Geografické informace

Název oficiální:  

• Indická republika
• Bhárat ganarádžj

Rozloha:

•  3 287 262 km2

Počet obyvatel:

• 1 129 mil. (odhad na červenec 2007) 

Státoprávní uspořádání:

• federativní republika
• územní členění: 28 svazových států, 6 svazových území

Hlavní město:

• Naí Dillí, Nové Dillí, New Delhi (asi 14 milionů obyvatel)

Nejvýznamnější města:

• Mumbaí (Mumbai) - 16,4 milionu
• Kalkata (Kolkata) - 13,2 milionu
• Dillí (Delhi) - 12,8 milionu
• Čennaí (Chennai) - 6,4 milionu
• Haidarábád (Hyderabad) - 5,7 milionu
• Bengalúr (Bangalore) - 5,3 milionu
• Ahmedabád (Ahmadabad) - 4,5 milionu

Jazyk:

• Národním jazykem hindština (ovládá ji přes 30 % obyvatelstva), rozšířenými jazyky jsou také bengálština a urdština.
• Mimo ně indická ústava uznává dalších 15 místních jazyků.
• Anglicky se v Indii dorozumíte velmi dobře (jakmile si zvyknete na výrazný indický přízvuk).

Národnostní složení:

• Indie je mnohonárodnostní stát. Největší je indoárijská skupina (72 % - Hindustánci, Bengálci, Gudžaráthové, Paňdžábci, Uríjci, Maráthové aj.), následuje drávidská (25 % - Tamilové, Telugové a Kannadové, Malajámci aj.), dále Mundové a horské skupiny v Himálaji.

Náboženství:

• 80 % hinduisté, 12 % muslimové, 2,5 % křesťané, 1 % sikhové, zbytek tvoří buddhisté, džinisté, baháí aj.

Přírodní poměry:

• V jednotlivých částech Indie se značně liší. Monzuny přicházejí v červnu a trvají do začátku září. Slabší podzimní monzun přichází v listopadu a prosinci. V době krátce před monzunem se teploty pohybují nad 40 °C, při monzunu teploty klesnou.
• Značná část indického území leží na poloostrově Přední Indie, a má proto poměrně dlouhé mořské pobřeží, které je málo členité, většinou nízké, ploché s písčitými plážemi a lagunami. Podle povrchových tvarů a rozdílného geologického vývoje lze území Indie rozdělit na tři značně odlišné části: hornatou plošinu Dekan, která vyplňuje vlastní poloostrov Přední Indie, rozsáhlou Indoganžskou nížinu v povodí řek Gangy a Indu a velehorskou oblast Himaláje, která ohraničuje nížinu na severu.
• Himaláj - nejvyšší horstvo světa, patří Indii v celé šíři jen svou nejzápadnější částí. Blízko velkého ohbí Indu v Kašmíru dosahuje v hoře Nangáparvat 8126m. Údolí horního Indu odděluje Himaláj od pohoří Karákorám, v němž na hranicích Tibetu a Kašmíru leží nejvyšší bod Indie Čchokori (Mount Godwin Austen) 8611m.
• Indie má poměrně hustou říční síť, která patří vesměs do povodí Indického oceánu. K himalájskému typu patří největší řeky Indie: Brahmaputra (2960km, z toho na indickém území 1100km) a Ganga (2700m). Na horních tocích mají prudký spád a tekou zpravidla v úzkých, hluboce zaříznutých údolích. V nížině mají naproti tomu spád nepatrný a jejich údolí tam splývají s povrchem nížiny. V létě se často rozvodňují a způsobují velké škody. Řeky dekanského typu jsou živeny výhradně jen dešťovými vodami a mají velmi nevyrovnané vodní stavy. V období vlhkého letního monzunu jimi protéká velké množství vody, v suchém období se mnohé z nich proměňují v bezvýznamné říčky a jejich průtok klesá pod tisícinu průtoku v období dešťů. K největším patří Godavari (1500km), Narmada (1280m), Krišna (1280m), Mahanadi, Tapti aj. Na mnohých z nich byly vybudovány hydroelektrárny.

