Bretaň na kole v pohodě
Francie, Bretaň a Normandie
Bretaň a Normandie jsou dva z celkem osmnácti francouzských regionů. Nacházejí se v západní části geografického šestiúhelníku, který tvoří území kontinentální Francie.
Bretonci se na území dnešní Francie přistěhovali v 5. století n. l. Necelá čtyři století po nich se o něco severněji usadily kmeny ze severu Evropy - Vikingové, tedy Normané. V tu chvíli začalo několik století vzájemných útoků, plenění a dobývání.
Dnes už naštěstí nejsou bretonsko-normanské vztahy natolik vyostřené, aby docházelo k fyzickým střetům. Spory se ale v určitých obdobách přenesly i do moderních časů. V rámci aktuálních pří se tyto dva regiony dohadují o tom, kdo má lepší slaný karamel, camembert, cider, calvados nebo palačinky. A že to jsou ukrutné souboje!
Nejpalčivější otázkou a asi nejznámějším sporem celé Francie ale už dlouhá léta je, do kterého z těchto regionů patří Mont Saint-Michel. Tato pevnost postavená na kusu skály několik set metrů od pobřeží totiž leží na hranici Bretaně a Normandie a je významným vojenským, kulturním a dnes především turistickým centrem.
"Un jour, le Couesnon, dans sa folie, a mis le mont en Normandie."
"Jednoho dne Couesnon, šílená to řeka, přesunula horu do Normandie."
V průběhu staletí Mont Saint-Michel několikrát střídal svou regionální příslušnost. Právoplatným normandským územím se stal až v okamžiku, kdy hraniční řeka Couesnon údajně změnila koryto. O této události však neexistují žádné záznamy, takže se jen těžko dokazuje.
Ať už ale Mont Saint-Michel patří kterémukoli ze sousedících regionů, oba si uvědomují jeho hodnotu a společnými silami (a financemi) se o něj starají. Nedávno byla dokončena rozsáhlá renovace celé pevnosti a přístupové cesty. Dále probíhá rozvoj infrastruktury i ubytovacích zařízení pro návštěvníky, kterých sem ročně přijedou až tři miliony.
Bretaňský region leží na stejnojmenném poloostrově a dělí se na čtyři departmenty. Na jeho území o rozloze necelých 30 000 km2 žijí asi 3 miliony obyvatel.
Stručně řečeno, za všech okolností si s sebou sbalte deštník, pláštěnku nebo nepromokavou a neprofouknutelnou bundu a voděvzdorné boty. Zároveň se vám ale v létě může hodit i tričko a kraťasy. V každém případě se ujistěte, že s sebou máte fotografické vybavení s dostatečným paměťovým prostorem a nabitými bateriemi.
V Bretani panuje mírné podnebí. Léto je charakteristické nižší teplotou (17°C). Tu má na svědomí lehká bríza vanoucí od moře. Díky častým srážkám je veškerá květena celé léto krásně svěží. V zimě se tu sněhu pravděpodobně nedočkáte.
Nad Bretaní se téměř neustále vznáší lehounký opar, v němž jsou rozpuštěny různé minerální soli. Pro své léčivé mikroklima je tak velmi vyhledávaná jako klimatické lázně.
Moře v Bretani dosahuje nejvyšších rozdílů mezi přílivem a odlivem v Evropě - na pobřeží Atlantiku je to 5 až 6 metrů, u La Manche je to 10 až 12 metrů. Bezkonkurenčně největší rozdíl mezi hladinami při přílivu a odlivu je u již zmiňovaného Mont St-Michel. Říká se, že příliv zde přichází tak rychle, že mu neujede ani jezdec na koni. Plavat zde tedy raději nezkoušejte. Voda je tu stejně ledová.
V Bretani historicky nacházíme dvě jazykové oblasti. První z nich je na západu, v departmentech Morbihan a Finistère. Zde obyvatelé kromě francouzštiny běžně mluví i původním keltským jazykem, bretonštinou.
