Absolvování každého bloku bylo potvrzeno zápočtem do „indexu studenta“.

Tak takhle nějak by mohla vypadat oficiální zpráva člověka zvenčí. Ale já tam byla! A byla jsem pověřena o své postřehy se s Vámi podělit. Podám je pravděpodobně z trochu jiného úhlu, než by to udělal někdo jiný /myšleno zkušený biker/.

Do Jiřetína jsem se vydala vlastním autem, přes Prahu bych to měla trochu z ruky. Problém s dohledáním místa nebyl, popis „oprýskaný dřevěný dům s červenou střechou“ seděl perfektně. Chalupa je „funkcionalisticky“ zařízená, řekla bych po bikersku. Zná priority – nejdůležitější je mít kde „odblátit“ kolo a sebe.

Zde také probíhala teorie, přednášky a praktická cvičení. Přednášky ještě šly, tady se lze tvářit chápavě, jako že rozumíte /přestože jsem měla občas dojem, že mluví španělsky/, na lámání chleba ale došlo při praktických cvičeních. Nýtování, centrování, lepení, výměna lanka, seřizování …– to vše po nás slabších stvořeních chtěli! Protestovat nemělo smysl, byly jsme ve značném oslabení – 3 „cyklistky“ proti 12 „bikerům“.

Nepomohly ani argumenty, že nám ženám v případě defektu stačí mobil, propiska a úsměv. Představa, že v samotném terénu to bude lehčí, byla taky úplně mylná. Chlapům jako by vždycky chytly saze a ujížděli jako o závod. Terény se asfaltovým cyklostezkám opravdu nepodobaly a tak jsme ty chlapy skoro neustále „hnaly před sebou“. Na jejich obranu musím říct, že oplývali tolerancí, byli kdekoli a kdykoli ochotni pomoci, a pozor, někdy i zatlačili!

Při druhém pobytu jsme nacvičovali různé „prima kousky“ na kole. Chvíli mi trvalo, než jsem si sama sobě „zdůvodnila“ a „vyjasnila“ některé věci. Např.: proč kládu přeskakovat, když se jí můžu vyhnout, proč přejíždět hromadu štěrku, když ji můžu objet, schody se přece nesjíždí, ale scházejí atd. Ale přece je nebudu scházet, když je všichni sjíždí! A když všichni jedou po sjezdovce, přece nepojedu po cestě! Toto uvažování přineslo své výsledky – byla jsem samá modřina a bolel mě každý sval. Ale stačilo mě trochu pochválit a opět jsem sjížděla zdánlivě nesjízdné terény.

Pokud jsem teď snad někoho od absolvování kurzu odradila, musím to hned napravit. Závěr je takový – bylo to tam skvělé, sešla se výborná parta lidí, se kterými byla legrace, čas byl i na hospůdku, pivko. Až mi přišlo na mysl, že by bylo fajn, kdybychom všichni „propadli“ a zase se na kurzu sešli.

Zdravím všechny budoucí i současné bikery a doporučuji – běžte do toho!