Hospodářství:

• Průmysl se podílí na tvorbě HDP zhruba 30 % a pracuje v něm asi 16 % obyvatelstva.
  Státní sektor vlastní a provozuje řadu petrochemických podniků, podniků na výrobu umělých hnojiv, strojírenských a dopravních výrobků a zařízení, chemikálií atd. Soukromý sektor zahrnuje tisíce drobných podniků, ale také několik gigantů (např.Tata Iron and Steel Co.). Velkým průmyslem v Indii je textilní průmysl, zpracovávající jutu, bavlnu, vlnu,hedvábí i syntetická vlákna. Daleko nejvíce pracovníků, skutečné miliony, však živí malé dílny uměleckých řemesel, lidových výrobků a suvenýrů. V zemi je cca 500 dolů, ale kvalita uhlí je poměrně nízká. V oblastech těžby (Bihár) způsobuje ekologické problémy. Indie je bohatá na železnou rudu, bauxit, vápenec a manganovou rudu.V těžbě vysoce kvalitní listové slídy zaujímá první místo na světě. Velký vzestup zaznamenalo hutnictví železa a v zemi byla postavena řada velkých oceláren. Tím se také neustále zvyšoval význam strojírenské výrob. Stále větší význam má razantní nástup informačních technologií.
• Zemědělství přispívá 29 % na tvorbě HDP a zaměstnává asi 64 % obyvatelstva. Je silně chráněno proti dovozu zemědělských produktů a dotováno. Obilniny představují cca 63 % podílu na produkci a vedoucím státem je Uttarpradesh. Indie je druhým největším světovým producentem neloupané rýže a čtvrtým největším pěstitelem pšenice. Je světovým producentem č.1 v čaji, pěstování kávy má spíše regionální význam. Na jihu jsou významné plantáže na pěstování kaučuku. Důležitou obilninou je proso, velkou roli v rostlinné produkci zaujímá kukuřice, ječmen a luštěniny. Silně je rozšířeno pěstování olejnin, tj.podzemnice, řepky, hořčice, lněného semene a sezamu.Sklizeň tabáku je třetí největší na světě. Indie je světovou velmocí v řadě druhů ovoce, je na čele v produkci banánů, manga, kokosů a kešu oříšků, dále brambor, rajských jablíček, cibule a hrášku. Patří mezi 10 hlavních pěstitelů citrusových plodů, ananasu a jablek. Indie má také největší stáda hovězího dobytka, celkem asi 193 milionů kusů, a je jedním z velkých světových producentů mléka.

Praktické informace

Cestovní doklady a víza: 

• Potřebujete pas platný min. 6 měsíců po skončení platnosti víza (tedy 12 měsíců po plánovaném návratu) a alespoň volné 2 stránky pro vízum, 1 vízový formulář, 1 pasovou fotografii a kopie či rezervace letenky. Doba vyřízení: 1 týden. Vízum se vydává s platností na 6 měsíců. 
• Upozornění: Pokud máte v pase indické vízum, žádost o nové vízum můžete podat nejdříve 2 měsíce po uplynutí platnosti víza stávajícího.

České zastupitelské úřady:

• Velvyslanectví ČR v Dillí
• Honorární konzulát ČR v Kalkatě

Měna:

• 1 indická rupie (INR) = 100 paise (1 USD = cca 40-44 INR, 1 INR = cca 0,4 CZK)
• Platební karty a šeky: Bankomaty jsou dostupné jen v turisticky atraktivních lokalitách a velkoměstech. Platební karty jsou akceptovány pouze v drahých hotelech nebo v luxusních turistických obchodech se suvenýry a uměleckým zbožím. Cestovní šeky smění (téměř) každá banka.

Důležitá telefonní čísla:

• policie (100)
• první pomoc (102)
• hasiči (101)
• mezinárodni předvolba:   +91

Posun času:

•   GMT/UTC + 5,5 hodin.; oproti ČR tedy +4,5 hodin,  (+3,5 hodin v době letního času)

Spojení s ČR:

• Internet: Internetové připojení je dostupné v každém městě. Ceny jsou mezi 15–60 Kč/hod.
• Pošta:  Otevřeno v pracovní dny od 10 do 16 hod. Pohledy se dají koupit pouze v turistických místech, známky ale seženete pouze na poštách. Do České republiky bývá zásilka doručena do 10 dnů.
• Telefonování:
  • Místní telefon - v Indii lze nalézt mnoho soukromých telefonních budek s obsluhou. Bývají označené zkratkami PCO, STD nebo ISD.
  • Mobilní telefon - T-mobile a O2 fungují bez problémů, síť Vodafone je o něco horší. 

