V sobotu 25. dubna 2015 zasáhlo Nepál ničivé zemětřesení. V pondělí 27. dubna jsem byl přizván, abych se stal členem týmu českých lékařů a hasičů, který byl vyslán do Nepálu v rámci pomoci české vlády. Pro „Trauma Team“ jsem pracoval jako vyjednavač, průvodce a překladatel. Nepálské ministerstvo zdravotnictví rozhodlo o našem umístění v nejpostiženějším okrese Sindhupalchowk ve městě Melamchi asi 30km severovýchodně od Káthmándú.

    První dojmy cestou z letiště do centra hlavního města byly pozitivní, na první pohled vypadá velká část Káthmándú nepoškozená. Mnozí z Vás si vzpomenou na nakloněný dům blízko křižovatky Chetrapati, nedaleko hotelu Prince, kde bydlí většina zájezdů Adventury. Budova s neuvěřitelně nakloněnými sloupky přízemních obchodů, která hrozí zřícením již léta, katastrofě neodolala a byla první z mnoha zničených lidských obydlí, která jsem v následujících třech týdnech viděl. Turistická čtvrť Thamel jinak působí takřka nedotčeně s výjimkou dvou vysokých domů, z nichž jeden se ke svému dvojčeti po sobotní katastrofě nebezpečně naklonil. První opravdový šok mě čekal, když jsem se s obavami vypravil podívat na Káthmándské Durbar Square. Přestože náměstí bylo z obou stran uzavřeno a bylo zřejmé, že úplná zkáza postihla část chrámů a královský palác Hanuman Dóka je těžce poškozen. Hodně domů v ulicích starého města je poškozeno a obávám se, že už je nic nezachrání. Měl jsem možnost navštívit ještě Swayabhunath. Velká stúpa zůstala naštěstí nepoškozena, ale část budov v okolí je těžce poničena. Oba buddhistické kláštery jsou zničeny, jedna z šikhar (věžovité chrámy vedle stúpy) se zřítila. Představuji si, jak by mi bylo, kdyby se zřítila katedrála sv. Víta a Karlův most.

   Cesta z Káthmándú do Melamchi vede kousek od  Bhaktapuru. Slyšel jsem od místních, že historické město to zle odneslo. Zaradoval jsem se, když jsem z hlavní silnice zahlédl nejvyšší pagodu Nepálu. Chrám Nyatapola stojí! Pokračovali jsme dál po silnici č. 3, která vede na východ do oblasti Everestu nebo až na hranici s Tibetem do Kodari. Zdálo se, že poškozených budov je stále poměrně málo. Když jsme ale odbočili k severu a nakonec přijeli do údolí řeky Indrawati naskytl se nám obraz strašné zkázy. Vesnice ze, kterých zbyly jeden dva domy, všichni lidé sedí při svíčkách vedle zbytků svých domovů. Odhaduji, že nejméně polovina budov městečka Melamchi  je zničena.  Mnohé z těch, které stojí, jsou těžce poškozeny a mohou se kdykoliv zřítit.

    Úplný rozsah katastrofy jsem si uvědomil až po prvních třech hektických dnech. Bylo třeba postavit nemocnici, zajistit její chod a zásobování, koordinaci s místními úřady, armádou a ostatními zahraničními týmy. Když jsem poprvé vyjel za město, dolehla na mě tíha toho, co se stalo. Vesnické domy jsou tu v naprosté většině postavené z kamenů slepených blátem. Takové stavení se po zemětřesení promění v hromadu kamení přikrytou vlnitým plechem, který býval střechou. Začal jsem propadat beznaději, když jsme projížděli nekonečnou řadou trosek, a když jsem si uvědomoval, že z toho co byla něčí vesnice, co představovalo desítky domovů, nezbylo nic než tyhle smutné hromady. Se zkázou obydlí kontrastují nedotčená, dokonale upravená políčka. Působí to až nepatřičně, domy v několika minutách zmizí jako kdyby Šiva už tančil svůj ohnivý tanec, ale pole se tváří jakoby se nikdy nic nestalo... Díky bohům za to. Bude co jíst. 

