Obyvatelstvo tvoří pestrá směsice španělských přistěhovalců a potomků černošských otroků. Přestože jsou jejich svobody omezeny na minimum, jen těžko lze přehlédnout všudypřítomný úsměv a radost ze života. To vše tak vytváří unikátní koktejl superlativů i protikladů, lákající cestovatele z celého světa, aby alespoň na chvíli nakoukli pod roušku tohoto tajemného světa. Vydejme se tedy na nevšední putování ostrovem postupně od východu až na západ.

Zastavení první – okolí Baracoa a legendární silnice La Farola

Nejvýchodnější výspou ostrova je malé koloniální městečko Baracoa. Jen zde si budete připadat skutečně jako v tropickém ráji. V okolí města a podél pobřeží leží plantáže banánovníku, oblast je i známým centrem pěstování kakaa. Podle dochovaných zpráv zde byla založena první kolonie na Kubě a právě zde se formovalo i nejvýznamnější hnutí odporu původních indiánských obyvatel vůči španělským conquistadorům. Legendární  indiánský náčelník Hatutey nakonec raději zvolil smrt v plamenech, než by nechal sebe a svůj lid podrobit a zotročit. Dnes je Baracoa spíše vzdáleným provinční městečkem, jeho někdejší vliv nahradili jiné oblasti. Přes den působí možná trochu ospalým dojmem, ale sotva se zešeří, promění se v obrovské hudební pódium a taneční parket. Místní hudební klub Casa de la Trova praská pravidelně ve švech a večery plné salsy v klubu El Rancho patří k nezapomenutelným zážitkům.

Baracoa je výchozím bodem pro zdolání legendární horské silnice La Farola. Jako jedna z mála významnějších staveb byla zbudována až za Castrova režimu, a to již v r. 1960. V délce necelých padesáti kilometrů překonává divoké pohoří Sierra del Purial, aby se po sérii nekonečných serpentin a neuvěřitelně strmých úseků objevila zpět u mořské hladiny. Jako mávnutím kouzelného proutku se vlhké atlantické klima promění v suchou téměř polopouštní krajinu jižního karibského pobřeží. Tropické stromy vystřídají vzrostlé kaktusy, dlouhé písečné pláže pak divoké rozeklané útesy.

Zastavení druhé – Santiago de Cuba a pohoří Sierra del Maestra

Původní hlavní město ostrova Santiago de Cuba leží v bezprostřední blízkosti horských masivů – Sierra del Maestra a Sierra del Cristal. Rozpálené horké město se zde tísní na úpatí strmých hor, z nichž nejvyšší vrchol Pico Turquino šplhá až do nadmořské výšky 1972 metrů. Na jeho těžko přístupných svazích zde bují poslední zbytky horského mlžného pralesa, jehož odlehlost kdysi posloužila jako ochrana i pro partyzánské oddíly revoluční gardy Fidela Castra. Ale Santiago není jen městem revoluce. Nachází se zde řada památek sahajících až k rané historii města. Mezi nejcennější patří určitě rozsáhlý palác zakladatele města Diega Velasquéze z poloviny 15. století. Zajímavostí rovněž je, že první starosta Santiaga byl jistý Hernado Cortez – budoucí dobyvatel říše Aztéků. Kromě dobyvatelů a revolucionářů přineslo Santiago světu i příjemnější věci. Vždyť právě zde vznikl legendární hudební styl son, předchůdce salsy, proslavený díky světoznámému hudebnímu projektu Buena Vista Social Club. Ke kubánské hudbě patří neodmyslitelně i prvotřídní třtinový rum a ten se v Santiagu vyrábí pod značkou Caney. Kompletní proces tradiční výroby tohoto vyhlášeného karibského destilátu si je možné prohlédnout v budově muzea rumu, která před znárodněním patřila světoznámé značce Bacardi. 

Pobřežní silnice vedoucí podél úpatí dlouhého hřebene Sierra del Maestra patří po právu k těm nejkrásnějším na Kubě. Kromě překrásných pobřežních scenérií a  úžasného koupání v téměř třicetistupňové průzračné vodě je tato trasa i unikátní příležitostí k poznání téměř nedotčeného venkovského života. Zajímavá je i návštěva některých městeček po trase. Niquero připomíná staré New Orleans. Manzanillo, které se stalo druhou vlastí francouzských běženců z Haiti, je živoucím muzeem více něž stoletých orchestrionů a Bayamo překvapí svojí úhledností a čistotou. Neopakovatelnou atmosféru vyzařuje i podhorské Bartolomé Masó a Santo Domigo, které je základnou pro případný pěší výstup na Pico Turquino.