Bezpečnost a zvyklosti:

• Indie je relativně bezpečnou zemí, kriminalita je v porovnání s ČR na velmi nízké úrovni, přesto doporučujeme dodržovat běžná, ale účinná bezpečnostní opatření, zejména proti krádežím.
• Před cestou je nezbytné uvědomit si rozdíl mezi mentalitou orientální a naším „evropským“ způsobem myšlení. Běh myšlenek lidí z Východu, obzvláště Indů, je pro nás často nepochopitelný. Zejména jejich pojetí času nám může někdy působit potíže.
• Indové jsou ve svém jednání značně spontánní, přátelští a družní. Jednání je obvykle velmi srdečné a vstřícné, neboť není v mentalitě Indů odpovídat na něco „ne“. Proto trochu nedůvěřivosti v komunikaci s Indy nezaškodí.

Stravování:

• Indická kuchyně se právem považuje pro svou pestrost a paletu chutí za jednu z nejlahodnějších. Indové používají mnohé nám neznámé druhy koření a překvapivé směsi z těch známých. 
• Kuchyně se do značné míry liší teritoriálně (severní je pikantnější, jižní jemnější) i podle příslušnosti k náboženským skupinám (džinisté jsou vegani, hinduisté vegetariáni, muslimové jedí pouze skopové nebo drůbež).
• Indové jedí převážně rukama, cizincům ovšem bez vyzvání poskytnou příbor či alespoň lžíci.
• Snídaně v hotelech mají charakter kontinentální, součástí je čaj, káva nebo džus. Indický černý čaj se tradičně vaří v mléce a hodně se sladí. 
• Zelenina i ovoce jsou dostupné v hojné míře, ale před konzumací je třeba je pečlivě omýt balenou vodou. 
• Balená voda je k dostání ve všech turistických místech za cca 8–12 Kč/l.

Očkování: 

• Potřebné informace o očkování naleznete zde.

Jízda na silnicích:

• V Indii se jezdí převážně vlevo.

Elektřina:

• Napětí se pohybuje většinou v rozmezí 220–240 V. V každém pokoji se najde zásuvka, jež vyhoví naší jednoduché dvouvidlici.

Fotografování a filmování:

• Fotografovat je možné všechny památky až na několik výjimek (např. interiéry některých chrámů a klášterů). Někdy bývá focení zpoplatněné.

Celní předpisy:

•  Platí běžné mezinárodní předpisy - limit 200 ks cigaret a 1 l alkoholických nápojů. Bez vývozního cla lze z Indie vyvézt všechny suvenýry.

Turisticky zajímavé oblasti

Darjeeling

Horské městečko postavené především jako rekreační a odpočinkové centrum pro britské kolonizátory. Svou největší slávu Darjeeling zažíval v polovině 19. století, kdy sem v letním období odjíždělo mnoho Britů především z nedaleké Kalkaty a využívali horského klimatu.
Darjeeling leží v nadmořské výšce 2 134 m.n.m. a je postaven v prudkém svahu, ze všech stran obklopen čajovými plantážemi. Právě čaj proslavil Darjeeling po celém světě a místní čajová produkce je jedna z nejlepších a nejkvalitnějších na světě. Je zde postaveno muzeum alpinismu a horolezectví. Za dobrého počasí je ze střech, kde jsou postaveny příjemné kavárny, možnost spatřit Kančendžengu. Darjeeling je nedaleko hranice s Nepálem a Sikkimem, což způsobuje příliv množství lidí z okolních chudých horských oblastí.

Tiger hill

Hřeben nad Darjeelingem (2590 m.n.m.), odkud je možnost pozorovat východ slunce nad Himálajskými velikány. Je odsud vidět i nejvyšší hora světa Mt. Everest (8848 m). Na Tiger hill se odjíždí zpravidla ve 4.30 hod před východem slunce od místních hotelů. Tiger hill je 11 km daleko od Darjeelingu a zpět se dá jít příjemnou procházkou. Po cestě se dá zastavit v několika lamaistických lesních klášterech, kde můžete pozorovat praxi buddhismu.

