Izrael – velká cesta
Izrael, Palestina
Izrael – ideální destinace pro poznávací zájezdyKdyž je na Blízkém východě klid, je Izrael dokonalým turistickým cílem. Je tu příjemné středomořské klima a obrovské množství přírodních, kulturních i historických památek. Dovolená v Izraeli tak má obvykle podobu pořádně nabitého poznávacího zájezdu. Hlavní taháky – Jeruzalém, Tel Aviv, Mrtvé moře Místem, které nikdo nesmí vynechat, je Jeruzalém – posvátné místo tří velkých náboženství. Zeď nářků je poutním místem židů a křesťanů, mešita Al-Aksá potom posvátné místo muslimů. Jeruzalém je tak pestrou směsicí několika kultur. Izraelci ho dokonce považují za hlavní město, ač zbytek světa uznává Tel Aviv. Dalším tahákem je Mrtvé moře, nejnižší bod planety. Mrtvé moře je extrémně slané, paradoxně má ale pozitivní dopady na lidské zdraví. Díky vysoké hustotě se navíc v jeho vodách doslova vznášíte. Pojeďte si ho s námi užít!
Centrum státu na pobřeží Středozemního moře, založeno r. 1909, původně jako předměstí Jaffy.
Jaffa byla odjakživa významným přístavem a branou do země a dodnes si zachovává charakter 18. a 19. stol. V kontrastu s Tel Avivem plným věžáků působí Jaffa tradičně arabsky, s nezbytným tržištěm, spletí křivolakých uliček a starými kostelíky a mešitami.
Je to jediný přírodní přístav Izraele na jih od zálivu Acre (Haifa), vzdálený 45 km od Jeruzaléma. První zmínky o tomto městě z r. 1400 př.Kr. v egyptských Amarnských listech.
Město bylo zničeno za Židovské války a v době křížových výprav, obnoveno v 17.stol. Podle legendy založeno Noemovým synem Jefetem po potopě světa.
Přístav u Středozemního moře, 54km severně od Tel Avivu, postavený Herodem Velikým kolem r. 22 př.Kr. Město pojmenoval po římském císaři Augustu Caesarovi. Socha císaře stála v ohromném chrámu, který byl zasvěcen jemu a Římu. Obchodníci na své cestě z Tyru do Egypta procházeli Caesareou, takže se stala obchodním centrem vnitrozemského i námořního obchodu.
Archeologické vykopávky z dob Římanů v Caesareji patří k nejvýznamnějším tohoto druhu v celém Izraeli. Město leží severozápadně od Hadery na severu Šarónské úžiny u Středozemního moře. Je to zajímavé místo především pro milovníky historie, jinak zde nenajdete nic jiného než archeologické naleziště a prázdné okolí. Dá se zde i hezky vykoupat, pláže jsou krásné, ale za některé budete platit.
Kenaanské a fénické přístavní město, 22km severně od Haify, které bývalo hlavní vstupní branou do Palestiny, stojí na jednom z nejdéle osídlených míst v této oblasti. Jeho historie je starší než 4000 let.
Ve 2 stol.př.Kr. patřilo egyptským Ptolemaiovcům, v římské době bylo známé pod jménem Colonia Claudia Caesarea Ptolemais – římanům sloužilo jako posádkové město a postavili odtud první opevněnou silnici do Antiochie. Roku 1104 je dobili křižáci. Po ztrátě Jeruzaléma bylo hlavním městem křižáckého království. R. 1291 dobil Akko mamelucký sultán, nechal ho zbořit a dokonce zasypat pevnost řádu johanitů. Hluboko pod úrovní dnešního města bylo odkryto 7 síní a vykopávky stále pokračují. Nejzajímavější místností je Krypta – 12 m vysoký sál od rozloze 450m, gotické klenby, dnes asi 4 patra pod úrovní ulice. Odtud vede do přístavu 350m dlouhá podzemní chodba.
V 18.stol nechal místodržící Ahmad Džaza´ir postavit citadelu, která později sloužila jako vězení, a mešitu.
