ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Réunion

Réunion

Réunion je francouzským zámořským depártmentem v Indickém oceánu východně od Madagaskaru a jihozápadně od Mauriciu. Původní název ostrova byl île Bourbon. Toto kouzelné místo se honosí tropickým klimatem, sopečnou krajinou a vyhledávanými plážemi s bílým pískem.

Geografické informace

Název oficiální:  

  • Réunion

Rozloha:

  • 2512 km2

Počet obyvatel:

  • 803 tis. obyvatel (údaj z roku 2009)

Státoprávní uspořádání:

  • Francouzský zámořský departement, který kromě Réunionu zahrnuje i malé ostrovy: Bassas da India, Europa, Glorieuses, Juan de Nova a Tromelin.

Hlavní město:

  • Saint-Denis 

Nejvýznamnější města:

  • Pointe-des-Galets
  • Saint-Denis
  • Saint-Paul
  • Le Port

Jazyk:

  • francouzština 
  • Úředním jazykem je francouzština, ale obecně se hovoří všude kreolštinou. V hotelech, obchodech a turistických oblastech se domluvíte i anglicky. 

Národnostní složení:

  • metropolitní a koloniální Francouzi
  • Historický vývoj přivedl na ostrov lidi nejrůznějších národů a ras. Dnešní složení obyvatelstva je rasově velmi pestré. Jsou zde Francouzi, Afričané, Číňané, Pakistánci a Indové.

Náboženství:

  • římskokatolické (ale také hinduismus, islám, protestantismus…)

Přírodní poměry:

  • Réunion je největším ostrovem Maskarén v Indickém oceánu, východně od Madagaskaru.
  • Pevninu Réunionu lze rozdělit na dvě části. První vystoupila nad hladinu oceánu sopka, jejíž vrchol je dnes po poslední dávné erupci nejvyšším bodem ostrova. Piton des Neiges (3070 m) je trojmezním bodem mezi třemi cirques – krátery, které vznikly po jeho výbuchu. Jmenují se Cilaos, Mafate a Salazie. V těsné blízkosti „spící“ sopky se pomalu dostala na povrch další. „Mladý“ a dnes náležitě živý vulkán Piton de la Fournaise vyrostl ve východním sousedství.
  • Réunion je známý velkým počtem vodopádů. Nejsou ani tak vysoké a mohutné, ale vynikají pestrostí svých tvarů a v některých oblastech obrovskou četností. Místem jejich největší koncentrace je severovýchod ostrova a zejména údolí Takamaka.
  • Réunion spadá do tropického podnebného pásma s přímořským klimatem, a proto teplotní rozdíly mezi letními a zimními měsíci nejsou příliš vysoké. Léta bývají bohatá na deště a zimy poměrně suché. V létě denní maxima zpravidla neklesají pod 30 ºC a v zimě se pohybují okolo 23–25 ºC. Noční teploty se v letním období pohybují okolo 20 ºC a v zimním období klesají k 15 ºC. Teplota moře v letních měsících stoupá až ke 26–29 ºC a i v zimě je velmi příjemná – přibližně 23 ºC. 

Hospodářství:

  • Hlavním zdrojem obživy zdejších obyvatel zůstává zemědělství, pěstují se tu banány, citrusy, cukrová třtina, káva, kakao, zelenina – zejména chouchou, které sem bylo dovezeno z Brazílie. Jeho pěstování je zde velmi rozšířené, chouchou se stalo základní plodinou zdejší kreolské kuchyně. Nezanedbatelný není ani chov dobytka. Hospodářsky významný je vývoz cukru, vanilky, rumu a také turistický ruch.

Praktické informace

Cestovní doklady a víza: 

  • Na Réunion se vztahují obecná pravidla o volném pohybu osob v rámci EU. 

České zastupitelské úřady:

Měna:

  • Euro (EUR)

Důležitá telefonní čísla:

  • lékařská záchranná služba 15
  • námořní pomoc 16
  • policie 17
  • hasiči 18  
  • mezinárodni předvolba: +594

Posun času:

  • GMT +4

Spojení s ČR:

  • Internet není problémem, najdete zde mnoho internetových kaváren.
  • Pošta: Pokud posíláte domů pohled, počítejte s tím, že dojde cca za 1 týden.
  • Telefonování: Bez problémů fungují pevné linky i mobilní telefony. Využít můžete i veřejných telefonních budek.

Bezpečnost a zvyklosti:

  • Kriminalita na Réunionu je téměř nulová, turisté se nemusejí bát o svoji bezpečnost. Přesto je potřeba dodržovat základní bezpečností pravidla (nenchávat na pokojích volně ležet cennosti, udělat si fotokopie dokumentů apod.).

