Projeli jsme prakticky celé Maroko, známe ho dobře z autobusových zájezdů a horských kol, ale prověřili jsme mnoho nových tras v oblasti Malého, Velkého Atlasu, Antiatlasu i Západní Sahary, které lze projet jen terénním speciálem. Některé cesty byly technicky velmi složité, mnohdy byly průjezdy na hranicích možností. Některé horské, ve skalách vytesané cesty nebo částečně odnesené řekami byly adrenalinové. Tatrabus dokázal vynikající vlastnosti a kupodivu i obratnost. Pochopitelně při své velikosti se lépe cítil na tvrdých kamenitých cestách a pistách, v korytech vyschlých řek, nevadilo mu jakkoliv hluboké bahno, ani tvrdý, větrem utemovaný písek. V jízdě po sypkém bezedném písku jsme byli opatrnější. Ale i Sahara je především tvrdá, velmi kamenitá, její cesty jsou těžké a drsné, rozhodně ne k autu přátelské.

 Tatrabus i po technické stránce prokázal, že "na to má". Na ostrých saharských kamenech jsme "udělali" 3 gumy ze 6, které jsme měli s sebou, dalších 5 jsme zde postupně koupili za "rozumnou cenu", bohužel nevydržely ani "rozumnou" chvíli a opustily nás. Ze závad bylo prasklé rameno řízení (vada materiálu a již částečný lom staršího data) a jeden zadřený kříž kardanu. Obě závady byly opraveny za neuvěřitelných cca 12 hodin, třebaže řízení prasklo uprostřed Sahary 80 km od civilizace. Neuvěřitelná ochota, snaha pomoci, nasazení a umění improvizovat u místních obyvatel daleko převyšovalo "socialistickou" Evropu.

Jasně se prokázalo, že záměr vůbec postavit takovéto vozidlo byla trefa do černého. Součástí průzkumu byl i částečně komerční vložený zájezd, který pomohl krýt část nákladů. Ohlasy lidí byly velmi kladné stejně jako u následujícího katalogového komerčního zájezdu. Mnozí účastníci měli již "saharské" zkušenosti ze soukromých cest offroady, přesto velmi oceňovali pohodlí na akci s Tatrabusem, kdy neměli žádné starosti, ale jen super zážitky. Nemalou měrou k tomu přispěla i vynikající kuchyně jednoho z pilotů Tatrabusu a zároveň kuchaře Vaška Balšánka. Stejně tak naprostý pocit bezpečnosti, ochoty lidí na tržištích, bazarech, v restauraucích různé kategorie nebo i u obyvatel úplných samot v pustinách pouště či hor, kde vás vždy pozvou na čaj a hostí vás dlouho neznajíce spěch a toužíc po nových informacích. Kupodivu se setkáte skoro všude s mobily a satelitem i například na nomádském stanu.

Jiří Bermann - Bery