Můžete zde navštívit Bílou (Džazzárovy mešitu) a mohutné hradby a křižácké město. Mezi pevností templářů a přístavem se nachází starý tunel kterým se dá projí a vyjít na mohutné blízké městské hradby. Zde se budete mít jedinečný výhled na přístav.
Je duchovním místem křesťanů, židů i muslimů. Město obklopují 4 km dlouhé hradby ze kterých do novějších částí město vede 7 bran. Staré město je rozděleno na čtvrť židovskou, křesťanskou, muslimskou a arménskou.
Mezi nejvýraznější památky Jeruzaléma patří Zdi nářků, Hlavní trh s nejrůznějšími orientálními výrobky, Skalní chrám s nepřehlédnutelnou zlatou kopulí, Lví brána, Chrám Boží hrobu, místa ukřižování, pohřbení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Pokud opustíte staré město a vydáte se směrem na východ, dojdete na Olivovou horu a místa spjatá s posledními dny Ježíše.
Tento pahorek (nepravidelný čtyřúhelník o délce stran 321m, 474m , 283m, 490m) s Omarovou mešitou je třetí nejposvátnější místo muslimů po Mekce a Medině. Až sem se podle islámské legendy dostal jejich prorok Muhammad během jedné noci z Mediny a odtud se vznesl na svém koni Burakovi do Nebe. Omarova mešita (Skalní dóm) stojí na čtvercové plošině o stranách asi 150m (výška 4m), která je umístěna uprostřed pahorku. Uprostřed mešity se nachází posvátná skála – vrchol hory Mórija, na níž chtěl Abraham obětovat svého syna Izáka. Pod skálo je jeskyně, kde se podle islámského podání spojují duše zemřelých k modtlitbě („Studna duší“).
Na pahorku je i mešita El-Aqsa („Vzdálená“) – je na nejvzdálenějším místě, kam se Muhammad dostal – původně z 8.stol., dnešní podoba z 11.stol.
Přiléhá na jihozápadě k hradbám starého města. S tímto místem je údajně spojeno několik událostí z Nového zákona, které v Bibli nejsou přesně situovány: poslední večeře (Coenaculum), umývání nohou apoštolům (sál slouží jako synagoga), naplnění apoštolů Duchem svatým a smrt Panny Marie. Pro Židy je nejvýznamnější památkou a poutním místem domnělý hrob krále Davida.
První kostel zde byl vybudován ve 4.stol, nový pak postavili křižáci. Ve 14 stol získali pozemek františkáni, jejichž gotický kostel změnili muslimové v následujícím století v mešitu.
Když bylo Judsko ohroženo Asyřany (asi 700 př.Kr), dal král Chizkijáš vysekat tunel vedoucí skálou, aby zajistil za obléhání zásobování vodou z Gichónského pramene. Voda tekla do Siloámské nádrže.Vydatný Gíchónský pramen (nyní fontána Panny) ležel mimo městské hradby. Obvykle nepřítel způsobil rychlý pád města zamezením přístupu k pramenu. V dobách Kenaanců byla z vnitřního města vytesána do skály neumělá šachta, jež vedla na některých místech kolmo a používala se pouze v době obléhání. Chizkijášovi dělníci vytesali přes 500 m dlouhý horizontální tunel vedoucí od pramene na opačnou stranu hory k podzemní cisterně. Prorazili též několik větracích šachet, jelikož tunel po celé délce ani jednou nevyústil na povrch. Je tak prostorný že je možné projít ho téměř po celé délce bez sehnutí. Nevede přímo k prameni, takže je téměř o polovinu delší. Důvodem mohlo být obcházení královských hrobek, možná i sledování podzemních pramenů a puklin ve skále po určitý kus trasy.
Řeka Jordán vzniká soutokem tří menších řek: Hasbani, Dan a Banyas.
