Pamír je třetím nejvyšším světovým pohořím a díky své centrální poloze vůči ostatním asijským velehorám je právem nazýván střechou světa. Jeho popularitu zastiňuje jižněji položený Himálaj, právě proto ale láká zejména cestovatele, kteří chtějí objevit něco nového. Jeho rozlehlé prostory zpřístupňuje unikátní horská silnice, tzv. Pamírský trakt. Ten propojuje odlehlý východ Tádžikistánu s jižním Kyrgyzstánem a otevírá širokou náruč velehor nejen horolezcům, ale i běžným cestovatelům, kteří jsou ochotni snášet trochu nepohodlí.

Po příletu do tádžické metropole Dušanbe strávíme tři úvodní dny v mimořádně malebných Fanských horách, které jsou součástí mnohasetkilometrového pásma Pamíro-Alaje. U nádherné soustavy jezer mezi horskými pastvinami, elegantními vápencovými štíty a ledovcovými stěnami se zde dobře zaklimatizujeme na vysoké nadmořské výšky pamírské trasy. Ta nás během deseti dnů provede srdcem Pamíru – krásně zbarvenými kaňony mohutných řek, vyprahlými náhorními planinami, kolem rozlehlých jezer i přes vysokohorská sedla včetně nejvyššího Ak-Bajtal (4655 m) – až do Kyrgyzstánu, kde se ocitneme tváří v tvář sedmitisícovému Piku Lenina. Poté se přehoupneme přes východní pásma Pamíro-Alaje do Oše, města s tisíciletou historií, kde naše putování ukončíme. Cestou se budeme věnovat pěším výletům v horách i prohlídkám pamětihodností na této větvi dávné Hedvábné stezky. Projedeme také pověstným Vachánským údolím podél hraniční řeky Pjanž, jež bylo teprve nedávno zpřístupněno cizincům a nabídne nám výhledy na sedmitisícovky afghánského Hindúkuše. Několik náročnějších pěších túr bude možné alternovat nenáročným programem.

Jordánsko je země, jež kromě kulturního a historického bohatství ukrývá jedinečné přírodní skvosty a místa, která lze navštívit a poznat pouze po svých. Vydejme se napříč nejkrásnější pouští Jordánska – Vádí Ram  – a zažijme jedinečné trekařské dobrodružství! Jedním z vrcholů naší cesty bude výstup na nejvyšší horu rezervace – Džebel Kaš a bezprostřední výhledy do Saúdské Arábie. To vše uskutečníme za doprovodu místního průvodce, nalehko a s komfortem plné penze a potřebné vody po celou dobu pobytu v poušti.

Kromě pouštní výpravy nás čekají i další místa, jež jsou neodmyslitelně spjata s Jordánskem – skalní město Petra , biblický Ammán, unikátní Mrtvé Moře nebo kulturní Mádabá.

Ázerbájdžán je největší kavkazský stát, který je turisty neprávem opomíjený, ačkoliv má rozhodně co nabídnout. Směsice islámských, zoroastrijských, perských a sovětských vlivů, do nichž dnes promlouvá moderna štědře placená petrodolary, nabízí velice netradiční mix. Zaměříme se na jeden z nejchudších regionů země u hranic s Ruskem, respektive Dagestánem, kde žijí převážně tzv. Lezginci (Lezgové) se svou svébytnou kulturou а jazykem. Právě zde se nachází malebné horské louky, divoké řeky a vodopády i čtyřtisícové skalní štíty Velkého Kavkazu. Jde o turisticky mnohem méně navštěvovanou oblast, než jsou hory v sousední Gruzii, přitom rovněž nabízí ohromující přírodní scenérie.

Trasa našeho zájezdu v jihovýchodním cípu Velkého Kavkazu představuje sedmidenní okruh dlouhý zhruba 80 km, který vede několika dramatickými údolími mezi bohem zapomenutými vesničkami. Jelikož jde o chudý a turisticky nepříliš rozvinutý kout Kavkazu, ubytování zde bude velice jednoduché – často budeme mít k dispozici jen pár pokojů. O to větší však zažijeme pohostinnost místních obyvatel, kteří nám pro pobyt v horách zajistí plnou penzi (v ceně). Půjdeme vždy nalehko – zavazadla nám budou po celou dobu převážet terénní auta.

