Touha stále fotit

Když jsem poprvé šlápnul do pedálů vstříc korsickým kopcům, bylo to neopakovatelné. Ujel jsem sotva pár kilometrů, když se přede mnou najednou otevřel překrásný výhled. Z panenské zátoky se strmě zdvihaly zelené hory, vše zalité ranním sluncem. Vytáhl jsem foťák a scénu si vyfotil. Nádhera. Znovu jsem sedl na kolo s odhodláním vytrvale stoupat, jenže už za nejbližší zatáčkou mě zastavil další, snad ještě kouzelnější pohled. Tentokrát hluboké údolí s malým kaňonem a horskou řekou na dně, v pozadí zlatavé skalní masivy. Neodolal jsem a udělal další fotku. Jak myslíte, že to vypadalo za třetí zatáčkou? A tak to bylo na Korsice už pořád, jedna přírodní krása střídá druhou v tak neuvěřitelném tempu, až jsem měl pocit, že je prakticky jedno kudy a kam se vydám.

Tři vegetační pásma

Korsika je díky své hornatosti (nejvyšší vrchol Monte Cinto dosahuje nadmořské výšky 2706 m) neobyčejně rozmanitá, botanikové rozlišují podle nadmořské výšky tři pásma. Ve spodním pásmu do 500 metrů roste tzv. macchie. To jsou neprůchodné, několik metrů vysoké křoviny na hustém koberci nejrůznějších vonných bylin (vřes, rozmarýn, levandule, lilie, kapradí, cistrózy a další), tu a tam je možné zahlédnout i korkový dub, jedlý kaštan, fíkovník apod. Macchie je po celý rok zelená, ale zvlášť půvabná bývá na jaře, kdy kvete a barví tak pobřežní oblasti ostrova do žluta, tou dobou také nejsilněji voní. Omamná vůně korsické macchie je skutečně nezapomenutelná, dokonce sám Napoleon Bonaparte tvrdil, že při svých plavbách Korsiku z moře dřív cítí než vidí.

Druhé pásmo v nadmořské výšce 500 až 1500 metrů tvoří převážně bukové, kaštanové a nádherné borovicové lesy. Korsika v těchto výškách vypadá úplně jinak než v prvním pásmu, místy spíše než středomořský ostrov připomíná přírodu Kanady nebo třeba Norska. Nádherně je na příklad v okolí horské vesnice l´Ospedale. Tamní borovicové lesy protkané kaskádovitými řekami a horské jezero patří určitě k nejkrásnějším oblastem Korsiky. Krásu druhého pásma navíc umocňuje fakt, že se tam vydá jen menšina turistů, což jej dělá i v hlavní sezóně ideálním místem pro duševní odpočinek v neobyčejně hezkém prostředí.

Třetí a nejvyšší vegetační pásmo sahá až do výšky 1900 metrů nad mořem. Tady se udrží již pouze trpasličí jalovce, olše a horské louky.

Napoleon na každém kroku

Korsická příroda je bezpochyby úchvatná, ale rozhodně není tím jediným, co Korsika svým návštěvníkům nabízí. Bonapartův ostrov má i dlouhou a bohatou historii, která prosvítá po celém ostrově.

Za zmínku stojí poměrně četná naleziště megalitických menhirů, dolmenů (pohřební památníky z kamenných bloků) a jiných památek dokazujících lidskou přítomnost na Korsice už před více než 5000 lety. Na tyto hrubě opracované kameny, často s lidskou podobou je možné narazit prakticky po celém ostrově.

Dávné časy na vás dýchnou také, pokud navštívíte některé z místních měst. Typické korsické město je zaříznuto v prudkém kopci, protkáno mnoha úzkými uličkami, samozřejmě nechybí malé tržiště, kostel, alespoň jedna socha Napoleona a honosný hřbitov. Korsičané zejména v časech proslulé vendety věnovali velkou pozornost pochovávání svých mrtvých, kterým stavěli velké a bohatě zdobené hrobky. Dnes se žertem říká, že obyvatelé Korsiky lépe ,,bydlí“ po smrti, než během života. Za návštěvu stojí mnoho tamních měst a městeček, Ajaccio, Sartene, Corte, Bastia a další, ale nejkrásnější ze všech je bezpochyby Bonifacio. Maličké město v nejjižnějším cípu ostrova, které vyrostlo původně jako pevnost na 64 metrů vysokém vápencovém útesu ze tří stran obklopeném mořem. Zvlášť nádherný pohled na Bonifacio bývá večer, kdy slunce barví jindy bělavé útesy do zlata. Korsický Gibraltar, jak se městu také přezdívá (do Sardinie je to odsud pouhých 12 kilometrů), byl v minulosti díky své unikátní poloze významnou vojenskou základnou a dějištěm mnoha bitev. Dnes se však již žádného násilí na Korsice obávat nemusíte, čeká na vás jen nádherná příroda, křišťálové moře, zajímavá historie a většinou i velice přívětiví lidé…