Kyrgyzstán a Kazachstán... někoho by mohlo napadnout, proč lidé vlastně do těchto zemí cestují. Jaká jsou hlavní lákadla těchto středoasijských zemí?

Na to je těžké odpovědět, protože motivací k cestování je spousta a každý člověk to má trochu jinak. Někdo je spokojený u moře, kde leží a opaluje se, jiný rád stráví aktivní dovolenou v horách. Já osobně mám ke středoasijským zemím, dalo by se říct, až intimní vztah – prožila jsem tam kus života, a to konkrétně tři semestry vBiškeku, během nichž jsem cestovala po celé zemi a taky jsem navázala několik přátelství, která trvají dodnes. Ale zároveň jsem tam zažila hodně poučných situací, které mě posunuly dál.  Do Kyrgyzstánu se vracím pravidelně a nedám na něj dopustit, i když je natolik jiný, že se pokaždé moc těším domů. Takže moje, vnitřní lákadlo je spíše osobní a pocitové. Ale zpět k vaší otázce: lákadlem Kyrgyzstánu a Tádžikistánu jsou především hory a čistá příroda, v Uzbekistánu naleznete krásné památky, ať už to jsou mešity a medresy, anebo stará města, jako třeba Vnitřní město v Chivě, to je takový živý skanzen, v němž dodnes žijí lidé. V Turkmenistánu vás zaskočí město duchů Ašchabád. V Kazachstánu nekonečná step. Ale ve všech pěti zemích žijí velmi milí a pohostinní lidé, což dělá tuto oblast jedinečnou a stále atraktivní. A to je velké lákadlo! 

Která místa by tedy cestovatelé při první návštěvě Kazachstánu a Kyrgyzstánu rozhodně neměli vynechat?

To záleží především na tom, co je zajímá a kolik mají času. Jak už jsem říkala, do Kyrgyzstánu se jezdí především do hor, ať už do trekové oblasti kolem Karakolu, anebo na jih, k piku Lenina. Na obě oblasti potřebujete minimálně týden až deset dní, ideálně potom tři týdny až měsíc (hlavně na výstup na Lenina). V Kazachstánu se jezdí především do příhraniční oblasti s Kyrgyzstánem – tedy do Almaty a jejího okolí, k některým horským jezerům, ke zpívající duně Altyn Emel anebo do Čarynského kaňonu. Ale pokud vás zajímá step, dá se vyrazit i do vnitrozemí. 

Jací jsou lidé v těchto zemích? Na co se předem připravit a čeho se vyvarovat, abychom nezpůsobili nějaké faux pas?

Lidé tam jsou velmi přátelští a pohostinní, to je charakteristické pro celou Střední Asii. Ale mezi touto většinou se samozřejmě najdou lidé, kteří při pohledu na turistu mohou chtít cizince např. okrást. Ale to se ostatně děje všude na světě. Druhé, a mnohem větší riziko, vidím v cestování žen. Ženy by si měly uvědomit (zvlášť pokud cestují samy nebo ve skupině, ale bez jediného muže), že jedou do muslimských zemí, a byť ve středoasijských zemích žijí sunnitští umírnění muslimové, v místech, která nebyla příliš poruštěna (tedy všude kromě Kazachstánu a severního Kyrgyzstánu), by měly být obezřetné, dávat si pozor a nijak na sebe neupozorňovat, např. vyzývavým oblečením či chováním. Z osobní zkušenosti vím, že smát se na všechny, i na neznámé muže, a bavit se s nimi přátelsky a otevřeně jako s muži v Evropě, neřkuli s nimi jít třeba na večeři nebo na čaj, se nevyplácí. Už jsem se tedy naučila být leckdy "nezdvořilá" (z evropského úhlu pohledu), ale vyhnula jsem se tím pozdějším nedorozuměním a komplikacím.

Takový Kazachstán je přece jen rozlehlá země. Jaký je nejvhodnější prostředek pro cestování?

V Kazachstánu jednoznačně vlak (případně letadlo), ale i maršrutky fungují na dlouhé vzdálenosti. Ale vlak v noční lůžkové úpravě (plackartnyj) jednoznačně vítězí!

Je potřeba při cestě do těchto zemí dopředu vyřizovat nějaké vízum? Nebo stačí koupit letenky a letět?

Víza nadále mají Tádžici a Uzbeci (zařídíte přímo na letišti) a Turkmeni (tam jsou víza asi nejsložitější, musíte vyplnit poměrně dlouhý formulář a sami, bez průvodce, se po zemi můžete pohybovat pouze v rozmezí 72 hodin, a to jen v rámci transportního víza. Kazaši víza pro letošek zrušili, a to z důvodu výstavy Expo, která se konala v hlavním městě Astana, ale uvidíme, zdali to bylo dlouhodobé, nebo je znovu zavedou. A tak vlastně jediní, kdo víza zrušili už před několika lety, jsou Kyrgyzové, a zjevně jim to pomohlo, protože turistický ruch tam velmi kvete.