Treking přes Vysoký Atlas je právem zařazován mezi nejhezčí treky světa. Budeme putovat po dávných karavanních stezkách dodnes využívaných místními pastevci, setkáme se s Berbery – místními obyvateli žijícími v harmonii s přírodou v kamenných vesničkách přilepených na úpatí majestátných hor. Překonáme několik třítisícových sedel a vrcholem naší cesty bude výstup na čtyřtisícový Džebel Toubkal, nejvyšší horu severní Afriky.

Celý trek absolvujeme v péči místního doprovodného týmu, zavazadla nám ponesou muly a o naše stravování se postará zkušený a zodpovědný kuchař. Spát budeme podle možností v horských chatách, u místních vesničanů a ve zcela neobydlených oblastech nám naši průvodci postaví stanový tábor.

Začátek a konec našeho pobytu věnujeme společné či individuální prohlídce Marrákeše, jednoho z nejkrásnějších marockých měst, pulzujícího autentickou severoafrickou exotikou.

Francouzský zámořský departement Réunion je jeden z mála ostrovů Indického oceánu, kam se nejezdí jen kvůli plážím a azurovému moři. Pláže se nacházejí jen na části pobřeží a směrem do vnitrozemí prudce stoupají neobyčejně krásné hory, jaké v Evropě nenajdeme. Hrany kráterů vyhaslé centrální sopky tvoří bizarní hřebeny s většinou nedostupnými vrcholy. Lávové homole se strmými svahy jsou zarostlé bujnou vegetací, ale přesto se po jejich úbočích vinou stezky, jež sestupují do hlubokých kaňonů a šplhají do vysokých sedel. Přivedou nás i na nejvyšší horu ostrova Piton des Neiges (3070 m), kde budeme při západu či východu slunce obdivovat hory vystupující z moře mraků či ze skutečného oceánu, na jehož obzoru se na vlastní oči přesvědčíme, že Země je kulatá.  Unikátní vulkanický masiv s často endemickou tropickou i subtropickou flórou je plným právem chráněn jako NP Réunion . Ostrov je zkrátka rájem pro romantické duše, kterým nevadí batoh na zádech.

V klidném tempu obkroužíme nejvyšší horu skrze krátery Salazie, Mafate i Cilaos, vykoupeme se v kaňonu řeky Galets a tajuplným horským pralesem pronikneme až k vyhlídce na nejefektnější vodopád ostrova Trou de Fer. V závěrečných dnech zájezdu si užijeme koupání a odpočinek na plážích Indického oceánu, ale s dopomocí pronajatých minibusů stihneme vyjet i na efektní vyhlídku Maïdo, ze které shlédneme na větší část trasy našeho pěšího treku, a absolvujeme i závěrečnou túru unikátní sopečnou kalderou jednoho z nejaktivnějších vulkánů světa Piton de la Fournaise až k jeho vnitřnímu kráteru.

Horní Svanetie má právem pověst nejkrásnější oblasti Kavkazu. Na horská údolí tu z jedné strany shlíží několik pětitisícových vrcholů hlavního kavkazského hřebene a z druhé čtyřtisícový Svanetský hřbet. V zabydlených údolích s bohatými horskými loukami pod ledovci a zasněženými štíty zůstala zachována středověká architektura horských sídel. Ve věžatých vesnicích se mluví svansky, dlouho tu přežívalo svérázné zvykové právo a krevní msta. Pro svou odlehlost a bojovného ducha Svanetie během historie často sloužila jako úkryt pro církevní relikvie z celé Gruzie. Drobné svanské kostelíky, některé z nich úctyhodného více než tisíciletého stáří, jsou skutečnými pokladnicemi gruzínského sakrálního umění.
Trasu treku tvoří souvislý osmidenní okruh Svanetií. Začneme pod Ušbou, nejkrásnějším vrcholem oblasti, stavíme se v hlavním městečku Mestii, přes odlehlé vesnice a hřbety Horní Svanetie přejdeme až do nejunikátnější vesnice Ušguli a odtud se budeme vracet po Svanetském hřebenu. Noclehy jsou v místních horských rodinných penzionech, vyznačujících se mimořádnou pohostinností, a zavazadla nám od jednoho k druhému poveze terénní auto.
Cestou z hor se zastavíme u moře a navštívíme katedrály a kláštery ve městě Kutaisi a jeho okolí, zdejší klášter v Gelati je zapsán na seznam UNESCO.

