Výprava Libye off-road (jaro 2005)
Výprava Libye off-road (jaro 2005)
Archiv Adventury, 10. květen 2005
Výtah ze zprávy o zakázkové výpravě do Libye v únoru 2005 pro 12 lidí, 3 auta a 3 motocykly.
Zdravím Vás a posílám pár postřehů z našeho Libyjského výletu, protože to se zdá jistější, než moje osobní zastavení.
Celkově skvělé - destinace, lidé, bezpečnost ceny atd.
Hadi Bkai to asi zná perfektně, protože průchod hranicemi tam i zpět byl krátký a naprosto bez problémů. Snad jen by bylo dobré vědět, že když člověk ztratí jejich SPZ tak za ní zaplatí 500 EUR. To kdybychom věděli, tak bychom si je připevnili opravdu fest ...
Ibrahim byl skvělý průvodce, se vším nám pomohl, měl stále dobrou náladu a brzo se stal "členem" naší společnosti. Uměl nejen navigovat, ale skvěle řídit a všechny nás to s velkou radostí naučil. Všechny naše technické poruchy řešil s obrovským improvizačním talentem, takže bylo čemu se učit.
Policajt byl takový klasický policajt. Toho jsme tak jako trpěli. Jmenoval se Ahmed, menší s knírkem a basebalkou. Pořád něco drmolí, pouze arabsky, ale pořád (pokud ho jízda neuspala). Jsme přesvědčeni, že uměl česky, protože reagoval tak, jakoby nám rozuměl. A to jsme si už před ním dávali i pozor aby nic nepoznal z výrazu tváře - stejně reagoval jakoby rozuměl. Ale za celou dobu to nepřiznal. No toho jsme moc v oblibě neměli. Ale neškodil, všude se se všemi zdravil, všechny znal a všechno zřídil takže co si stěžovat.
Zvláště první dny jsme byli trochu zaskočeni tempem cestování. Dost fofr a nedovedu si to moc představit s vaším speciálem. Ale asi je to tím, že víte už co a jak a my než se vždycky vybalili, zabalili, nasnídali ...
Největší zkušenost a bohužel ne moc příjemná bylo vazalství motorek na autech: hned na hranicích Hadi prohlásil, itinerář neitinerář, že se pojede jinudy, než jsme měli domluveno. Ale protože to byla cesta podél hranice s Alžírskem, o které jsme se spolu také dříve bavili, souhlasili jsme a jeli. Ale Hadi, který umí perfektně anglicky, s námi nejel. Ibrahim byl sice fajn, ale na své angličtině bude muset ještě řádně zapracovat. Takže s ním byla domluva nakonec spíše češtinou, ale navigace se odehrávala posunky, což jsme my na motorkách moc neviděli. Takže jsem sice měli GPS, ale protože se jelo jinudy bylo nám to na nic a vláli jsme za vedoucím vozidlem dost nedůstojně, protože tempo aut v terénu je víc než o polovinu menší než motorek. Na druhou stranu ty rozměry pouště - 5dnů mimo pumpu, cca 1200 km pískem, tolik benzínu žádná motorka s sebou neuveze. Takže jsem brzo pochopil, že moje dotazy zda se budou moci motorky svobodně pohybovat byly zcela bezpředmětné. Domnívám se, že by bylo korektní pro případné další zájemce-motorkáře - na tento fakt upozornit. Pak ať si rozhodnou, protože to samozřejmě stálo i tak za to vrchovatě.
Tři auta jsou ideální počet. Ale jejich amortizace se tam realizuje rychleji, než jsem si představoval. Tam se to nedá šetřit, jede se naplno a otáčkoměry lítají v polohách o kterých si majitelé mysleli, že je nikdy nevyužijí. Terén v dunách je úžasný ale bez pardonu nebezpečný. Když jsme se naloďovali tak jsme viděli spoustu vraků lidí, kteří takové štěstí jako my neměli. Nebo jsme prostě tolik "neblbli"? Nevím, ale pocit, že bychom si to "neužili" tedy věru nemám. Ale je to tvrdá věc, žádná procházka parkem. Zažili jsme hned na začátku a ještě jednou na konci dvoudenní písečnou bouři. Všechny hliníkové části aut a motorek máme dokonale zmatované. To byla také dobrá lekce.
Myslím si, ač nejsem pivař a už vůbec ne alkoholik, že jedinou vadu na kráse to má právě v nemožnosti si svobodně po takovém každodenním dobrodružství přiťuknout pivem, nebo vínem. Večeru u ohně by to pomohlo a k těm zážitkům to patří. Tak jsme chodili spát před devátou, no ale to také není párkrát za život špatné.
Měl jste pravdu s množstvím vody, pohonných hmot i jídlem. Vody a nafty není nikdy dost (i když tady doma se mi to zdálo absurdní, tak tam to mizí hrozně rychle a voda nám vystačila akorát) a jídlo, jsme - neposlušni vašich rad přivezli pochopitelně z poloviny zpět domů.
Co jsme tam kvitovali s povděkem je fakt, že v poušti člověk několik dnů vůbec nevytáhne peněženku z kapsy. To je tak nezvyklý pocit, že by se to dalo skoro použít jako reklamní slogan do vašich prospektů.