Adžanta (stát Maháráštra)

Buddhistické jeskyně v Adžantě se datují do l. 200 př. Kr. až 650 po Kr. Po úpadku buddhismu v Indii byly zapomenuty, objevili je až Britové v r. 1819. Díky zapomnění se dochovala fresková výzdoba. Do skály kaňonu zde bylo vytesáno 29 jeskyní. Pět z nich jsou čaitji (buddhistické nebo džinistické chrámy – uvnitř bývá stúpa), ostatní jsou viháry (buddhistické kláštery).

Adžmér (490 000 obyv., stát Rádžasthán)

Město se rozkládá na břehu vodní nádrže Ana Ságar. Tato přehrada vznikla ve 12. století. Na jejích březích se nachází park Daulat Bágh. V této zahradě je několik mramorových pavilonků, které nechal postavit Šáhdžahán v r. 1637.

Ágra (1 400 000 obyv., stát Uttarpradéš)

Stejně jako Dillí se rozkládá na břehu řeky Jamuny. Město mělo původně hinduistické základy, ale na významu nabylo r. 1505 za dillíského sultána Sikandara Lódího, kdy se stala hlavním městem dillíského sultanátu. r. 1565 mughalský císař Akbar nechal strhnout Sikanravu – malou pevnost – a na jejím místě vystavěl mohutnou pevnost. Ágra se stala hlavním městem říše a až na menší pauzy jím byla až do r. 1648, kdy Šáhdžahán přemístil hlavní město do nově postaveného Šáhdžahánábádu, dalšího Dillí, dnešního Starého Dillí.

Tádž Mahal

Pokud by nějaká stavba měla být symbolem celé země, tak pro Indii by tímto symbolem byl zajisté Tádž Mahal. Není to chrám, ale hrobka Šáhdžahánovy nejmilovanější manželky Mumtáz Mahal, kterou tak miloval, že se od ní nemohl ani na chvíli odloučit a bral ji všude s sebou. Stavba připomínající nesmrtelnou lásku začala r. 1631 a dokončena byla za více než 20 let. Na stavbě, která zruinovala státní pokladnu, se podílelo 20 000 osob. Tádž Mahal stojí na vyvýšené mramorové plošině. Je postaven z bílého mramoru, vykládaného polodrahokamy technikou pietra dura. Na každé jeho straně je vztyčen minaret. Nikdy nesloužily k svolávání k modlitbě, ale byly postaveny pouze pro umocnění dokonale symetrického tvaru. Do zahrad Tádž Mahalu se vstupuje mohutnou branou z červeného pískovce. Síť vodních kanálků, v nichž se odráží, ještě umocňuje jeho symetrickou dokonalost.

Červená pevnost

Stavbu zahájil r. 1565 Akbar a jeho nástupci ve stavbě pokračovali. Původně měla spíše vojenskou funkci, později začala plnit i funkci paláce. Uvnitř 21 m vysokých zdí, které mají obvod 2,5 km, se nachází celá řada staveb. Vstupuje se Amar Singhovou branou, která je napodobeninou vstupní brány v pevnosti Gválijar.

Hampí (stát Karnátaka)

Pozoruhodné ruiny hlavního města říše Vidžajanagar. Hampí bazar Vesnice, kde ke starým domkům byly přistavěny nové. Dominantou je Virupakšův chrám s 52 m vysokou gópurou. Byl vystavěn v polovině 15. stol. a je do dnešní doby hinduistickým poutním místem. Chrám Vittala Je jednou ze tří jihoindických staveb zapsaných v seznamu Světového dědictví UNESCO. Dokonalá sochařská výzdoba ho řadí k nejkrásnějším stavbám Vidžajanagaru. Chrám Ačhjutarádžův Ne tak bohatě zdobený chrám jako Vittala, ale o to působivější svým umístěním.
Královské město Tato část Hampí se liší od chrámového okrsku a Hampí bazaru. Jednotlivé části jsou obehnány kamennými zdmi. Nachází se zde pozůstatky paláce, harému, královniných lázní, stájí pro slony.