Thušsko je nejizolovanější horská oblast Gruzie, od centrální části země je odříznutá hřbetem Vysokého Kavkazu. Údolí se tu stáčejí už směrem na sever do muslimského Dagestánu. Z křesťanské Gruzie se do Thušska chodilo přes vysoká horská sedla od jihu. Jedním z nich, sedlem Abano (2920 m), vede od 80. let minulého století prašná silnička a učinila z něj nejvyšší sjízdné sedlo na Kavkaze. Thušové dnes po většinu roku žijí v podhorských nížinách a do svých starých vesnic plných pevnostních staveb a strážních věží se vracejí jen na pár letních měsíců. V tu dobu ožívají odlehlá horská údolí pohanskými i křesťanskými slavnostmi. Pokřesťanštěné pohanství je tu stále živé a pohanských svatyní je tu po vesnicích rozeseta více než stovka. Na přelomu července a srpna thušské vesnice slaví jedna po druhé své největší svátky.
Thušsko je i jedním z gruzínských národních parků, chrání se tu unikátní horské lesy a ekosystémy i vyhynutím ohrožené druhy velkých kavkazských savců: kozy bezoárové, kavkazští tuři a stále se ještě čeká, zda se z říše zkazek nevrátí i leopard.
Trasa treku vede podél dvou hlavních thušských údolí, při přechodu mezi nimi překonáme hřbet se sedlem ve výšce 2900 m. V severním údolí, kudy vede hlavní stezka přes hory do sousedního Chevsurska, ukazuje množství strážních věží na blízkost Dagestánců a Čečenců, v méně navštěvovaném jižním údolí projdeme odlehlými, už ne tak důkladně opevněnými vesnicemi. Turisté sem dorazí jen zřídka. Osady jsou tu posazeny vysoko ve svazích i přímo na horských hřbetech, odkud nás čekají překrásné výhledy z cest po horských hřebenech. 
Cesta do hor a z hor vede přes Kachetii. Je to nejvyhlášenější vinařská oblast Gruzie a místo s bohatou historií a s řadou významných kostelů a klášterů. Zastavíme se tu jak v katedrálách, tak i u vína.

V jihozápadní Gruzii leží v nevelké vzdálenosti od sebe několik atraktivních horských oblastí výrazně odlišného charakteru. Některé z nich jsou pro svoji odlehlost a chybějící infrastrukturu turisty skoro nenavštěvované. Náš program spojuje několikadenní pěší trasy ve čtyřech z nich.

Nejznámější a nejnavštěvovanější  jsou hory národního parku Bordžomi-Charagauli, pokryté lesy a alpinskými loukami. Na jaře a v časném létě si tu lze vychutnat výhledy ze svěže zelených rozkvetlých horských hřbetů. Zvolená trasa Panorama trail nabízí asi ty nejkrásnější v celém parku.

Oblast Džavacheti je také nazývána gruzínským Tibetem. Náhorní planina s výškou kolem 2000 metrů a s množstvím jezer je nejchladnější oblastí země. Protíná ji výrazný vulkanický hřbet s nejvyšší horou gruzínského Malého Kavkazu Didi Abuli  (3301 m). Oblast byla centrem tajemné megalitické kultury, která v širokém okolí zanechala řadu staveb. Nejpodivuhodnější z nich jsou dvě rozlehlé pevnosti, za kterými musíme vystoupat k vrcholkům hor až do výšky přes 2700 metrů.

Klášter Vardzia je oblíbeným turistickým cílem, málokdo si však pěšky projde i působivý kaňon řeky Mktvari. V údolí je i řada dalších skalních klášterů a obydlí, jsou zde vesnice s kamennými domy s plochými travnatými střechami, je tu jeden z nejlépe dochovaných gruzínských hradů i ruiny pevností a megalitických staveb. Oblast bývala důležitým centrem gruzínské říše v období Zlatého věku Gruzie ve 12. a 13. století.

V horské Adžárii žijí gruzínští muslimové. Jejich vesnice s dřevěnými mešitami leží v lesnatých západních svazích směrem na Batumi. Na tři letní měsíce se se svými stády krav stěhují do letních pasteveckých sídel těsně pod hřebeny hor. Chodí se tu horskými pastvinami mezi malebnými vesničkami s charakteristickými dřevěnicemi. V horách bez ubytovacích zařízení využijeme pohostinnosti místních a noci strávíme v jejich dřevěných baráčcích.

Mezi horami přejíždíme v minibusu, na výjezd pod Didi Abuli budeme potřebovat terénní auta. Spíme vždy pod střechou, většinou ve výškách kolem 2000 metrů, několikrát ve spartánských podmínkách.

