Francouzský vliv v Alsasku začal koncem 16. století za náboženských válek (1562-98) a vzrostl za třicetileté války (1618-48), kdy se alsaská města, sevřená mezi nepřátelskými frakcemi katolíků a protestantů, obrátila na Francii se žádostí o pomoc. Většina Alsaska se stala součástí Francie v roce 1648 na základě vestfálského míru. V současnosti je přibližně jedna pětina Alsasanů protestantská.

V době francouzské revoluce se Alsasané cítili mnohem více spojeni s Francií než s Německem a vzdělanější vrstvy obyvatelstva začínaly přejímat francouzštinu. Prusko-francouzská válka však skončila frankfurtským mírem (1871) a Francie musela odstoupit Alsasko a severní část dnešního Lotrinska německému císařství.

Po porážce Německa v první světové válce bylo Alsasko a Lotrinsko vráceno Francii. Druhé připojení Alsaska a Lotrinska k Německu proběhlo v roce 1940. Bezprostředně po obsazení Alsaska nacisty uprchlo přibližně půl milionu Alsasanů do okupované Francie. Tentokrát byla germanizační kampaň obzvláště krutá: kdo byl přistižen, jak mluví francouzsky, toho čekalo vězení. Zakázána byla i alsasština.

Po válce Alsasko opět připadlo Francii. Docházelo v něm k vnitřnímu pnutí, když se vraceli uprchlíci z Francie ke svým bývalým sousedům, které vinili z kolaborace s Němci: 140 tisíc Alsasanů bylo povoláno do nacistické armády. Většina z nich ovšem nedobrovolně a více než polovina se už z východní fronty a sovětských gulagů nevrátila. Aby se Alsasko stalo symbolem naděje pro budoucí francouzsko-německou (a celoevropskou) spolupráci, byl Štrasburk vybrán za sídlo Rady Evropy (v roce 1949) a později Evropského parlamentu. Dnes se místní obyvatelé považují především za Alsasany a až posléze za Francouze. Ve zbytku Francie mají pověst těžce pracujících, dobře zorganizovaných lidí, kteří řádně platí daně.

Alsasština je podobná alemanskému a franckému nářečí, jimiž se mluví v blízkých částech Německa a Švýcarska. Nemá kodifikovanou psanou podobu a výslovnost se v jednotlivých oblastech výrazně liší. Navzdory řadě pokusů jak ze strany Francouzů, tak Němců o nahrazení alsasštiny francouzštinou resp. němčinou, jí běžně hovoří všechny věkové i sociální skupiny. Poslední dobou se často vyskytují dvoujazyčné názvy ulic.