Banyas – pramen na jihozápadním svahu Hermonu. Stálo zde původně město Peneas, které tetrarcha Filip dal přestavět na hlavní město severního Zajordánska a přejmenoval na Caesareu Filipovu. Banyas byl opuštěn arabským obyvatelstvem roku 1967.
Herodes Veliký zde zbudoval chrám z mramoru Augustu Caesarovi. Kromě toho zde leží jeskyně pohanského boha Pana.
Řeka Jordán teče po březích tří velkých náboženství: judaismu, islámu i křesťanství. (Pro Židy hraje roli spojenou se samotným územím Izraele. Pro křesťany je především řekou křtu Ježíše z rukou Jana Křtitele). Pro všechny tři náboženství je řeka velmi mytická a je neoddělitelně spojena s jejich vírou.
Jordán teče z Chermonského pohoří na dalekém severu, protéká jezerem Chulé a vlévá se do Mrtvého moře. Vzdálenost mezi jezeřem Chulé a Mrtvým mořem je 120 km, ale řeka se natolik kroutí, že její délka je více než dvojnásobná. Jméno Jordán znamená „Sestupující, řítící se“. Protéká nejhlubší příkopovou prapadlinou na světě. Jezero Chulé leží 71m pod hladinou moře, Galilejské jezero 210m a severní cíp Mrtvého moře 397 m pod hladinou. Severní část Jordánského údolí je úrodná, ale jižní oblast, která se přibližuje k Mrtvému moři, je poušť. Jen na okrajích břehů roste hustý porost. Hlavnímí přítoky Jordánu jsou Jarmuk a řeka Jabok, které přitékají z východu. Mnoho malých přítoků během léta úplně vysychá.
V důsledku vodních přehrad jak na Jordánu tak na jeho přítoku Jamuku ekologické organizace prohlásily Jordán za jednu ze sta nejzdevastovanějších řek světa. Nebýt řeky, proměnilo by se Izraelské a Jordánské hraniční pásmo v poušť.
Jezero, nejníže položené místo na zemi – 394 m pod úrovní Středozemního moře. Obsah soli je několikanásobně vyšší než v ostatních světových mořích (24-26%) . Velká koncentrace bromu má uklidňující účinky ne nervovou soustavu, hořčík je dobrý proti alergiím a působí blahodárně na průdušky. Horké sírové prameny na břehu mají léčivé účinky proti bolestem.
Umělecké městečko s DADA muzeem, galeriemi, ocelovou zastávkou autobusu a dalšími rozvernostmi
Největší izraelský obchodní a vojenský přístav, 96 km severně od Tel Avivu, třetí největší město.
Založena ve 14.století př.Kr., významné město za byzantské a arabské vlády. Zničena v době křižáckých válek, nový rozvoj až od minulého století.
Byla v Haifě postavena v letech 1948-51 nad hrobem jejich proroka na úbočí hory Karmel. Tento Mirza Alí Muhammad se prohlásil v minulém století v Persii za „bába“ (Božího člověka), byl popraven a tělesné pozůstatky převezli jeho stoupenci do Haify. Příslušníci této církve jsou rozšířeni po celém světě (asi 2.000.000 lidí).
Bahá´i víra je nezávislé světové náboženství. Učí, že náboženská pravda je progresivní, nikoli konečná, že Bůh vzdělává lidstvo prostřednictvím řady Proroků, kteří se objevovali po celou historii a budou se objevovat věčně, aby vedli lidstvo. Dávají světu stejné nezbytné nauky, ale odhalují zákony vyhovující potřebám doby, v níž se objevují.
Karmel je horské pásmo, které vybíhá do Středozemního moře. Na hoře Karmel (nejvyšší bod je 535 m. n. m.) byla původně Baalova svatyně. Je zde karmelitánský klášter Stella Maris – Hvězda moře – z počátku 19.stol. Na úbočí hory je Eliášova jeskyně, ve které se Eliáš skrýval po útěku před králem Achabem a královnou Jezábel.