Stravování:

  • Kuchyně na Réunionu vychází z francouzské kuchyně, která je ovlivněna kuchyní madagaskarskou, indickou a čínskou. K typickým jídlům patří salát z palmových pupenů, dýně chouchou, uzené tropické ryby, rýže, čočka, fazole, rougail... Ke specialitám patří sýry, místní víno a především rum. 
  • Vodu je lépe konzumovat převařenou nebo balenou, zakoupenou v obchodech .

Očkování: 

  • Potřebné informace o očkování naleznete zde.

Jízda na silnicích:

  • vpravo

Elektřina:

  • 220V/50Hz, zásuvky evropské

Fotografování a filmování:

  • Neliší se od pravidel kdekoliv v Evropě.

Celní předpisy:

  • Neliší se od běžných celních a devizových předpisů v Evropské unii.

Turisticky zajímavé oblasti

Piton des Neiges

Masiv Pitonu des Neiges zaujímá dvě třetiny ostrova, jeho průměr je něco přes 50 km, nejvyšší kóta leží ve výšce 3069 m a je nejvyšším vrcholem v celém Indickém oceánu. Měřeno ode dna oceánu výška přesahuje 7000 m. Tento vulkán o sobě nedává vědět už 30 000 let. V dobách své činnosti to bývala sopka havajského typu, která chrlila proudy tekuté čedičové lávy, ale mívala i některá období aktivity explozivního typu.

Překlad jejího názvu Sněžná hora není příliš trefný, protože v tropech je sníh nedostatkovým zbožím. Bílý poprašek se ve vyšších polohách vyskytuje jen v květnu a červnu, kdy je na ostrově období vyšších srážek a „extrémy“ místní zimy se projevují ve vnitrozemských horských vískách občasnými teplotami slabě pod nulou.

Na Piton vedou dvě cesty z center kráterů Cilaos a Salazie. Z Cilaos vychází nejkratší cesta (a zároveň snad nejpříkřejší ze značených cest na Réunionu). Z vrcholu je při dobrých podmínkách výhled téměř na celý ostrov – Cilaos a okolí, Grand Benare, Gros Morne, východní pobřeží, planiny vulkánu, jižní pobřeží. Abychom dokončili výhled na celý horizont, musíme přejít na vedlejší Gros Morne a přes několik antén se dostat na hranu kráteru Salazie.

Piton de la Fournaise

Masiv sopky zaujímá jihovýchodní třetinu ostrova. Se svou stovkou erupcí od začátku 20. století se Piton de la Fournaise řadí mezi nejaktivnější sopky na planetě. Její vrchol je korunován krátery Bory a Dolomieu, obklopenými 5000 let starou podkovovitou propadlinou Enclos Fouqué. Nejvyšší bod vulkánu leží v nadmořské výšce 2631 m. Erupce nejsou příliš explozivní a omezují se většinou na neobydlenou zónu uvnitř kráteru Enclos, a tak nepředstavují velké riziko pro obyvatele ostrova. Jen výjimečně přichází erupce mimo Enclos, jako tomu bylo v roce 1977. Tato událost vyvolala vybudování vulkanologické observatoře v oblasti Plaine de Cafres v roce 1980. Od té doby je Piton „sopečnou laboratoří“ a významnou atrakcí pro turisty – ročně ji navštíví více než 200 000 návštěvníků, stejně jako „muzeum sopek“ Maison du Volcan v Bourg Murat, které nabízí ve svých expozicích videoklipy ze světových erupcí nejvýznamnějších vulkánů a encyklopedicky popisuje vše, nač si ohledně sopek jen vzpomenete.

Salazie

Kráter Salazie leží na severozápad od Pitonu des Neiges a je nejrozlehlejší a nejzelenější ze všech tří kráterů Réunionu. Je obklopen náhorní planinou Belouve a řetězem hor Salazes, Morne de Fourche, Cimendef, Roche Ecrite a Be Massoune. Na návštěvníky působí zejména bujnou vegetací a tisíci kaskádami, které padají po stěnách kráteru – s nejznámějším Nevěstiným závojem.

Název Salazie pochází z malgašského slova „soalazy“ – což znamená „dobré tábořiště“. Stejně jako zbývající dva krátery byl původně místem útulku malgašských otroků „marrons“, kteří ostatně dali jméno několika okolním vrcholům (Anchaing, Cimendef). Objevení termálních pramenů v oblasti Hell-Bourgu tuto kolonizaci urychlilo.

Cilaos

Kráter leží na úpatí Pitonu des Neiges a je ohraničen stěnami Benare, masivem Salazes, Coteau Kerveguen a hranou Dimitile. Přístup do stejnojmenného horského městečka je po vyhlídkové silničce, která stoupá z pobřeží v serpentinách rozervanými horami do nitra kráteru. Název pochází z malgašského slova „tsilaosa“, jehož význam je „místo, ze kterého se neodchází“.

