Za krásami vietnamského venkova
Vietnam
Vietnam je tajuplná země s bohatou historií, silně ovlivněnou především velkým čínským sousedem, ale také kdysi mocnými kulturami jihovýchodní Asie. S pozůstatky těchto vlivů se budeme setkávat na mnoha místech naší cesty, stejně tak jako s pestrou přírodou, počínaje horami severu a konče mekongskou deltou na jihu země.
Tato přímořská rezervace o rozloze přes 75 tisíc hektarů nabízí unikátní výlet do rozsáhlých mangrovových porostů, které postupně obsazují novou pevninu, vznikající nánosy, přinášenými řekami Dong Nai, Vam Co a Saigon, jež zde ústí do moře. Ve skutečnosti je však zdejší vegetace mnohem pestřejší (na 150 druhů rostlin), a to platí i o fauně (mj. na 130 druhů ryb). Tato oblast se stala také hnízdištěm desítek druhů ptáků. UNESCO propůjčilo této lokalitě označení „biosférická reservace“ a zaštiťuje ji svým patronátem. V rámci rezervace vznikl ekoturistický rezort Vam Sat, kde se lze mj. vykoupat i v jezírcích, jejichž 30% slanost si v ničem nezadá s Mrtvým mořem.
Tyto pěší tunely představují nejen významnou památku na války, jež Vietnam utrpěl v druhé půli 20. století, ale jsou i pozoruhodným stavebním počinem. Jedná se o důmyslnou asi 200 km dlouhou síť tunelů, které byly používány za války proti Francouzům a pak zejména za americko-vietnamské války.
Tunely vedou od hranic s Kambodžou až téměř k Saigonu a sloužily pro šíření severovietnamské propagandy a infiltraci intelektuálů a sabotážních týmů do Američany obsazeného území. Vzhledem k blízkosti Saigonu (několik desítek km) pomáhaly hlavně v 60. letech zajišťovat kontakt a otevřít partyzánům cestu do jihovietnamské metropole.
Město Danang (asi 1 100 000 ob.) je nejdůležitějším městem středního Vietnamu a po Hanoji, Saigonu a Haiphongu čtvrtým největším městem celé země. Jde o námořní přístav a velké průmyslové město, které však pro svou protáhlost a trochu i nepřehlednost nemá velkou přitažlivost pro cizí návštěvníky. Jedinou významnější atrakcí přímo ve městě je Muzeum čamského sochařství, jež svého času postavili francouzští kolonizátoři.
Asi 8 km na jihovýchod od Danangu se z krajiny zvedá pět mramorových vrchů nazvaných jmény pěti nejdůležitějších prvků (podle staročínské teorie): Vodní, Dřevová, Ohňová, Zemní a Kovová hora. Největší z nich je Vodní hora se třemi vrcholy, z nichž na dva lze vylézt. Příjemný je však i pouhý výstup a průchod mezi skalními masami, kde je řada postavených, ale též jeskynních chrámů a pagod. Po cestě se naskýtá několik neobyčejných výhledů na okolní krajinu i s dalšími čtyřmi vrchy.
Zátoka Halong se rozkládá na ploše zhruba 1500 km2 a je posetá asi dvěma tisíci ostrovů a ostrůvků vyrůstajících z vod Tonkinského zálivu. Toto místo patří bezesporu k největším přírodním krásám Vietnamu a také bylo v r. 1994 připsáno do seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Oblast zátoky Halong bývá také někdy nazývána „Kuej-lin na vodě“, po vzoru podobné oblasti v jižní Číně. Celá zátoka je tvořena vápencovými ostrůvky a homolemi, v nichž lze nalézt mnoho jeskyní různých velikostí. Mezi nejznámější patří Jeskyně zázraků (Hang Sửng Sốt) a Jeskyně dřevěných kůlů (Hang Đầu Gỗ). V zátoce také můžeme nalézt tzv. „plovoucí vesnice“, v nichž dosud žijí rybáři a jejich rodiny tradičním životem úzce spjatým s vodou.
Hanoj (asi 4 000 000 ob.), která vznikla na břehu Rudé řeky, patřila mezi nejlidnatější aglomerace už v dávných dobách a jako hlavní město je spojena s téměř celými dějinami Vietnamu. Oblast Hanoje na středním toku Rudé řeky je současně Vietnamci považována za jejich pravlast a Rudá řeka je také někdy nazývána „řekou Matkou“. Nejzachovalejší částí Hanoje je její centrum se starými uličkami v okolí Jezera navráceného meče. Většina z nich (obvykle se hovoří o „36 starých ulicích“, ale ve skutečnosti je jich více) byla původně spojena s řemeslnickými cechy. Každá ulice tak získala jméno podle specializace místních obyvatel: Uhelná, Rybářská, Vějířová, Bambusová, Bylinkářská a podobně. V některých ulicích se dodnes provozují původní řemesla, většině však zůstala pouze tato jména.
Jeden z nejstarších buddhistických chrámů ve Vietnamu byl podle tradice založen v 6. století. Původně se nacházel na jiném místě a jmenoval se Pagoda založení (popř. počátku) státu (chùa KhaiQuốc). Na tomto místě jej však ohrožovala voda, a proto byl na počátku 17. století přesunut na nový ostrůvek u břehu Západního jezera, kde dostal dnešní jméno.