Zastavení třetí – Trinidad a jeho okolí

Vynechat návštěvu Trinidadu, snad nejzachovalejšího koloniálního městečka na Kubě, by bylo stejným prohřeškem, jako projet jižní Čechy a nezastavit se alespoň na chvíli v Českém Krumlově. Trinidad leží nedaleko od karibského pobřeží, překrásně položen na úpatí pohoří Sierra del Escambray. Spolu s přilehlým údolím cukrovarů Valle de Los Ingenios je zapsán jako jedna z nejvýznamnějších památek Kuby na listinu světového dědictví UNESCO. Na nedaleké pláži Playa Ancón si je možné trochu odpočinout a zalenošit si nebo se vydat na průzkum přilehlé korálové bariéry. Bohužel je v současné době vážně poničena několika po sobě se opakujícími hurikány. Vyplatí se také odtrhnout  od pláží a vydat se do nedalekého pohoří Sierra del Escambray s horským střediskem Topes de Colantes. Odměnou výletníkům jsou překrásné horské scenérie a příjemně svěží klima.

Zastavení čtvrté – provincie Piňar del Río a údolí Vigňales

Zcela odlišný charakter má provincie Piňar del Río, ležící až na samém západě ostrova. O její světový věhlas se zasloužily především unikátní podmínky pro pěstování rostliny známé jako nicotiana tabacum. Ano, odsud pochází převážná část produkce tabákových listů na Kubě. Může to znít až neuvěřitelně, ale těžko byste zde hledali rozlehlá pole nebo lány. Drobní zemědělci zde pěstují tabák převážně na miniaturních políčcích o rozloze čítající sotva pár desítek metrů čtverečních. Ta jsou úhledně zasazena do bizarního světa homolovitých vápencových skal, kterým se říká mogoty.

Putování provincií Pińar del Río může začít průjezdem biosferické rezervace Sierra del Rosario, nedaleko rekreačního střediska Las Terazas. Svahy hor zde byly experimentálně znovu zalesněny a projekt byl tak úspěšný, že je zde dnes možné projet těmi nejrozsáhlejšími borovými lesy na Kubě. Další zastávkou na cestě by mělo být lázeňské městečko San Diego de los Baňos, proslavené sirnými ozdravujícími koupelemi. Nedaleko ležící národní park i unikátní stejnojmenná zahrada La Guirra jsou již skutečnou vstupní branou do pohádkového světa pohoří Sierra de los Organos. Jejím srdcem je malebné údolí Vigňales. Bezprostřední i vzdálenější okolí je zde doslova prošpikováno skalními věžemi roztodivných tvarů. Jejich stěny jsou obvykle porostlé bujnou tropickou vegetací, kterou na jejich úpatí střídají již zmíněná tabáková políčka. Mezi nimi se nachází stěží přehlédnutelné stavby připomínající obrovské stany – tzv. secadory neboli sušičky tabákových listů. Tabákové listy odtud po několika měsíčním zrání putují do tabákových manufaktur a továren, kde se po více než roce od svého zasazení promění v ty nejušlechtilejší a nejžádanější doutníky na celém světě. Z Vigňales je možné zajet i na pobřeží Mexického zálivu. Asi nejmalebnější část pobřeží se nachází na pevninském výběžku Cayo Jutias. Oblast leží uprostřed mangrovových lesů a je domovem řady vodních ptáků. Za menší poplatek je zde možné přespat přímo na pláži nebo se na noc přesunout do některého z příjemných přístavních městeček.

Zastavení páté – metropole Havana

Hlavní město Kuby Havana je skutečně horkým favoritem o post nejkrásnější metropole planety. Staré koloniální město, moderní Vedado, vilové čtvrti v Miramar a především legendární nábřeží Malecón tvoří nesmírně originální urbanistický celek. Přesto jakoby se zde zastavil čas. Zatímco centra světových metropolí se časem vylidnila a změnila pouze v konglomeráty  luxusních obchodů a kanceláří, kde večer nepotkáte živáčka, Havana dýchá a žije přímo na ulici. Kypré černošky se zde prochází před domy pouze ve spodním prádle a natáčkách, jako by ani neopustily dveře ložnice. Chlapi, pokud nehrají oblíbené domino, opravují padesát let staré americké limuzíny, kterým říkají důvěrně chacharos a které se zde staly doslova právoplatnými členy jejich domácností.  Po detailnější prohlídce však následuje rychlé vystřízlivění. Řada kdysi překrásných paláců se pomalu rozpadá a chátrá, mezi jednotlivými bloky se už nezřídka nachází pouze nevzhledná hromada sutin. Některým čtvrtím chybí noční osvětlení, někdy i pitná voda. Všechno má svůj rub i líc. Večerní návštěva města má také nenapodobitelnou atmosféru a k jejímu úplnému završení patří i návštěva některého z místních barů, ať je to legendární La Bodegita del Medio nebo některý ze zaručeně levnějších a neméně příjemných lokálů. Kde jinde na světě si můžete lépe vychutnat míchané nápoje Cuba Libre, Daiquiri nebo Mojito než v místě jejich vzniku. Připijme tedy Kubě na lepší zítřky a držme jí palce aby si i nadále dokázala podržet svoji jinak přívětivou a pohodovou atmosféru.