Kostarika – vulkány Poás a Irazú
Kostarika – vulkány Poás a Irazú
Petr Novotný, 30. duben 2011
Aktivní vulkány Poás a Irazú jsou součástí horské soustavy Kordillera Central, jedné z nejvýše položených oblastí hřebene středoamerické Kordillery. Z historického i geografického hlediska leží v samém srdci Kostariky. Činnost obou vulkánů po staletí ovlivňují životní podmínky místních obyvatel. Na jejich úpatí v oblasti nazývané Meseta Central se nalézá jedna z nejúrodnějších oblastí Kostariky. Bublající krátery sice nepředstavují nijaké momentální akutní nebezpečí, přesto se čas od času přihlásí o slovo vydatnou sprškou sopečného popela nebo jedovatého kouře. Poslední větší erupce proběhla na vulkánu Irazú v roce 1963 a pokryla Mesetu místy až půlmetrovou vrstvou popela. Oba vulkány jsou dnes dopravně snadno dostupné a jejich krátery se staly významným turistickým cílem.
Ptáci pod vulkánem
Vulkán Poás je nižší, jeho vrcholové partie zasahují do nadmořské výšky 2 704 metrů a bezprostřední okolí kráteru je v těchto zeměpisných podmínkách porostlé horským mlžným lesem. K hlavnímu kráteru vede od návštěvního centra dobře schůdná turistická stezka s možností alternativního výstupu k nedalekému vyššímu menšímu kráteru. Zatímco hlavní kráter široký v průměru 1,5 kilometru, rozeklán do hloubky tří seti metrů, předvádí v podobě několika aktivních fumarol nevšední vulkanické divadlo, horní kráter je zaplněn čistou vodou a jeho stěny jsou zarostlé již zmíněným horským pralesem. Průstup tímto porostem je mimořádným zážitkem, na divoce zkroucených kmenech stromů visí trsy bromélií, lišejníků a mechu. Mezi barevnými květy se prohání bezpočet kolibříků a dalšího drobného ptactva.
Kartágo
Na úpatí vulkánu Irazú leží bývalé hlavní město Kostariky Kartágo, založené již v polovině šestnáctého století. Vlivem aktivní tektonické činnosti v oblasti a následných silných zemětřesení v roce 1841 a 1910 bylo ovšem pokaždé takřka srovnáno se zemí. Přístupová trasa ke kráteru se line z centra města mohutným úbočím a protíná řadu malých políček. Silnice stoupá pozvolna jako nekonečný had až na parkoviště vybudované přímo v srdci rozlehlé caldery. Odtud vedou k hlavnímu kráteru dobře schůdné turistické chodníčky. Nejvyšší bod kaldery dosahuje nadmořské výšky 3404 metrů, které odpovídá i složení rostlin a dřevin typické pro vysokohorsky položené oblasti And. Alpínské louky, takzvané paramos, zde dosahují nesevernějšího výskytu v oblasti Střední Ameriky. Za dobrého viditelnosti je z hrany kráteru viditelné karibské i pacifické pobřeží vzdálené vzdušnou čarou necelých 70 kilometrů. Pohled na tyrkysově zelené jezero v hloubce několika set metrů doslova bere dech.
Oba krátery lze je po právu označit za přírodní klenoty této malé, ale mimořádně pestré středoamerické země.