Nedaleko Ho Či Minova mauzolea nalezneme jednu z nejvýznamnějších vietnamských staveb a jeden ze symbolů města Hanoje – dřevený pavilon stojící na jednom sloupu uprostřed malé vodní nádrže - pagodu symbolizující lotosový květ. Bohužel r. 1954 byla svatyně Francouzi kompletně zničena a později musela být podle dochovaných plánů postavena znovu.
Toto malebné městečko na břehu řeky patří bezesporu k nejkouzelnějším místům ve Vietnamu. Přístavní Hoi An (asi 80 000 ob.), kdysi známý v Evropě také jako Faifo, nabyl na významu počátkem 17. století, a až do 19. století pak patřil vedle Malakky a Macaa k nejvýznamnějším obchodním centrům JV Asie. Původní starý přístav Čamského království se tehdy stal místem, do něhož se sjížděli obchodníci z Číny, Japonska, Indie, Jávy, ale i dalekých evropských zemí. Různé kulturní vlivy, zejména čínský, jsou v místní architektuře patrné až do dnešní doby. Japonský krytý most je nezbytnou zastávkou pro všechny návštěvníky Hoi Anu. Originální most je elegantně zdobený a má střechu, aby byl kryt jak před deštěm, tak před sluncem. Uvnitř mostu, na jeho severní straně, je menší mostová svatyně. Shromažďovací síně čínských kongregací patří vedle japonského mostu k nejzajímavějším architektonickým stavbám Hoi Anu. Čínští přistěhovalci vytvořili pět velkých komunit, z nichž si každá vystavěla vlastní shromažďovací síň, kde bylo i několik svatyní. Další typickou památkou jsou staré rodinné domy hoianských obchodníků.
Oblast města Hue (asi 300 000 ob.) se stala součástí Dai Vietu (státu, který byl předchůdcem dnešního Vietnamu) ve 13. století. Král Gia Long vyhlásil Hue hlavním městem Vietnamu a tento titul mu přináležel až do r. 1945. Dnes je Hue, rozkládající se na březích Řeky vůní, příjemným a poklidným městem s mnoha významnými památkami vietnamské historie. K nejdůležitějším památkám ve městě patří vnitřní část bývalého opevnění s tzv. Zakázaným městem (též zvaným Růžové zakázané město), jež dal postavit první nguyenský král Gia Long v r. 1804 po vzoru sídla čínských panovníků v Pekingu. Bývalé opevnění hlavního města tvoří 10 km dlouhý val s vodním příkopem. Uvnitř se nachází královská pevnost, tedy vlastní královské město, s obvodem 2,5 km.
Hrobky panovníků dynastie Nguyen (1802–1945), které jsou roztroušeny v okolí Hue, patří vedle královské pevnosti k nejzajímavějším památkám města. Nejrozsáhlejší z nich je hrobka krále Tu Duca (1847–1883), zasazená do příjemného parkového areálu s magnóliemi a piniovými hájky. Komplex byl vybudován v l. 1864–1867, tedy už za života krále, který zde trávil volné chvíle. Po smrti v něm měla být umístěna královská hrobka. Centrum areálu tvoří jezírko Lưu Khiêm. Kolem dokola se nachází cela řada menších i větších pavilonů sloužících k duchovním účelům, ale i světským radovánkám císaře.
Nejvznešeněji asi působí vzdálenější hrobka krále Minh Manga (1820–1841), vybudovaná v l. 1841–1843. Také tento parkový areál vyniká svým citlivým splynutím s okolním prostředím na kopečku nad Řekou vůní.
Delta Mekongu zabírá nejjižnější část Vietnamu a tvoří jeho nejúrodnější část. Bývá nazývána obilnicí Vietnamu. Je největším producentem rýže v zemi, kterou v dnešní době stačí pokrýt celou spotřebu Vietnamu. (Vietnam však dnes už patří i mezi tři největší vývozce této plodiny na světě.) Mekong je jednou z nejdelších řek na světě, a stejně tak i jeho delta patří k těm nejrozlehlejším. Mekong pramení na Tibetské náhorní plošině a svou 4500 km dlouhou cestu ukončuje v Jihočínském moři na pěti různých místech. Kousek za hranicemi s Kambodžou se na vietnamském území hlavní tok řeky rozděluje na dva větší proudy, na tzv. horní a dolní Mekong. Kromě těchto hlavních toků se větví do desítek menších vedlejších ramen a stovek až tisíců malinkých, sotva průjezdných kanálů. Odtud také pochází vietnamské jméno pro Mekong – Řeka devíti draků.
Kromě plovoucích trhů patří k turistickým atrakcím delty i různé drobné manufaktury na zpracování rýže, coby hlavní plodiny této oblasti. Jsou to například dílničky na výrobu různých sladkostí z rýže, rýžových nudlí, anebo tzv. rýžového papíru, který se používá na balení nejrůznějších typů závitků, tak typických pro vietnamskou kuchyni. Z dalších místních produktů může někoho potěšit např. i kokosová kořalka.