Kázíranga (NP) (stát Ásam)

Kázíranga patří se svými 430 km2 k nejmalebnějším národním parkům na světě. Byla prohlášena rezervací divoké zvěře již na počátku minulého století, kdy na jejím území žilo téměř 50 % celosvětové populace tygrů. V r. 1926 se stala chráněným územím, od r. 1974 je tento kraj v severoindickém státě Ásám národním parkem a v r. 1985 byl připsán na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V dnešní době se park pyšní největší populací jednorohých nosorožců na světě. Park kromě nosorožců a tygrů proslavili divocí buvoli, bahenní jelínci, divoká prasata, bezocasí giboni – takzvaní hulockové, medojed a languři.

Keoladeo Ghana (NP) (stát Rádžasthán)

Často nazývaný zjednodušeně Bharatpur, podle města, jež je vstupní bránou do národního parku. Keoladeo je největší rezervací stěhovavého ptactva v Asii – nabízí útočiště více než 415 druhům ptáků, ze kterých 117 migruje až ze Sibiře nebo Číny. NP Keoladeo Ghana založil mahárádža z Bharatpuru, který dal do této suché oblasti přivést vodu z nedalekého zavodňovacího kanálu. Během několika let začali ptáci osidlovat toto místo ve velkých počtech. Je to jedno z mála ptačích útočišť, které může navštívit i laik. Je to oáza klidu a po dlouhodobém pobytu v indických městech opravdový „balzám na nervy“.

Tančávúr (220 000 obyv., stát Tamilnádu)

Brhadéšvarův chrám Je nejskvělejší ukázkou čólského stavitelství. Věž nad ústřední svatyní (vimána) se tyčí do výšky 66 m a uvnitř je zdobena nástěnnými freskami. Byl postavený za vlády Rádži Rádži – Krále králů (985–1014). Je další jihoindickou památkou na seznamu UNESCO. Jedná se o šivaistický chrám. Uctívaným symbolem je Šivův lingam. (Šiva bývá velice často uctíván v podobě falického symbolu, který symbolizuje tvořivou sílu.) Tančávúrský lingam váží 81 tun. Před hlavní svatyní leží socha býka Nandina v nadživotní velikosti a střeží klid boha Šivy.

Dillí

V Dillí žije 13,8 milionu lidí, rozkládá se na ploše 1483 čtverečních kilometrů. Dillí je hlavní město Indie a třetí největší v zemi. Celé město se dělí na dvě části, starou a novou. Staré město bylo centrem v muslimském období a to od 17. do 19. století. V křivolakých uličkách najdete spousty mešit, muslimských restaurací a hlavně památek z období mughalské nadvlády.
Staré město se nachází v okolí Červené pevnosti, která leží v jeho východní části a je nejvýznamnější dochovanou památkou. Červená pevnost je ohrazena mohutnými zdmi, které jsou postaveny z červeného pískovce a jsou vysoké 18 m, a na straně nad řekou měří 33m. Stavbu začali budovat v roce 1638 na příkaz Šáha Jahana, který mimo jiné nechal postavit i Tádž Máhál v Agře a trvalo jim přesně deset let než dílo dokončili. V dnešní době je pevnost otevřená pro veřejnost a můžete zde strávit příjemný odpočinek od hlučných ulic starého Dillí.
Jama Masjid je největší mešita v Indii a poslední výkřik na tehdejší dobu extravagantního stavebního stylu Šáha Jahana. Nalézá se nedaleko Červené pevnosti. Mešita má tři vstupní brány, v každém rohu věž a dva minarety, které jsou 40 m vysoké a postavené z kombinace červeného pískovce a mramoru. Východní brána původně sloužila pouze pro vstup císaře. Nádvoří mešity je zkonstruované pro 25,000 lidí. Dnes je mešita otevřená pro turisty, ovšem pouze v době mezi modlitbami. Vstup v krátkých kalhotách není povolen. Poblíž Counnaght Place se nachází hvězdárna mahárádži Džaj Singha II. z r. 1725: Džantar Mantar.

Fatéhpur Síkrí (stát Uttarpradéš)

„Město vítězství“ bylo na krátký čas hlavním městem mughalské říše, tj. v l. 1570–86. Nechal jej vystavět císař Akbar na místě, kde mu muslimský světec Salím Čiští předpověděl narození syna, korunního prince Salíma a budoucího císaře Džahángíra. Město však bylo záhy opuštěno zřejmě pro nedostatek vody a Ágra nadále zůstala sídelním městem mughalského vládce. Do velké mešity Džámi Masdžid se vchází branou, která se jmenuje Buland Darvázá – „Vysoká brána“, na níž je krásný kaligrafický nápis, který hlásá: „Svět je most, překroč jej, ale nestav na něm dům. Kdo doufá hodinu, může doufat věčnost.“ Brána je vysoká 54 m. Na nádvoří mešity je dargáh, tj. hrobka muslimského světce Salíma Čištího.

