Pochvala z Islandu 2018

Chtěla bych touto cestou vyjádřit velké poděkování a hluboký obdiv Adventuře za to, co dělá, ale hlavně jmenovitě třem lidem: průvodci Ondrovi Brambusovi a řidičům Honzovi Brdovi a Jirkovi Austerlitzovi, kteří náš zájezd proměnili v neskutečný životní zážitek.

O Islandu jsem snila dvacet let a původně se tam celou dobu chtěla vydat po vlastní ose. Shodou okolností jsem se ale dostala k vaší zajímavé nabídce procestovat vnitrozemí Tatrabusem. Do nitra ostrova bych se sama dostávala jen s velkými obtížemi. Dlouho jsem váhala – bylo to poprvé, co jsem pro své cesty využila nabídku cestovní kanceláře, ale rozhodně toho nelituji. Právě naopak. Pečlivě sestavený program nám umožnil vidět i v těch několika málo dnech maximum, navíc z pohodlí vytápěné kabiny Tatrabusu.

Po příletu jsme si prohlédli Reykjavík, absolvovali Golden Circle a pak už vyrazili do vnitrozemí. Žasli nad nekonečně pustými kamenitými pláněmi lemovanými v dálkách horami a ledovci, uprostřed kterých se jako oáza najednou objevilo geotermální pole s gejzíry, horkými prameny, fumarolami a mofetami. Termální jezírko přímo u chaloupky, ve které jsme nocovali. Čarodějné hory se do rána přikryly sněhovým popraškem, aby ještě více vynikla jejich členitá struktura. Pozorovali jsme majestátní velryby v Grónském moři a papuchálky na útesech, zahlédli lachtana, pohladili si ochočené mládě polární lišky. Vystoupali jsme na několik vrcholů, bloudili přírodními bludišti i lávovými poli. Objevili maličké černé písečné duny, prošli se po Černé pláži, dotkli se ledovce. Žasli nad velkolepými vodopády a neskutečnými čedičovými sloupci roztodivných tvarů. V Duhových horách zažili pravé islandské počasí – sluníčko na blankytné obloze střídala mlha a hustý déšť, který během okamžiku přešel do sněhové vánice, aby po pěti minutách uvolnil znovu prostor pro hřejivé slunce. Duha v mnoha podobách a paleta barev s tisíci odstíny. Všichni jsme počítali se špatným počasím, ale nakonec se podařilo neskutečné a z 12 dnů pobytu bylo deset slunečných, což jen podpořilo dobrou náladu a pohodu, která vládla v Tatrabusu po celou dobu zájezdu. Intenzita zážitků se každým dnem stupňovala. Island nám odkrýval další a další krásy a my nepřestávali žasnout. Docházela nám přídavná jména a slova, kterými bychom mohli své dojmy popsat. A tak jsme se jen blaženě usmívali a snažili se vstřebat ty obrovsky silné emoce. Vrcholem našeho putování byl nakonec výlet na přání – sestup do magmatického krbu sopky Thrihnukagigur. Nějakým zázrakem se Ondrovi povedlo zajistit a včlenit do programu jedinečný zážitek, kdy jsme sjeli výtahem do nitra sopky a ocitli se na chvíli v jiném světě. Asi to nejkrásnější, co jsem v životě zažila.

Díky erudovanému výkladu průvodce jsme se dozvěděli o Islandu spoustu informací – nejen z historie, geografie, geologie, zoologie, botaniky, ale i ze současnosti, z obyčejného běžného života. Všechno plynulo formou zajímavého a poutavého vyprávění, okořeněného milým a chytrým humorem a nadhledem. Trpělivě odpovídal na naše zvídavé dotazy. Průběžně jsme se zdokonalovali v Islandštině, došlo i na ságy a pohádky. A večer v termálních jezírcích naslouchali příběhům z Ondrovy bohaté cestovatelské minulosti. Tatrabus je úžasná věc – je v něm teploučko, nefouká, je z něj dobře vidět a vejde se tam spousta věcí. Oceňuji i formu stravování – i když se mnohdy vařilo v polních podmínkách, tak jídla byla vynikající a každé společné stolování bylo milým setkáním.

To nejúžasnější ale byli lidé. Ondra, Honza i Jirka byli pořád v dobré náladě, usmívali se, pomáhali se vším a ve všem a snažili se nám splnit, co nám na očích viděli a mnohdy i něco navíc. Profesionálové na svém místě. Byli bezvadně sehraní a bylo znát, že svou práci dělají rádi a že do ní dávají srdce. Vyzařovala z nich radost a pohoda, kterou šířili kolem sebe a přenášeli ji na ostatní. Hlavně díky nim budu na Island vzpomínat jako na nejkrásnější místo na světě.

Díky vám všem!

Marie Protivová, 2018
Island – za krásami vnitrozemí, 23. 8. – 4. 9. 2018