My Son je nejvýznamnějším dochovaným místem starého království Čampa. Svého času se jednalo o intelektuální a náboženské centrum celé země. Bývá dost často považován za skromnější obdobu jiných podobných míst v JV Asii, jako byly například kambodžský Angkor, barmský Pagan nebo jávský Borobudur. Na rozdíl od těchto míst, jejichž sláva však trvala jen několik staletí, se může čamské království a s ním i My Son pochlubit více než tisíciletou historií trvající od 2. až po 15. století.
To, co láká turisty k návštěvě Nha Trangu (asi 320 000 ob.), je přítomnost moře a na městské poměry velmi příjemné a zatím relativně málo navštěvované pláže bez velkých turistických aglomerací. Milovníci podvodního života mohou také v omezené míře využít možnosti šnorchlování nebo potápění. Méně sportovně založené může pro změnu potěšit návštěva akvária či spíše chovné stanice pod širým nebem na nedalekém ostrově Hon Mieu. Nha Trang se navíc od r. 2006 pyšní nejdelší lanovkou nad mořem na světě, dlouhou více než tři kilometry. Vede na jiný ostrov, Hon Tre, kde čeká na přijezší rezort s velkým akvaparkem, s mořskou pláží a řadou vodních atrakcí. Přímořský Nha Trang potěší i milovníky mořských kulinářských lahůdek.
Věže Po Nagar se nacházejí se na kopečku nad řekou Cai, ústící hned opodál do vod Jihočínského moře. Jde o nevelký areál se čtyřmi věžemi různých velikostí, postavenými mezi 8. a 12. stoletím. Celý areál byl založen zřejmě ještě ve starších dobách a představoval hinduistické náboženské centrum pro uctívání různých božstev hinduistického panteonu v čele s bohem Šivou. Dodnes jsou jednotlivé svatyně hojně navštěvovány a uctívány, dnes však už především vietnamskými, ale i čínskými buddhisty. K zajímavostem areálu náleží také pozůstatek přístupové cesty, lemované deseti vysokými sloupy, původně jich tu však stálo dvacet čtyři.
Největší vietnamský ostrov se nachází v Thajském zálivu jižně od Kambodže, asi 45 km od vietnamského pobřeží. Je poměrně hornatý (jeho nejvyšší vrchol dosahuje 683 m n.m.) a dosud z valné části zalesněný. Na ostrově s rozlohou asi 1320 km2 si lze také vychutnat jedny z nejkrásnějších písečných pláží ve Vietnamu.
Správním střediskem Phu Quocu je městečko Zuong Dong, kde je možné se pokochat malebným rybářským přístavem či zajít na nedaleké tržiště s pestrým výběrem čerstvých ryb a jiných mořských živočichů. Nejznámějším místem phuquocké metropole je ovšem chrámeček Zinh Cau, postavený na skalním mysu. Ve městě je i několik dalších zajímavých chrámů a pagod s lokálními rysy.
Saigon neboli Ho Či Minovo město (asi 6 000 000 ob.), jak zní v dnešní době jeho správný název, je největším a nerozvinutějším městem Vietnamu. Zatímco Hanoj je politickým centrem země, Saigon je především jeho ekonomickým, a částečně i kulturním srdcem. Jeho historie je ve srovnání s Hanojí se svými 300 lety nesrovnatelně kratší, což je patrné i na jeho modernější architektuře a vůbec celkově kosmopolitnějším rázu města.
Důležitou částí města je městská část Cholon(Chợ lớn znamená ve vietnamštině doslova Velké tržiště), jakýsi saigonský „Chinatown“. K nejatraktivnějším patří určitě některé stavby z koloniální éry města, například bývalá i současná radnice města, městské divadlo, hlavní pošta nebo katedrála Notre Dame. S nedávnou minulostí je úzce spojena budova tzv. Paláce znovusjednocení, s nímž byly ovšem dříve spojeny jiné názvy: Palác nezávislosti či Prezidentský palác.
Sapa (asi 40 000 ob.) je horské městečko v severozápadním Vietnamu, nedaleko hranic s Čínou, v přibližné výšce přes 1600 m n.m. Nedaleko městečka se vypíná nejvyšší hora Vietnamu a také celé Indočíny – 3143 m vysoký Fansipan. Díky jeho výšce se pohoří Hoang Lien, ve kterém se nachází, také říká Tonkinské Alpy.
Pro oblast Sapy jsou typická terasovitá rýžová políčka táhnoucí se celým údolím sevřeným pohořím Hoang Lien. K této scenérii neodmyslitelně patří prosté dřevěné chýše místních horalů, majestátní postavy líně se pasoucích vodních buvolů, ale i dravé potůčky stékající do údolí z úbočí hor. Některé z nich se na své cestě změní v kaskády a vodopády, jako například 100 m vysoký Stříbrný vodopád. Nedaleko od vodopádu silnice dále stoupá až do výšky 1900 m n.m. do průsmyku Trầm Tôn – nejvýše položeného průsmyku ve Vietnamu, odkud je za dobrého počasí výhled do údolí.