Khadžuráho (stát Madhjapradéš)

Khadžuráho bylo hlavním městem Bundélkhandu (území kolem dnešního Džhánsí), v němž vládl rádžpútský klan Čandélů. Tento klan odvozoval svůj původ od měsíce (čánd – měsíc). Jen v hlavním městě Khadžuráhu postavili 85 chrámů, jichž se do dnešní doby zachovalo 25. Kvůli muslimským vpádům afghánského válečníka Mahmúda z Ghazny přesunuli Čandélové hlavní město do pevnosti Káliňdžar. Khadžuráho zůstalo pouze náboženským centrem. Chrámy se zde stavěly do 12. stol. Poslední čandélský panovník zemřel r. 1315 a říše byla pohlcena dillíským sultanátem. Chrámy v Khadžuráhu jsou uspořádány do tří skupin. Všechny byly postaveny mezi l. 950–1050. Proslavily se zpodobněním erotických výjevů na svých stěnách (mithuna – erotická scéna). Chrámy jsou typické svými věžemi, zvanými šikhara, vstupní brána se nazývá tórana, za ní je ardhamandapa a síň mandapa a vlastní svatyně s božstvem garbhagriha.

Bombaj (stát Maháráštra)

Podle různých kritérií byla Bombaj v r. 2004 druhé až šesté největší město světa dle počtu obyvatel. Je nazývána „Klenot Arabského moře“, „Indický Hollywood“, „Město zlata“, „Brána do Indie“. Je obchodním a finančním centrem, ale i přelidněnou metropolí, kde mnozí z jejích obyvatel žijí na samém pokraji chudoby. Rychle se rozvíjející město je největším přístavem v Arabském moři. Bombaj leží na místě sedmi ostrůvků nazývaných Mumbaí. Mumbaí Déví byla bohyní rybářů, byla jinou podobou bohyně Párvatí, manželky boha Šivy. Ostrovy byly součástí Ašókovy říše ve 3. stol. př. Kr., od 6. do 8. stol. po Kr. připadla k říši Čálukjovců, což dokládají skalní chrámy na ostrově Elefanta.

Ostrov Elefanta

Název Elefanta dali ostrovu Portugalci podle velké sochy kamenného slona, který ostrov střežil. Původní název byl Gharapuri, Opevněné město. Slon byl
přemístěn do bombajské zoo, kterou má chránit. Skalní chrámy pocházející z 8. stol. po Kr., z doby vlády dynastie Raštrakútovců (vládli v Dakšinu, tj.
střední až jižní Indii, r. 757–973). Pravděpodobně tyto chrámy sloužily jako svatyně pro vládnoucí rodinu a zřejmě představují poslední ukázku umění z guptovského období, i když některé z nich pocházejí až z pozdějšího období. Mnoho z památek na ostrově zbourali v 16. století Portugalci.

Z dalších památek Unesco jsou to např.: Karnataka, archeologický park Champaner-Pavagadh, jeskyně Ellora, Sanchi - budhistické památky, kamenná přístřeší v lokalitě Bhimbetka, památky v Mahabalipuramu, Hampi, chrámy Chola, Konarak - Chrám slunce, národní park Sundarbans nebo Bodh Gaya - chrámový komplex Mahabodhi.

Další zajímavá místa z oblasti Sikkim najdete na stránce věnované Sikkimu.

Sikkim

Pohled na mapu Sikkimu vklíněného mezi tři další státy napovídá, že jeho historie je spíše historií bojů a nepokojů, než historií malého klidného území uprostřed hor.