Thušsko a Chevsursko jsou dvě nejodlehlejší oblasti gruzínského Kavkazu. Potoky a řeky, které tu pramení, už netečou do Gruzie, ale na sever do Dagestánu. Z Gruzie vede do Thušska jediná cesta – přes sedlo Abano (2920 m), které je nejvyšším sjízdným sedlem nejenom Gruzie, ale i celého Kavkazu. Větší část roku je kvůli sněhu pro auta neprůjezdné. Naprostá většina Thušů a Chevsurů se do starých domovů vrací se svými stády jen v létě. Na pár měsíců v roce tak ožívají izolovaná horská údolí se starobylými vesnicemi, kde ke každé z nich patřila řada opevněných strážních věží a stará sídla tu sloužila jako rodinné pevnosti. Do dnešních časů tu přežilo pokřesťanštěné pohanství. Vedle několika kostelů je tu více než stovka pohanských svatyní. Křesťanské i pohanské rituály a slavnosti jsou tu stále živé.
Trasa našeho treku vede dvěma vysokohorskými oblastmi, ve kterých se dochovalo nejvíce pevnostních staveb. Půjdeme nalehko a na cestě nás čeká přechod dvou vysokohorských sedel, vysokých téměř tři a půl tisíce metrů. Batohy naložíme i na hřbety koní, kteří nás na části naší cesty budou doprovázet. Trek ukončíme pod masivem Kazbeku (5033 m), a to výstupem k horskému kostelíku Tsminda Sameba, jehož silueta s bíle zářícím vrcholem Kazbeku v pozadí se stala jedním ze symbolů Gruzie.
Při přejezdu z Tbilisi do hor a zpět nás čekají opevněné kostely a kláštery a především původní hlavní město Gruzie Mccheta  s nejvýznamnějšími církevními památkami v zemi.

Ománské hory dosahují až třítisícové výšky. Poměrně snadno přístupné z vnitrozemí lámou se náhle do často více než kilometrových příkrých skalních stěn, padajících dolů do vádí směřujících na sever k moři. Do těchto skalních srázů vesničané vystavěli cesty spojující jejich zelené horské oázy s horskými hřebeny. Terén byl tak srázný, že bylo často nutné ve svazích vystavět schodiště čítající v některých případech i tisíce schodů. Najdeme tu lidská sídla, nad jejichž umístěním zůstává rozum stát - příkladem může být vesnice položená ve skalní kapse uprostřed kolmé stěny nejvyšší hory Ománu Džabal Šams. Kdekoli se objeví zdroj vody, tam je i oáza s datlovými háji, často vysoko v horách, napájená systémem zavlažovacích kanálů - faladží, někdy vedených ve skalnatých úbočích stovky metrů nade dny údolí. Slunce je tu sice silné, ale klima vysoko nahoře na hřebenech a náhorních planinách je po celý rok příjemné a v zimě i překvapivě chladné.
Pod horami je o dost tepleji. Čekají nás tu sevřené skalnaté kaňony, včetně ománského „Grand kaňonu“, projdeme se datlovými oázami u horských pevnostních vesnic. Pěší turistiku doplňují prohlídky hliněných hradů a historických měst v podhůří a návštěva velkého týdenního trhu v Nizwě.

Oslavte s námi Silvestr v srdci Provence, jež nabízí cyklistům i v zimě příjemné teploty, pro někoho dokonce příznivější než v horkém létě. Naší základnou se stane kemp situovaný v borovicovém lese v blízkosti městečka Castellet, mezi Toulonem a Marseille. Nachází se v přírodním parku Sainte-Baume, který nám poskytne překrásné cyklotrasy uprostřed panenské přírody. Díky podpoře autobusu se ale vypravíme i dále do vnitrozemí – třeba k monumentálnímu skalnímu masivu Montagne Sainte-Victoire, který donekonečna maloval Paul Cézanne, či do jeho rodiště Aix-en-Provence. Anebo se naopak vydáme dolů k moři, do bandolských vinic, spektakulárního Národního parku Calanques a druhého největšího města Francie – „Brány Orientu“ Marseille. Ta v prosinci ožívá ve starém přístavu tradičním vánočním trhem, kde si můžete prohlédnout typické provensálské figurky vánočních betlémů, jimž se zde říká santons.

