Grónsko, největší ostrov světa, není jen nekonečnou zaledněnou pustinou, ale oplývá nesmírně pestrou a různorodou krajinou. Drsnou a fantastickou zemi tvoří prastaré skalní masivy obroušené masami ledu, mladší vysoká pohoří se závratnými skalními stěnami, členité pobřeží s fjordy, fotogenicky ozdobenými plovoucími úlomky ledovců, i barevná arktická tundra.

Nabízíme vám návštěvu jeho nejkrásnější oblasti, která leží na východním pobřeží nedaleko pod polárním kruhem. Díky ní získala země před více než tisíci lety svůj název Greenland, tedy "zelená země", a přezdívá se ji také "Švýcarsko grónského pobřeží", i když je nesrovnatelně liduprázdnější a divočejší. Díky specifickým podmínkám je zdejší klima příznivější a stabilnější než na lidnatějším západním pobřeží a místní obyvatelé, roztroušení do několika malých osad, se zde dodnes živí tradičním lovem.

V průběhu našeho turisticko zájezdu v oblasti fjordu Ammassalik a Sermilik navštívíme postupně nejatraktivnější lokality celé oblasti. Mezi jednotlivými místy se budeme přesouvat rybářskými čluny s licencí pro přepravu návštěvníků. Už během plavby si budeme moci vychutnat krásy zdejšího členitého pobřeží a nejkrásnější rozhledy si užijeme během pěších výletů a túr překrásnou panenskou přírodou. Také postupně navštívíme čtyři eskymácké osady v čele s Tasiilaqem, kde se nachází známé etnografické muzeum s expozicí tradičních plavidel.

Nocovat budeme v zapůjčených stanech na předem vytipovaných přírodních tábořištích, které postupně postavíme na třech různých místech přímo na pobřeží. Během pobytu v přírodě bude průvodce organizovat společnou přípravu snídaní a večeří z dovezených potravin. Závěrečné dvě noci v Tasiilaqu strávíme v hostelu. 

Do Thušska a Chevsurska, resp. jejich center Omalo a Šatili, vedou pouze "náročné džípové" silnice přes vysokohorská sedla. Do dříve opuštěných oblastí, v zimě zcela odříznutých od světa, se nyní postupně vrací život. V dolinách řek nás okouzlí nyní již opuštěné opevněné historické vesnice se strážními věžemi a pastviny s koňmi, ovcemi a kozami, které sem místní horalé vyhánějí z nížin na letní pastvu. Ve vyšších polohách zase nádherně rozkvetlé horské louky s výhledy na částečně zaledněný čtyřtisícový hlavní hraniční hřeben. A při závěrečném přechodu sedla se nám otevře panorama s dominantou východního Kavkazu – pětitisícovým Kazbekem.

Nejprve nás čeká krásná vyhlídková hřebenovka s vrcholem Makratela (3092 m), pak přechod sedla Atsunta (3510 m) do Chevsurska a na závěr již nalehko přechod sedla Čauchi (3338 m) do oblasti Kazbeku. Cestou do hor a z hor stihneme navštívit i významné gruzínské, zejména církevní, památky a krátce si užijeme i příjemné a atraktivní Tbilisi.

Fanské hory jsou součástí rozlehlé tádžicko-kyrgyzské soustavy Pamíro-Alaje. Pro svou geologickou pestrost se pyšní rozmanitou krásou masivních velehor i ostrých skalních štítů, díky trochu vyšším srážkovým úhrnům jsou zelenější než většina okolních středoasijských pohoří a zdobí je řada krásných jezer. Proto jsou oblíbeným cílem zahraničních a mezi nimi zejména českých turistů i horolezců, což znamená, že zde nebudeme jediná skupina a párkrát za den možná někoho potkáme.

Oblíbený je zde okruh kolem nejvyšší hory Čimtargy (5489 m), my ale zvolíme originálnější trasu. Z fanského okruhu absolvujeme jeho krásnější severní polovinu a pak nás džípy, jen s krátkou zastávkou v civilizaci, převezou k největšímu jezeru Iskanderkul. Odtud se vydáme na přechod sousedního Hissarského hřbetu přes nejvyšší bod celé trasy, sedlo Gaznok (4270 m).

Tyto hory jsou dosud turisticky zcela nedotčené, v dolinách mineme jen ojedinělé primitivní kyšlaky a pastevecké stany, přičemž setkání s místními horaly bude oboustranným zážitkem. Navíc málokteré světové velehory jsou tak pohodlně dostupné – jen asi 5 hodin jízdy autem, míněno v součtu tam i zpět, což nám umožní užít si nedotčenou horskou přírodu opravdu plnými doušky a bez kompromisů.