    Největším překvapení jsou lidé, Nepálci. My všichni, kteří jsme měli to štěstí navštívit pohádkovou zemi pod Himálajem, známe její obyvatele jako neuvěřitelně milé a bezprostřední lidi. Vždy obdivujeme, jak málo hmotných statků jim stačí k životu a víme, že i když mají ještě méně, rozhodně si nedají zahnat úsměv z tváře. Přesto bych očekával, že teď uvidím spoustu zoufalých a zlomených lidí. Chyba lávky. Kolem těch trosek plyne život jako by se nic nestalo. Lidé pracují na poli, vozí z města do vesnic vlnitý plech a plastové plachty na stavbu dočasných přístřešků a pořád se usmívají!!! Namasté a úsměv za úsměvem. Říkám si, že to je snad nějaké kouzlo, tajné tantrické praktiky nebo léta jogínských cvičení, ale bude to jen neochvějně pozitivní přístup k životu a neuvěřitelně tuhý kořínek, který těžce zkoušenému národu umožní přežít i tuhle těžkou dobu, nepodlehnout zoufalství z tolika ztracených životů a znovu postavit statisíce zničených obydlí.

    Přestože jsem neměl možnost cestovat příliš daleko od našeho působiště v Melamchi, projel jsem v maximální možné míře sousední údolí a hřebeny okolních kopců a snažil se sbírat informace. Všude jsme nacházeli stejně zničené vesnice. V nejpostiženějších vesnicích distriktu Sindhuphalchowk zahynulo až 70% obyvatel.  Téměř všude je 90 až 100% obydlí zničeno. Na otázku co je teď nejvíce potřeba jsem dostával všude stejnou odpověď. Nejlépe to vyjádřil mladý obyvatel vesnice Timbu: “Peníze ani jídlo nepotřebujeme. Teď do monzunu nám dejte plastové plachty nebo vlnitý plech ať máme z čeho postavit dočasné přístřešky. A pak budeme potřebovat materiál na stavbu domů.“  Na otázku kolik že by těch plachet potřebovali, odpověděl bez zaváhání „Devět set jedenáct.“  Když jsem se zatvářil trochu překvapeně, dodal že „v okrese Helambu je přece devět set jedenáct domů.“

Setkal jsem se s mnoha humanitárními pracovníky ze všech koutů světa (Polsko, Nový Zéland, Německo, Japonsko, Alžír, USA, Británie, Čína...), dobrovolníky z místních neziskových organizací i s turisty, kteří změnili svou dovolenou na humanitární misi. Pokoušel jsem se udělat si obrázek o celkové situaci v Nepálu. Dobrá zpráva je že lidí, kteří pomáhají je hodně. Horší je to s organizací a koordinací pomoci. V zásadě platí, že v Nepálu jsou velice těžce postižené oblasti i místa, která jsou téměř úplně nepoškozena. Také distribuce pomoci je nerovnoměrná. Do odlehlých vesnic kam nevedou cesty, se pomoc mnohdy vůbec nedostane. Nejpostiženější oblast je severně od Káthmándů. Počínaje Górkhou na západě a distriktem Dolakha na východě konče. Západní a jižní Nepál, včetně města Pokhara nebyl zasažen. Nejnavštěvovanější horské oblasti Solo Khumbu (Mt. Everest) a oblast Annapuren jsou poškozeny minimálně. V Káthmándú bylo hodně obětí, ale infrastruktura města nebyla vážněji narušena. Voda teče, elektřina funguje. Do čtvrti Thamel, kde bydlí většina turistů, se vrací život, obchody a restaurace pomalu otevírají a vzkaz turistům je jednoznačný: Musíte na podzim přijet, jinak to nepálská ekonomika nezvládne a země se propadne do bídy.

   Vzhledem k tomu že dočasné přístřeší je téměř všude kde jsem byl již vybudováno a distribuci plachet zajišťují ve velké míře neziskové organizace budoucí úkol pro všechny, kteří chtějí pomáhat je jednoznačný. Musíme pomoci Nepálcům postavit nové domy. Bude to běh na dlouhou trať. Podle posledních údajů OCHA (kancelář OSN pro koordinaci humanitární pomoci) je v Nepálu zcela zničeno 264878 domů a další statisíce jsou poškozeny. Velmi důležité bude najít technická řešení, která umožní postavit levně, rychle a z místních materiálů domy, které odolají zemětřesení.

    Bude trvat jistě roky než se rány v krajině a v lidských srdcích zahojí, ale síla a úsměv, se kterým Nepálci stojí tváří v tvář katastrofě je pro mě velkou inspirací.

Prokop Jouza, průvodce, Praha 20.5. 2015