Zvětšit mapu

Rozloha: 7096 km2
Populace: 540 000 obyvatel
Hlavní město: Gangtok, 50 tisíc obyvatel
Hlavní jazyk: Nepálština
Náboženství: Hinduismus 67 %, Buddhismus 29 %, Křesťanství 2,2 %
Nejvyšší bod:  Kančendženga, 8586 m nad mořem

Většinu jeho povrchu pokrývají nejvýchodnější hřebeny Centrálního Himálaje kulminující třetí nejvyšší horou světa Kančendžengou (8586 m). Přesto až do poloviny tohoto století byla sikkimská údolí přírodním koridorem, kudy proudily obchodní karavany z Indie do Tibetu a naopak. Úctyhodný je výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším místem Sikkimu, který je přes 8 200 metrů.

Sikkim byl původně obydlen kmeny Lepčů, kteří sem přišli v 13. století z oblasti Assamu. Území bylo postupně dosídlováno v několika imigračních vlnách. První vlna tibetské imigrace v 15. a 16. století vrcholila v roce 1641 korunovací prvního sikkimského krále jménem Phutsong Namgyal (Phutsong Vítězný) a vznikem království v hranicích výrazně přesahujících dnešní. První král Sikkimu získal titul Chogyal, což v překladu znamená Spravedlivý král, a tento titul těmto králům zůstal až do roku 1975. Další století jsou poznamenána boji s bhútánskými a gurkhskými sousedy, v 19. století zde nabývají významného vlivu Britové, kteří zde vytvořili protektorát. K zajištění zemědělského rozvoje Sikkimu použili stejnou metodu jako v sousedním Darjeelingu a vyzvali sousední nepálské obyvatelstvo k osidlování území a ke kultivaci obdělávatelných ploch (připomíná to krok Přemysla Otakara II a jeho výzvu Němcům k osídlení Sudet). Tato druhá imigrační vlna z Nepálu způsobila, že původní Lepčové tvoří již jen 18% celkové populace a obývají vzdálená území Sikkimu, zatímco Nepálci tvoří tři čtvrtiny populace.

Nejnovější dějiny jsou ovlivněny dějinami celého indického subkontinentu. Po vzniku samostatné Indie garantovaly původní smlouvy s Brity samostatné království Sikkim. Na počátku 60. let v době narůstajícího indicko-čínského konfliktu usilovala Indie o ovládnutí okolních států, které v případě konfliktu nemohly zůstat neutrální. Všechny tři země (Nepál, Bhútán i Sikkim) se těsně přimknuly k Indii, Sikkim se však již z „přimknutí“ nevymanil.  Relativně demokratický režim v Indii  byl pro obyvatelstvo daleko přitažlivější než autokratická vláda posledního Chogyala a v  roce 1975 v referendu se 97% obyvatel vyjádřilo pro unií s Indií. Paradoxem bylo, že k tomu došlo za vlády  Chogyala Paldena Thondupa, který na rozdíl od svého otce byl vůči světu a vnějším podnětům daleko otevřenějším, dokonce se oženil s Američankou Hope Cookovou.

Pro zmírnění mezinárodní kritiky, která po připojení Sikkimu vznikla, investovala Indie rozsáhlé prostředky do rozvoje Sikkimu, především do cest, elektrifikace i zásobování vodou, a například relativně moderní Gangtok je jejím hmatatelným výsledkem.
Nejnovější vývoj je pro Sikkim pozitivní. Počátkem roku 2005 při společné schůzce nejvyšších představitelů akceptovali Číňané Sikkim jako součást Indie. Prvním hmatatelným výsledkem oteplení vztahů bude znovuotevření hraničního přechodu v průsmyku Natu La, uzavřeného po lokálních srážkách v roce 1962. Otevření průsmyku napomůže jak rozvoji obchodu mezi Čínou a Sikkimem, tak i rozvoji turistiky.

Památky UNESCO a zajímavá místa Sikkimu:

Gangtok

Gangtok je hlavním městem Sikkimu přibližně od poloviny 19. století. Největšího rozmachu prožívá v posledních dvaceti pěti letech po připojení Sikkimu k Indii, takže zde můžeme najít nejrůznější obchody, turistické agentury, dokonce i 60 metrů vysokou televizní věž. Obývá jej okolo 50 tisíc obyvatel převážně nepálského původu, kteří jsou velmi přátelští.
Za návštěvu jistě stojí Research Institute of Tibetology (knihovna je zásobena mnoha buddhistickými knihami a dokumenty), Phurba Chorten (buddhistický pomník ve tvaru stúpy obklopený 113 modlitebními mlýnky s tibetsky psanou mystickou mantrou „Om Mane Padme Hum“), White Hall nebo Enchey monastery a Ganesh Tok (malý chrám, údajně tak malý, že je zde schopen bydlet jen jeden člověk a ještě se musí dovnitř plazit).