Návštěvníky lákají kromě příznivého klimatu hlavně turistické středisko Cilaos a malebná zákoutí se 4 osadami na „ostrůvcích“, kde žije zhruba 6000 obyvatel. První obyvatelé těchto míst byli „Noirs Marrons“ (uprchlí černí otroci) – úplně první koncesi získal roku 1826 otrok Figaro, který překazil povstání černých otroků v Saint-Leu a stal se tak prvním obyvatelem kráteru. V 19. století i tady byly objeveny termální prameny, ale přístupová cesta k nim byla vybudována teprve ve 30. letech 20. století. Město ztratilo svůj lázeňský význam po ničivém cyklonu roku 1948. Dnes je v Cilaos nové lázeňské zařízení Irénée Accot, pěstuje se zde vinná réva na víno dezertního typu, tradičně se tu dělají krajky (proslulé „jours de Cilaos“) a hlavně se tu soustřeďují turisté mířící na Piton a do sousedních kráterů (prochází tudy cesty GR R1 i GR R2), nebo ti, kteří touží po canyoningu a horolezectví.

Mafate

Tento kráter je bezesporu trekařsky nejzajímavější a nejpestřejší oblastí ostrova. Mimo jiné proto, že jím protéká nejdelší řeka Riviere de Galets. Ta vyhloubila v sopečném tufu několik bizarních soutěsek a také neobyčejně zajímavý vodopád Trois Roches. V hladké ztuhlé lávě si voda vytvořila úzkou štěrbinu, kterou padá voda dál směrem k moři. Mafate je rozbrázděn dalšími dvěma říčkami. Na vyvýšeninách mezi údolími, pro svou nepřístupnost zvaných „ilets“ (ostrůvky), stojí půvabné horské vesničky s několika málo chalupami. Třeba osada Aurere je položena pod špičatou skalní jehlou a připomíná svým tvarem i polohou nejslavnější místo Jižní Ameriky, incké Machu Picchu.

Obyvatelé se zabývají zemědělstvím a žijí rovněž z provozování turistických ubytoven zvaných gites. V Mafate není žádná silnice a obyvatelé jsou spojeni s civilizací pouze telefonicky nebo vrtulníkem. Jméno Mafate pochází z malgašského slova „mafaty“, což znamená „místo, které zabíjí“ – jméno tomuto místu dal jeden uprchlý černý otrok, který si ho zvolil za svůj domov. Původní osada Mafate, která ležela na úpatí masivu Bronchard byla definitivně opuštěna v roce 1913 po sesuvu jedné části hory. Sesuv vytvořil přehradu, která osadu zaplavila, ale katastrofa se obešla bez obětí.

Saint Denis

Dnešní hlavní město departementu má zhruba 130 000 obyvatel. Město i stejnojmenná řeka dostaly svůj název podle lodi, která tu rok předtím najela na mělčinu. Původním hlavním městem ostrova byl nedaleký Saint Paul, ale guvernér Mahé de la Bourdonnais ho v roce 1738 přemístil do Saint Denis. Několik pokusů zřídit zde i přístav kvůli cyklonům selhalo.

Město je pro turisty zajímavé svou atmosférou, tvořenou typickými kreolskými stavbami, vedle katolických kostelů se tu setkáme s hinduistickým chrámem, mešitou či synagogou, zajímavá je malá botanická zahrada s muzeem přírodní historie (ukázky fauny Mascaren a Madagaskaru) či galerie Léona Dierxe (litografie od Renoira, bronz od Picassa a díla od Chagalla, Cézanna, Delacroixe, Degase, Gauguina). Za vidění stojí také fotografický obchod Serge Gelaberta, specialisty-fotografa činného Piton de la Fournaise.

K relaxaci slouží Le Barachois – příjemně upravený park s promenádou u moře, lemovaný několika děly mířícími na moře mezi palmami a okrasnou zelení.

Saint André

Město s 30 tisíci obyvateli je domovem největší indické komunity na ostrově. Většina tamilské populace jsou potomci smluvních dělníků, kteří sem byli dovezeni z Indie, aby pracovali na třtinových plantážích po zrušení otroctví v roce 1848. Indickou atmosféru dotváří několik pestrobarevných hinduistických chrámů, z nichž chrám bohyně Kálí je přístupný pro veřejnost. Hlavní atrakcí je zde Dům vanilky (Maison de la Vanille), který se nachází nedaleko centra na Rue de la Gare. Je to starý kreolský dům, kde se předvádí zdejší způsob kultivace vanilkových orchidejí za použití ručního opylování květů. V pěstování vanilky drží Réunion světový primát.