V roce 1933 založili kibuc odchovanci hnutí mládeže Hašomer Hacair z Československa a Litvy. První stanice byla Bat-Galim v Haifě. Pracovali jako nosiči v přístavu, dělníci na stavbách a v továrnách. V roce 1938 se přestěhovali do údolí nedaleko Akka. Měnili poušt na pole, vymýšleli zavlažovací systémy ale založili i továrnu na barvy. Naposled se stěhovali v roce 1940, když postavili první obytné domy. Před tím bydleli ve stanech a chýších. Začali vysušovat močály a připravovat písečnou půda na pěstování zeleniny.
Zakladatelé kibucu chtěli v té době projevit svoji solidaritu s národy Evropy utlačovanými nacisty a proto 14.3.1940 pojmenovali kibuc po prezidentovi T.G.Masarykovi.
Dnes pěstují: bavlnu, rajčata a jinou zeleninu, avokada, mají chov kaprů a kuřat, továrnu na barvy, krabice na potraviny i na výrobu televizí.
V kibucu žije asi 700 lidí, z toho 400 členů.
Město v Galileji (30 km východně od Haify) , kde bydleli Ježíšovi rodiče Marie a Josef. Byl zničen za Židovské války, obnoven v byzantské době a hlavně za křížových výprav, kdy se r.1099 stal biskupským a správním centrem Galileje.
Bazilika Zvěstování Panny Marie – vysvěcena r.1969, architekt A.Berluzzi. Stojí nad jeskyní, kde se Panně Marii zjevil anděl Gabriel.
Hora s příkrými svahy, vysoká 588 m, která se zvedá z Jizreelské roviny. Na vrcholu stojí bazilika v syrskorománském slohu, vybudovaná františkány r. 1924 na zříceninách ještě většího kostela postaveného křižáky. Františkáni žijí na hoře od r. 1631. Je zde také řecký pravoslavný kláštěr a zříceniny četných křesťanských a pohanských staveb.
Lázeňské město (horké minerální prameny) na západním břehu Galilejského jezera 212 m pod úrovní hladiny moře. Bylo založeno králem Herodem Antipou v letech 17-22 a pojmenováno podle římského císaře Tiberia. V synagoze je zde pohřben nejvýznamnější středověký židovský učenec Maimonid – uprchnul ze Španělska, působil v Egyptě, zemřel r. 1204
„Oko Boží“ – sladkovodní, dlouhé 20 km, široké až 12 km, průměrná hloubka 45m
Kostel rozmnožení chlebů a ryb z roku 350 byl v následujícím století přestavěn na byzantskou baziliku. Tu pak zničili Peršané . Nový kostel pochází z roku 1982, zázrak připomíná mozaika na podlaze z 6 stol.
Město na západ od Jordánu, 250 m pod hladinou moře, asi 8 km od severního konce Mrtvého moře. Pitná voda Jericha činí město oázou v okolní poušti. Město chránilo brod Jordánu, přes který poslal své zvědy Jozue. Bylo velmi dobře opevněno a bylo první velkou překážkou, kterou museli překonat pronikající Izraelci. Když padlo Jericho, Jozue dosáhl vítězství v zemi.
První město zde bylo postaveno již před rokem 6000 př.Kr. V době Abrahama, Izáka a Jákoba bylo Jericho civilizované. V hrobkách asi z r. 1600 př.Kr. byla nalezena pěkná keramika, dřevěný nábytek, košíkářské práce a vykládané truhly. Po nějakém čase bylo Jericho zničeno až na malou osadu z něj nezůstalo nic.
Lékařské centrum Hebrejské univerzity, největší centrum výuky a výzkumu s 800 lůžky. Bylo otevřeno v roce 1961 v nové moderní části Jeruzaléma.
V roce 1962 byla otevřena Synagoga, na její výzdobě se podílel francouzský umělec židovského původu Chagall. Vytvořil 12 oken – mozaiky, které představují 12 Izraelských kmenů – Jakobových synů.