S bretonštinou se při návštěvě těchto departmentů setkáte, ať chcete nebo ne. Brezhoneg (bretonsky bretonština) totiž získala od francouzské vlády výjimku a smí se současně s francouzskými nápisy používat mimo jiné i na silničních značkách.
V bretonštině zní i bretonská hymna Bro gozh ma zadoù (Zem mých otců).
Druhou jazykovou oblast najdeme v departmentech Ille-et-Villaine, Côtes-d'Armor, Pays de la Loire a částečně i v Morbihanu. Zde se mluví různými dialekty jazyka oïl. Nejznámější z nich jsou jazyky gallo a poitevin.
Jazykem gallo dnes mluví již asi jen 30 tisíc mluvčích. Už od 90. let je aktivní hnutí, které se snaží gallo vrátit do běžného života bretonců a především do škol. Navzdory jeho snahám, UNESCO tento jazyk stále řadí mezi jazyky vážně ohrožené.
Normandie se rozkládá v okolí toku Seiny a sahá až k poloostrovu Cotentin. Na skoro 30 000 km2 žije necelých 3,5 milionu obyvatel. Klimaticky je oblast výrazně ovlivňována blízkostí moře: zimy jsou mírné, léta chladnější a srážek je vždy dostatek.
Krása normandské krajiny začíná už v jejím geologickém složení. V severní části jejího území převládají bělostné stěny křídových masivů, v jihozápadní potom nalézáme především žulu a břidlici.
V okolí Cotentinu převládá krajina bažinatá s charakteristickou faunou i flórou. Severně odtud, v Pays d'Auge, je krajina naopak spíše kopcovitá s rozsáhlými náhorními plošinami využívanými k zemědělským účelům. Především k pěstování vyhlášených jablek.
Díky rozmanitosti fauny a flóry v Normandii najdeme 4 národní parky, 9 národních přírodních rezervací a 4 regionální přírodní rezervace a další chráněná území, která dohromady pokrývají 17 % celkové plochy regionu.
Normandie, jak ji známe dnes, se zrodila v 9. století s příchodem Vikingů. Ti na její území podnikali časté útoky a domů si odváželi bohatou kořist. V roce 911 se jejich nájezdy rozhodl ukončit král Karel Jednoduchý, který Vikingům výměnou za mír postoupil území dnešní Haute-Normandie.
Potomci Vikingů zde následujících 300 let vedli jeden z nejsilnějších a nejlépe organizovaných evropských států. Ve 12. století jejich vliv sahal až k Pyrenejím. Normanskou rozpínavost zastavil v roce 1204 Filip Augustus a status vévodství jí byl odebrán až v roce 1469 Ludvíkem XI.
Bitva o Normandii začala vyloděním na normandských plážích 6. června 1944. Největší boje probíhaly na pláži s krycím jménem Omaha. Na ní byly velmi strmé břehy a byla velmi dobře kryta křížovou palbou. Právě zde Spojenci utrpěli největší ztráty. Památku vítězství, ale především padlých vojáků, zde dnes připomíná Muzeum vylodění v Arromanches.
Enclos – soubor církevních staveb obehnaných zdí s monumentální branou, jenž zahrnuje kostel, hřbitov, malé náměstí, kalvárii, samozřejmě s mnoha výjevy ze života Krista, a kostnici. Takto byl duchovní život farnosti dokonale spojen se společenstvím mrtvých. Všudypřítomný Ankou zde hrál velkou roli.
Ankou - ztělesnění smrti, pevně zakořeněné v bretonské, normandské, welšské i cornwallské mytologii
Kalvárie – sousoší zobrazující Kristovo ukřižování. V Bretani jsou velmi bohatě zdobené a najdeme zde i další výjevy převážně z Nového zákona. Jednotlivé farnosti mezi sebou často soupeřily o to, která vystaví větší a zdobnější kalvárii. Původní pestrou barevnou výzdobu časem smazalo drsné povětří a zakryl mech.