Tsomgo (Changu)  Lake

Je nejposvátnějším jezerem v Sikkimu a v jazyce Bhútánů znamená „jezero jezer“. Lámové údajně dokázali předpovídat z barvy jezera budoucnost. Leží v nadmořské výšce 3700 m v alpinské oblasti  a vede k němu 34 km strastiplná asfaltová cesta z Gangtoku. Vzhledem k tomu, že cesta od jezera pokračuje dále k indicko čínské hranici do sedla Natu La, je přístup k jezeru pouze na zvláštní povolení.

Toy Train

Na Dárdžilingsko-himálajské železnici vlaky šplhají po kolejích o rozchodu pouhých 610 milimetrů a na každých 22,5 metrech jízdy překonají metrové převýšení. Trať kulminuje ve výšce 2 258 metrů nad mořem v nejvýše položené indické železniční stanici nazvané Ghoom. Jsou na ní tři spirální smyčky a šest zákrutů ve tvaru písmene Z. Nejslavnější úsek trati, takzvaná smyčka Batasia, je pro mnohé cestující lákadlem, aby za jízdy vyskočili z vlaku, vyškrábali se nahoru po travnatém svahu, a když vlak dokončí zatáčku, zase do něj nastoupili. Vrcholem této vzrušující cesty je výhled na třetí nejvyšší horu světa Kančendžengu. V roce 1999 udělila organizace UNESCO této železnici statut světového kulturního a přírodního dědictví a tím zajistila její zachování pro budoucí generace.

Pemayangtse

Klášter stojící v nadmořské výšce 2085 m, patří v Sikkimu k nejstarším a nejznámějším a je „nadřízen“ všem ostatním klášterům v Sikkimu. Byl založen v roce 1705, během své existence byl několikrát zničen a znovu rekonstruován. V překladu Nejvznešenější lotos.

Kchecheopalri Lake

Posvátné jezero uprostřed lesů je svatým pro obě dominantní náboženství v oblasti – buddhisty i hinduisty. Místo se vyznačuje až neskutečným klidem a říká se, že ptáci nenechají na hladině jezera plavat jediný list. Vede k němu asfaltová cesta z Pellingu a Yuksomu.

Yuksom

Původně místo,  kde byl v roce 1642 korunován první král Sikkimu, poté prohlášeno za hlavní město království. Po ztrátě sídla ztratil Yuksom na významu a stala se z něj opět vesnice. Památka na korunovaci však Yuksomu zůstala – korunovační trůn i strom pamatující korunovaci naleznete za klášterem u vesnice v místě zvaném Norbugang. Na kopci nad vesnicí je nejstarší klášter v Sikkimu – Dubdi. S rozmachem vysokohorské turistiky získal Yuksom opět slávu a je hlavním východiskem k treku do Dzongri a Gauchi La. Za vesnicí v údolí Prek Chu je check point kontrolující vstup návštěvníků do oblasti pod Kančendžengu. Z něj vede cesta až do sedla Goecha La.

Kančendženga – 8586 m

Kančendženga je po Mt. Everestu a K2 třetí nejvyšší horou na světě a je považována za jednu z nejtěžších osmitisícovek. Její rozlehlý masív leží na hranici mezi Nepálem a Sikkimem a má 5 vrcholů, z nichž čtyři jsou vyšší než 8 000 m.
Kančendženga je pro Sikkimce posvátnou horou hora. V překladu znamená „Pět pokladnic sněhu“, údajně podle pěti ledovců, které tečou z jejího úpatí. Panovník Sikkimského království kdysi zakázal z náboženských důvodů výstupy na samotný vrchol. Výstup proto končí dva metry pod vlastním vrcholem a je na svědomí každého, zda vyleze úplně nahoru. První úspěšný výstup na vrchol byl uskutečněn  25. května 1955 britskou výpravo. Čeští horolezci (Radek Jaroš a Martin Minařík) dosáhli vrcholu  poprvé na vrcholu na jaře 2002.