Kdy je nejlepší vyrazit? Jaké je tam přes rok počasí?

Záleží na tom, kam máte zamířeno. Na Uzbekistán a Turkmenistán je nejlepším ročním obdobím jaro nebo podzim, tedy přibližně konec března až květen, a potom září, říjen, listopad, ale byla jsem tam i v zimě a bylo to příjemné, protože tam nebyli téměř žádní turisté. V létě bych tam rozhodně nejezdila, upekli byste se horkem. Oproti tomu, do hor v Kyrgyzstánu či v Tádžikistánu se vyráží výhradně v létě (nepočítám teď alpinistické nebo skialpové výpravy): pokud plánujete expedici na jednu z pěti sedmitisícovek, jde pouze o červenec a srpen, na treky se jezdí také o prázdninách, s přesahem do června a září, ale nutno mít na paměti, že některé oblasti jsou ještě na začátku června zasněžené, a tedy nepřístupné, jako je tomu např. u jezera Son kul. Počasí v Kyrgyzstánu se chová čistě kontinentálně – teploty slézají do větších záporných hodnot a je větší mráz, pocitově je však snesitelněji než u nás. Obecně platí, že jaro i podzim, jak je známe u nás, trvají jen několik dní, poté nastoupí poměrně velká tepla. Anebo naopak zima.

Jaká je místní kuchyně? Které speciality by cestovatelé měli rozhodně ochutnat?

Masná, mastná, hutná. Mléčná. A až na menší národní odchylky se dá mluvit o společné středoasijské kuchyni, která je navíc ovlivněna dlouhodobou přítomností ruských obyvatel. Maso se ve všech středoasijských zemích konzumuje ve velkém, ať už v podobě národního jídla bešbarmak (konina nebo hovězí s nařezanými nudlemi, uvařenými z bílé mouky), nebo jako šorpo (vývar ze skopového). Populární jsou plov (velmi mastné rizoto připravované v hrnci kazan), lagman (kulaté nudle s masem), ruský boršč (polévka se zelím a řepou) a další různé masné úpravy. Mléčné výrobky zastupuje populární kumys (zkvašené kobylí mléko). Obecně je asijská kuchyně chutná a poctivá a já osobně jsem se jí ještě nepřejedla.

Jak je to v těchto zemích s bezpečností? A doporučujete návštěvu i ostatních států tohoto regionu, Tádžikistánu, Turkmenistánu nebo Uzbekistánu?

Na bezpečnost už jsme narazili. Člověk by měl být celkově obezřetný (slyšela jsem o případech okradení turistů, ale mně osobně se nikdy nic nestalo), ale že by zde hrozilo nějaké větší nebezpečí než v jiných zemích na světě, toho si nejsem vědoma. Potenciální nebezpečí by teoreticky mohlo hrozit ve Ferganské kotlině, o které se tvrdí, že je kolébkou středoasijského extremismu, případně v oblastech, kde žijí namixované národnostní menšiny a čas od času mezi nimi dochází k potyčkám (např. Batken či Oš, kde žijí Kyrgyzové a Uzbeci, nebo tádžické a uzbecké enklávy na jihozápadě Kyrgyzstánu).

Kolik času si vyhradit na návštěvu tohoto regionu?

To opět záleží na tom, co všechno chcete stihnout a vidět. Se zájezdy jezdím úplné časové minimum, tedy od 12–23 dnů, ale je to vcelku pochopitelné – lidi nemají tolik dovolené, a chtějí za svůj život navštívit více zemí. My třeba "prolítneme" dvě země a uvidíme to nejzajímavější, ale podle mého je potřeba strávit v každé zemi minimálně tři týdny až měsíc, abyste měli pocit, že jste ji skutečně poznali.

Máte nějaký tajný tip na místo, které není tak známé, ale cestovatelé by ho rozhodně podle vás neměli vynechat?

Kdyby byl tajný, tak ho neprozradím, aby to místo nadále zůstalo utajené a nehrnuly se tam davy turistů.:) Ale dobrá... Mně osobně se líbilo například na kyrgyzsko-tádžické hranici (za městečkem Isfana a vesničkou Kok Taš, poslední před hranicí). Je to bohem zapomenuté místo, obrostlé olšemi a topoly, s opuštěnou podzimně rozkvetlou zahradou (vystřiženou jako z Čechovova dramatu). Ale takových je ve Střední Asii jistě spousta.

Autorka cestopisu Bára Gregorová je překladatelka, spisovatelka a průvodkyně našich zájezdů mířících do Ruska, Gruzie a Kyrgyzstánu.