Verdon na kole v pohodě
Francie, Azurové pobřeží a Horní Provence, Provence
Připomeňme si nejprve, že pojem riviéra (tj. mořské pobřeží s upravenou pláží) se původně vztahuje k úzkému pruhu pobřeží při Ligurském zálivu přibližně od Cannes (ve Francii) k La Spezzii (v Itálii). Větší část Riviéry leží tedy na italském území. Pro část pobřeží na území Francie užívají Francouzi výhradně názvu Côte ďAzur (Azurové pobřeží). Tímto jménem se tedy označuje 5-10 km široký pruh od Toulonu přes Hyeres, St-Tropez, Cannes, Nice a Monako k Mentonu. Ostatní území severně od Toulonu až po Sisteron (při řece Durance) a odtud východně k hranici Itálie, včetně podhůří Přímořských Alp, je historická Horní Provence (Haute Provence).
Střídají se zde příkré vápencové útesy (před Toulonem) s širokými plochými mořskými zálivy; mezi nimi najdeme strmé svahy pohoří Maures, složeného ze starých krystalických hornin, za St-Raphaëlem opět malé mořské zálivy jakoby vyřezané do tvrdých porfyrů pohoří Esterel. A dále na východ spadají do moře mladá alpská předhoří, budovaná vrásami druhohorních vápenců, v polohách nad 1000m rozřezaná hlubokými říčními údolími, kaňony a úzkými soutěskami řek Verdon, Loup a Bévéra.
Pestrost se projevuje i v podnebných poměrech. Červenec a srpen nabízejí téměř nepřetržitě modrou oblohu a průměrnou teplotu 22 °C, podzimní a zimní měsíce více srážek, než má Paříž; téměř nikdy však na pobřeží nepadá sníh. Průměrná lednová teplota na Riviéře je 9 °C.
V Horní Provenci jsou klimatické podmínky závislé na nadmořské výšce - čím výše, tím je chladněji a padá více srážek; pro jarní měsíce jsou příznačné prudké, ale krátké přeháňky a častý mistral (silný a studený západní vítr). