Uprostřed parku je další oplocená plocha se zvlášť přísným režimem: dráty s elektrickým napětím, ozbrojená jednotka s polovojenským výcvikem ... připadáme si, jako bychom vjížděli do skladu jaderných bomb, když projíždíme několikera branami s elektrickým proudem. Ale to, co nás tu čeká, je opravdu „bomba“ největší: poslední 4 reprodukceschopní nosorožci svého druhu.

Před poslední branou musíme z našich safari minibusů přesednout do jiných aut, na která jsou nosorožci zvyklí, a pak je konečně uvidíme. Spokojeně se pasou na trávě a neruší je ani naše přítomnost ani postávající strážci s automatickými puškami, kteří je dnem i nocí chrání.

Pozorujeme dvoutunové kolosy z přiměřené vzdálenosti, ale Dana Holečková, ředitelka ZOO Dvůr Králové, to nevydrží: „Fatu, Fatu, jak se ti daří?“, vyskakuje z auta a běží k ní.

Fatu se klidně dál pase.

„Vidíte?“, obrací se Dana na nás, „v zoo se nikdy nemohla přirozeně pást, čerstvou trávu a seno jsme jí předkládali již posekané a podívejte se, jak se tady krásně pase, i když ji to nikdo neučil!“

Prokletí nosorožčího rohu

Nosorožčí roh je odedávna významným prvkem asijské tradiční medicíny a přisuzují se mu všechny možné pozitivní účinky od srážení horečky až po podporu erekce. Po téměř úplném vybití asijských nosorožců (ze 3 hojných druhů dnes přežívá pouze zlomeček populace, dvěma druhům hrozí bezprostřední vyhubení a pouze nosorožec indický je účinně chráněn) se zájem obchodníků přesunul do Afriky. Černý trh s nosorožčími rohy dále podpořila globalizace a čínská, ale i vietnamská expanze do Afriky a světa obecně. Zejména Číňané zde staví dálnice a obecně investují a paralelně s tím se otevírají i černé obchodní kanály do Asie.

Tento obchod dále podporuje strmě rostoucí cena rohu na černém (tj. nelegálním). Výrobky z něj stávají symbolem bohatství a přepychu zejména bohatých arabských šejků v Jemenu. Ti nejbohatší z nich se dokonce pyšní tím, že z tohoto materiálu mají rukověti svých džambijí – kultovních dýk. Tato záležitost dokonce v nedávné minulosti poznamenala diplomatické vztahy mezi Jemenem a Keňou a hrozilo jejich přerušení.

Zatímco před 20 lety byla cena rohu na černém trhu v Africe kolem 200 USD/kg (a na trhu v Jemenu 1400 USD/kg), dnes už je to desetinásobek. S každým dalším přeprodejem se cena zvyšuje a u finálního odběratele už dnes dosahuje doslova ceny zlata. To je pro pytláky samozřejmě obrovská motivace kvůli které jsou ochotni riskovat vše včetně svého života při střetu s ozbrojenými strážci parků. Tato chamtivost a pověry téměř vyhubily nosorožce a všechny údajně léčivé účinky přisuzované prášku z rohu jsou holé nesmysly. Ostatně kdo by uvěřil v léčivou moc prášku z kopyt, vlasů a nehtů?

Minikurz zoologie

Afričtí nosorožci jsou zastoupeni dvěma, dnes vlastně třemi druhy: menší tzv. nosorožce černé a větší tzv. nosorožce bílé, kteří vytvářejí 2 formy dnes považované za samostatné druhy. Pokud si myslíte, že se tedy logicky liší barvou, jste na velkém omylu. Všichni mají barvu bahna, ve kterém se právě vyváleli, což činí s oblibou při každé vhodné příležitosti. Ale i kdybyste si je umyli, tak se barevně neliší, oba druhy jsou stejně šedé. Proč tedy černý a bílý?

Zatímco černý nosorožec se živí listy z keřů a má na to specielně utvářenou tlamu, kdy horní pysk tvoří jakýsi „uchopovací prstík“, bílý nosorožec žere zejména trávu a jeho tlama připomíná travní sekačku: je široká a rovná. Proto se bílý nosorožec nazývá správně širokohubý nebo tuponosý. No a jsme u kořenů tohoto lingvistického problému: nesprávným překladem slova wide (široký) z afrikánštiny do angličtiny jako white (bílý) se tomuto druhu začalo říkat bílý nosorožec a tedy logicky ten druhý musel být černý.

Kromě rozdílných biotopů (černý – buš, bílý – volná savana) se liší i velikostí (bílý váží i přes 2 tuny a je až dvakrát větší než černý) a také povahou. I proto, že bílý je klidnější, neboť nemá vzhledem ke své velikosti přirozené nepřátele, a žije na otevřených pláních, se dostal až na pokraj svého vyhubení pytláky. Dá se totiž snadněji najít a ulovit.

Ale je to ještě složitější.