Riviéra je naprosto specifickým a výjimečným koutem Itálie a Francie. Jde o oblast tzv. věčného jara, kraj teplomilné vegetace obklopený vysokými horami, díky kterým je zde i v zimě mírné klima. Výhody a krásu tohoto koutu Evropy si uvědomili i mnohé slavné osobnosti a boháči, kteří si zde postavili domy a užívají si příjemné přímořské atmosféry po celý rok. Podél pobřeží vede příjemná cyklostezka, postavená na trase bývalé železnice. Z ní občas odbočíme i na výlety do horských městeček a bočních údolí. Bydlet budeme v příjemném kempu plném exotické flóry přímo u moře v západní části italského města Sanremo, které je nejznámějším a nejvyhledávanějším letoviskem Květinové riviéry (Riviera dei Fiori). Poznejte s námi kraj květin, parfémů, levandule, bohaté smetánky a výborného jídla a pití.

Šrí Lanka je po právu nazývána perlou v Indickém oceánu. Pyšní se bohatou historií, pestrou přírodou, zachovalou architekturou, přátelským obyvatelstvem a pro mnoho z nás představuje synonymum ideální exotické destinace pro chladné zimní měsíce.

S našimi koly se záměrně vyhneme hlavním turistickým trasám, i když ty největší taháky samozřejmě nevynecháme. Spíše se ale budeme věnovat poznávání autentického šrílanského venkova a běžného života na tomto fascinujícím ostrově. V poklidném tempu projedeme po zapomenutých venkovských silničkách klikatících se mezi rýžovými políčky i čajovými plantážemi. Budeme se občerstvovat v místních kioscích a jídelnách nabízejících čerstvé šťavnaté ovoce i fascinující pokrmy všech barev a vůní. Budeme mít dostatek času prozkoumat známé, ale i ty dávno zapomenuté chrámy a pagody. Do cesty nám budou skákat všudypřítomné opice, vyhýbat se budeme překvapivě rychlým obrovským varanům a budeme se těšit, až spatříme prvního šrílanského slona (naštěstí za ohradníkem).

A co by to bylo za exotickou dovolenou bez pořádného koupání? Šrí Lanka nabízí krásné bělostné pláže a o ty vás samozřejmě nemůžeme připravit. Jak je na našich exotických cyklistických zájezdech zvykem, strávíme poslední dny pobytem v jedné z ospalých přímořských vesniček, kde se vykoupeme v průzračných vodách Indického oceánu, abychom se do sytosti zrelaxovaní mohli vrátit zpět domů.

Atraktivní krajina jižního Vietnamu, jež překypuje vláhou, šťavnatě zelenými rýžovými políčky, tropickým ovocem všech barev a tvarů, plná živoucích vesniček vonících po netradiční směsi koření, nám poskytne zázemí pro vyhledávaný aktivní odpočinek na sklonku roku.

Naši cestu zahájíme v Saigonu – pulzující metropoli, kde se střetává moderní život velkoměsta se složitou a pestrou minulostí. Pohnutou válečnou historii země si připomeneme u tunelů Vietkongu v Cu Chi, v národním parku Cat Tien zase zažijeme pravou vietnamskou džungli a v okolní sopečné krajině budeme obdivovat skalní útvary čnící z pohádkové venkovské krajiny. Několik atraktivních cyklistických dnů strávíme v deltě Mekongu, kde na úzkých betonových cestičkách, vratkých lávkách či na palubě lokálních přívozů budeme zakoušet autentický život na březích tohoto pulzujícího asijského veletoku.

Jak už je u našich vánočních zájezdů tradicí, neochudíme vás ani o závěrečné plážové radovánky, tentokrát strávíme několik pohodových dní na kouzelném ostrově Phu Quoc, situovaném v Thajském zálivu, kde se můžeme oddávat relaxu a koupání na nádherných plážích, užívat si tradiční masáže či si ostrov projet na vypůjčeném skútru.

