěji se z nich dělají vývary do japonských polévek. Je přírodním zdrojem glutamátu, který se také upravuje do prášku a přidává do pokrmů. Ostrov Riširi je sopka, která se tyčí z moře a je vysoká přes 1700 metrů a je možné na ní vystoupit.