Asi 12 km jižně od Jericha. R. 1947 v jeskyni blízko severozápadního pobřeží Mrtvého moře, se podařilo objevit kameninové nádoby obsahující kožené svitky (nalezeno téměř 400). Původně patřily knihovně náboženské komunity v Kumránu. Jejich vlastníci je museli ukrýt , když proti vzbouřeným židům r. 68 n.l. postupovala římská armáda. A v extrémně suchém podnebí se dochovaly. Svitky napsané v hebrejštině nebo a aramejštině, přinášejí množství nových informací o židovském náboženském životě v období Nového zákona. Knihy Starého zákona patřily v knihovně sekty k nejoblíbenějším. Jsou zde všechny knihy kromě knihy Ester.
Zachovaly se zbytky budov, rituálních lázní, vodních nádrží, hrnčířské dílny a velkého hřbitova (1100 hrobů)
Rezervace. V jedné z jeskyní ve skalách nad Mrtvým mořem se skrýval David pronásledovaný králem Saulem. Ve zdejších jeskyních žili místní poustevníci. Dnes je En Gedi kibuc s rekreačním zařízením a pláží.
17 km jižně od En Gedi, pevnost na vrcholu jené z tabulových hor, asi 3 km od Mrtvého moře, ve výšce asi 400m. Byla postavena rodem Makabejců (r.40 odolala při obléhání Parthy), rozšířena a přestavěna Herodem Velikým. V době židovské války se jí zmocnili Zeloti a ovládali ji v letech 66-73. Hrdinou obranu proti římanům a společnou smrt obránců popisuje Flavius Josephus v knize Válka židovská. V noci před vpádem římanů všichni obránci – kolem 1000 mužů, žen a dětí, raději spáchali sebevraždu, než aby byli uvězněni. Zanechali útočníkům zásoby jídla i vody.
Komplex tvořil obytné budovy, trůní sál, hospodářské budovy, visutý palác krále Heroda, zásobárny a cisterny na vodu, lázně, 5 menších vil, nejstarší židovská synagoga, pohřebiště a plochy pro pěstování zeleniny a obilí. Od 4 stol až do arabské okupace byl na vrcholu Masady klášter.
Měď byla nejhojnějším kovem raného Izraele. Byla získávána z rudy tavením, a i když vzniklý kov byl značně porézní, dal se zpevnit a tvarovat kováním za studena. Někdy kolem r. 2000 př.Kr. bylo objeveno, že pokud měď obsahuje asi 4% cínu, vznikne pevnější a tvrdší materiál, slitina bronz. Nicméně hebrejské slovo pro bronz a měď je stejné, a tak není jasné, kdy Izraelci bronz začali vyrábět. Byl ale rozhodně použit pro jemně vypracovanou výzdobu a zařízení Šalamonouva chrámu. Byla z něj zhotovena velká bronzová nádrž – „moře“ – spočívající na dvanácti bronzových býčcích a bronzové sloupy, jejichž hlavice byly ozdobeny liliemi a granátovými jablky.
Měděná ruda se nachází na Sinajském poloostrově a v Arabě, pouštní oblasti mezi Mrtvým mořem a Akabským zálivem. Archeologie ukázala, že se zde dolovalo v době pobytu Izraelců v Egyptě, a dokonce už mnohem dříve. V Timně , necelých 30 km severně od Eilatu, je starý důl, jehož podzemní šachty pronikají na sta metrů do všech stran v mnoha patrech. Dolovalo se v hloubce desítek metrů pod povrchem a šachty byly odvětrávány pomocí vzdušných kanálů.
Skalní město Petra leží uprostřed vysokých skal, některé dosahují výšky až 100 metrů, kde se setkávají tři údolí. Jedinou přístupovou cestou je úzká skalní soutěska. Na konci této cesty je mnoho chrámů, klášterů a jiných budov vytesaných do skály. Jeho vznik se odhaduje někdy kolem 2500 let před naším letopočtem.
Jednou z nejkrásnějších budov v tomto městě je Pokladnice. Za zmínku stojí také antické divadlo, královské hrobky a klášter, který svým vzhledem připomíná Pokladnici, ale není tak bohatě zdoben.