Filipíny jsou až neskutečné uskupení několika tisíců ostrovů a ostrůvků. Během naší cyklodovolené navštívíme šest větších a několik menších z nich. Vybrali jsme je krajinově i charakterem různorodé tak, abychom si užili mimořádné pestrosti tohoto ostrovního státu. Čeká nás poklidná cyklistika malebnou tropickou a zemědělskou krajinou, poznáme život místních "věčně rozesmátých“ obyvatel, učiníme i pár objevů v říši živočišné. Navštívíme několik parků, kde budeme pozorovat endemické druhy roztomilých opiček nártounů a obrovské motýly. V moři si zblízka prohlédneme delfíny nebo žraloky velrybí a při šnorchlování si užijeme opravdu bohatý podvodní svět korálových útesů. Kromě kola budou nejpoužívanější součástí naší výbavy plavky. Téměř každý den se osvěžíme koupelí v teplém a průzračném moři, ale i ve sladkovodních jezerech a vodopádech. Navštívenou zemi je třeba vnímat všemi smysly, a proto se ponoříme i do lákadel místní kuchyně: ryby, chobotnice, krevety, pečené banány, spoustu čerstvé zeleniny a další dobrůtky můžeme zapíjet pivem a určitě ochutnáme i výborný místní třtinový rum. Příjemně osvěží také nealkoholické tekutiny – koktejly z mnoha druhů ovoce a šťáva z čerstvých kokosových ořechů. Nakupování i běžný kontakt s místními je velmi snadný díky všudypřítomné angličtině.

Každodenní etapy lze velmi snadno přizpůsobit pohodovým cyklistům i sportovním nadšencům. Základní trasa vede převážně po betonových silničkách s minimálním převýšením. Některé etapy lze úplně vynechat či podstatně zkrátit a věnovat se například lenošení na pláži. Na druhou stranu i terénní nadšenci si zde najdou své cyklistické lahůdky, neboť lze na kole objevit i hornatější vnitrozemí.

Indonésii tvoří 5200 km dlouhý pás více než třinácti tisíc ostrovů. Pro většinu turistů je jejich nejznámějším představitelem Bali, které využijeme zejména pro přílet a odlet ze země, a cyklisticky se soustředíme spíš na mnohem poklidnější Lombok. Oba ostrovy nadchnou úchvatně drsným pobřežím, nádhernými písečnými plážemi a špičkovými surfařskými lokalitami, které patří k nejlepším na světě. Bali má šířku necelých 150 km a Lombok pouhých 80 km. Pro oba jsou příznačné vysoké sopky obklopené mimořádně úrodnou půdou s typickými elegantními terasovitými rýžovými políčky. Svou kulturou se ale od sebe výrazně odlišují: zatímco Bali je jediný hinduistický ostrov celé jihovýchodní Asie, Lombok je jako většina Indonésie muslimský.

Náš cyklistický program nás zavede z větší míry na méně kopcovatý a také méně turistický Lombok. Putovat budeme podél jeho západního a jižního pobřeží, přičemž se dotkneme nejzápadnějšího mysu přezdívaného Desert Point. Budeme mít dostatek času na cyklistické toulky, ale i na odpočinek a relax ve stínu palmových hájů, samozřejmě se vykoupeme na překrásných bílých plážích. Navštívíme rušnou metropolitní Kutu i méně známá zákoutí zatím neobjeveného jihovýchodního poloostrova. Závěr našeho výletu musí samozřejmě patřit úchvatnému šnorchlování na jednom ze tří blízkých ostrůvků Gili.

Jednoznačným cílem zájezdu je výstup na nejvyšší horu Afriky – Kilimandžáro (5895 m), na jejímž vrcholu staneme při prvním východu slunce nového roku. Cesta nahoru není nikterak technicky náročná a v případě správné aklimatizace ji zvládne každý fyzicky průměrně zdatný člověk. K dobré aklimatizaci se přímo nabízí sousední vyhaslá sopka Mt. Meru (4566 m). Výstup na její vrchol skýtá nejen překrásné výhledy na Kilimandžáro vzdálené asi 50 km, ale i mimořádnou možnost pěšího safari. NP Arusha nacházející se na úbočí Mt. Meru je totiž výjimečným parkem, kde se chodí pěšky v doprovodu ozbrojeného rangera. Pouze zde se můžete volně procházet mezi divokými zvířaty a pozorovat slony, kaferské buvoly, žirafy, paviány, prasata bradavičnatá a další živočichy.

Po celou dobu výstupu na Mt. Meru i Kilimandžáro máme zajištěný doprovod místního týmu, který sestává z licencovaného horského průvodce, kuchaře, nosičů a pomocníků. Tento tým mimo jiné zajišťuje kvalitní plnou penzi. připravuje kuchyň, nese naše hlavní zavazadla atd. My si neseme pouze denní batoh s mikinou a svačinou. Na vrchol půjdeme cestou Marangu, která patří k těm nejsnažším a hlavně po celé trase nám umožňuje pohodlné spaní na horských chatách a nemusíme nocovat ve stanech.