V televizi a na internetu nejčastěji vídáme davy podnapilých pyrotechniků, snažících se zapálit draze pořízenou rachejtli či se alespoň udržet na nohou. Města pořádají velkolepá představení, na náměstích se slézají mladí i staří a chalupy praskají pod náporem chlebíčků, piv a silvestrovských drinků.

Všude to tak není

Jsou místa, kde Nový rok slaví úplně jindy. Podle islámského kalendáře nelze stanovit přesné datum, konec lunárního kalendáře se tak posouvá a může nastat v průběhu celého roku. Podle perského kalendáře zase sluneční rok začíná 21. března a tak si v Afgánistánu a Iránu musí počkat na dobu, kdy už v Čechách máme plnou hlavu daní. Židé slaví konec roku mezi 6. zářím a 5. říjnem (první den měsíce Tišrí), pravoslavní a řeckokatolíci podle juliánského kalendáře 13. ledna. Východoasijským zemím, včetně Číny, začíná Nový rok koncem ledna, Tibeťanům v únoru, Thajcům v březnu.

Silvestr a Nový rok trochu jinak

Každý rok to ale nemusí být úplně stejné. Existuje spousta možností, jak přelom roku oslavit po svém a dlouho na něj nezapomenout. Někdo dává přednost půlnoční procházce přírodou - nejlepším cílem bývá vyhlídka nad městem, jiný se probírá uplynulým a nadcházejícím rokem v kostele. Ti, co rádi cestují, vyráží v tuto neobvyklou dobu do teplých krajin a plnými doušky nasávají Silvestrovskou exotiku Kuby, Maroka, Nambie či Tuniska.