Kyrgyzstán je země hor, unikátních jezer a příjemných obyvatel, kteří se dodnes velkou měrou živí polokočovným pastevectvím. Průměrná nadmořská výška Kyrgyzstánu je více než 3000 m a žádná země světa nemá dále k moři. To zde však nahrazuje obrovské bezodtoké a mírně slané jezero Issyk-kul s hladinou v nadmořské výšce 1608 m s hloubkou až 700 m. Jezero je ze severu i z jihu lemováno horskými masivy, které přináležejí k rozlehlému pohoří Ťan-šan, zasahujícímu do Kyrgyzstánu, Kazachstánu i Číny. Na jejich pomezí v nejvýchodnějším cípu Kyrgyzstánu leží těžce dostupné srdce Ťan-šanu, rozsáhlá ledovcová oblast se dvěma sedmitisícovými vrcholy – efektní pyramidou Chan Tengri (7010 m) a mohutně podsaditým Džengiš Čokusu = Pik Pobědy (7439 m). Milovníkům nedotčené horské přírody otevírá Kyrgyzstán opravdu mimořádně širokou náruč.

Tento zájezd je určen zdatnějším trekařům. V úvodní části zájezdu se vydáme na dva dny jižně od jezera Issyk-kul do nejkrásnější části malebného pohoří Terskej Alatau, které je jednou z nejzelenějších oblastí jinak převážně stepního Kyrgyzstánu. Hlavním cílem zde bude unikátní vysokohorské jezero Ala-köl ve výšce 3500 m a přilehlý vrchol s úchvatnými výhledy na ledovcový hlavní hřeben s pětitisícovými vrcholy. Túrami nalehko se zde připravíme a zaklimatizujeme na treking v centrálním Ťan-šanu, v nejodlehlejší východní výspě země, kam pronikne jen minimum turistů a kde se horské stepi zvedají do mohutných ledovcových hřbetů završených dvěma kyrgyzskými sedmitisícovkami. Už samotný přejezd tam a zpět terénním autem je vzrušujícím expedičním zážitkem – a což teprve úžasné výhledy z dosažených vrcholů! Nejprve vystoupíme během dvou dnů z předsunutého tábora postupně do sedla a druhý den na vrchol Ašutor, který leží na hranicích s Kazachstánem a je jedním z nejlepších vyhlídkových bodů na celou oblast a do všech tří zemí. Pak absolvujeme šestidenní treking přes sedlo Tjuz a přilehlý vrchol, kde se nám naskytne druhá příležitost skvělých panoramatických výhledů, následně sestoupíme do doliny Inylček, přejdeme čelo druhého nejdelšího ledovcového splazu světa (67 km délky) a po druhém břehu divoké řeky sestoupíme do míst, kde nás vyzvedne auto. Na závěr si oddechneme u jezera Issyk-kul a prohlédneme si hlavní město Biškek.

Třešnička v naší nabídce – treking na ostrově Sokotra, nazývaného pro svou bizarní endemickou flóru Galapágami Indického oceánu.

Ostrov Sokotra – poslední přírodní ráj Jemenu – je svým charakterem zcela odlišný od jemenské pevniny. V zelených horách tu mezi granitovými skalními špicemi pramení potoky se sladkovodními kraby, šťavnaté pastviny pro svá zvířata tu mají nomádi z vnitrozemí, kteří teprve nedávno přeměnili své jeskynní příbytky na útulky pro stáda koz. Místy to tu vypadá jako na obrázku z jiné geologické epochy – působivá krajina je porostlá podivuhodnými stromy dračí krve (dračinec rumělkový, dracéna), okurkovníky, lahvovníky. Čekají nás tu i bělostné písečné pláže, rybářské vesničky a gigantické písečné duny.

Jedenáctidenní putování začneme na severovýchodním pobřeží výstupem na písečné duny v Erher a návštěvou jeskyně Hoq. Tři dny věnujeme přechodu ze severu na jih a průzkumu planiny Momi. Během následujících pěti dnů přejdeme ostrov z jihu zpět na sever přes nejvyšší sokotránské hory a na závěr při výpravě po moři prozkoumáme skalnaté pobřežní útesy a odpočineme si na plážích západního cípu ostrova. Na trase potkáme všechny vegetační typy a projdeme vesnicemi horských pastevců i rybářů.

Program trekingu je výsledkem našich opakovaných průzkumných výprav, z nichž první jsme podnikli už v roce 2000. Naše cesta vede těmi nejkrásnějšími oblastmi ostrova a je unikátní – na několika částech trasy jsme byli při našich průzkumech vůbec první turistická skupina.

Jde se na lehko, v nejvyšších partiích ostrova skupinu doprovázejí nosiči, snídaně, večeře a zčásti i obědy vaří sokotránský kuchař. Na ostrově se spí všechny noci v přírodě pod stanem, komfortní noclehy jsou zajištěny při cestě tam i zpět v Abú Zabí.