Bílý nosorožec se dále dělí na dva poddruhy: severní a jižní formu. Vzhledem k tomu, že se oba dva vyvíjely přes 1 milion let odděleně, jedná se už o dva různé druhy. Mohou se mezi sebou křížit, ale není jasné, zda jejich potomci budou normálně plodní.

Jižní bílý nosorožec byl objeven v roce 1817 v jižní Africe, kde byl běžným a hojně se vyskytujícím zvířetem. Ale za méně než sto let se dostal zásluhou bílých lovců plenících africkou přírodu na samou hranici vyhubení a v roce 1910 přežilo už jen asi 10-15 posledních kusů. Díky přísné ochraně se na poslední chvíli tento druh podařilo zachránit a více než 30 let je reintrodukován (zpětně vysazován) do mnoha parků zejména v jižní Africe.  Dnes je nejpočetnějším nosorožcem a jeho divokou populaci rozšířenou i mimo místa původního výskytu tvoří asi 18 000 kusů.

Severní bílý nosorožec byl počátkem 20. století ještě poměrně běžný na afrických savanách západně od Nilu, v roce 1920 žily 2-3 tisíce kusů, které ale ohrožoval nadměrný lov bílými lovci. Tato populace stále klesala zejména v důsledku občanských válek v 60. letech a globalizace černého trhu s nosorožčími rohy. V roce 2009 byl tento druh nosorožec pravděpodobně zcela vyhuben v demokratickém Kongu, kde byla mnoho let chráněna poslední známá populace, a sporadické ale opakované zprávy přicházejí ještě ze Sudánu. V zajetí žilo posledních 8 kusů, z toho 7 v ZOO Dvůr Králové, která jako jediná na světě tohoto nosorožce opakovaně rozmnožila. Navzdory snaze chovatelů se ale poslední mládě narodilo v roce 2000.

Proto královédvorská zoo iniciovala v září 2007 mezinárodní jednání o možnosti záchrany tohoto nosorožce a tak vznikl projekt „Poslední šance na přežití“, v rámci nějž byli poslední 4 reprodukceschopní jedinci na světě (2 samci a 2 samice) přesunuti koncem roku 2009 do rezervace Ol Pejeta v Keni.

„Jaká je šance, že se to povede?“, ptám se Dany Holečkové?

„Rozhodně větší, než v zoo“, odpovídá, „kdybychom je nechali u nás, tak zcela jistě vyhynou. Sice by ještě určitě žili řadu let, ale už by se nereprodukovali a skončili by po smrti v nějakém muzeu. Tady mají šanci v přírodních podmínkách žít jako jejich předci a věříme, že matka příroda pomůže i s nastolením normálního reprodukčního chování. Ostatně již 3 naši nosorožci se zde v Keni pářili. Stálo to obrovské úsilí, ale museli jsme to udělat. Když jsi jediný, kdo to může udělat, tak to zkrátka udělat musíš! Když jsou poslední tak máme morální povinnost jim tu šanci dát.“

Poslání Fatu a dalších

Fatu je nejmladší ze všech a tak do ní jsou vkládány největší naděje. Zatímco si spokojeně pochutnává na čerstvé trávě počínajícího období dešťů, Dana vysvětluje:

„Je to hrozné, stojí před vyhubením a my dnes začátkem 3. tisíciletí víme o jejich rozmnožování tak málo. Z nejasných příčin se bílí nosorožci (obě formy) v zajetí množí sporadicky a fakticky nikdo neví, proč se některé zvíře rozmnožuje a jiné ne. Jednou z příčin by mohla být skutečnost, že v přírodě samice na porod odchází od stáda a žije několik měsíců jen s mládětem a právě v té době obvykle znovu zabřezne. Jako březí se pak připojuje k jiným samicím, u nichž před dalším pářením zanechá své předchozí ještě nedospělé mládě. Snadno se tato teze řekne, ale hůře provede v praxi zoologické zahrady obvykle omezené prostorem a počasím. Zároveň se ví, že v přírodních podmínkách je meziroční nárůst populace až 10 %.   Zde v Keni jsme nosorožce umístili do rozsáhlého území a spojili je se skupinou jižních nosorožců. Pokoušíme se tak vyvolat normální sociální a teritoriální chování. A začalo to fungovat. Podle zpráv z Vídně, kam pravidelně vozíme na hormonální analýzu vzorky trusu, obě samice začaly cyklovat a Fatu se už několikrát pářila, naposledy v srpnu. Pářili také oba naši samci. Všichni si moc přejeme, aby konečně samice zabřezla a narodilo se mládě. To by byla největší odměna pro všechny, kteří dali dohromady tenhle projekt!“

Fatu se dál klidně pase a netuší, že je nejsledovanějším nosorožcem na světě, že její hormonální cyklus analyzují odborníci, její páření je důvodem k radosti celých týmů lidí a až zabřezne, bude to pro lidstvo důležitější událost, než bulvárem sledované možné těhotenství britské korunní následovnice.

Partnery výpravy za českými nosorožci jsou CK Adventura, National Geographic Česko a Magical Kenya. Část z výtěžku této akce bude věnována na podporu projektu Poslední šance na přežití.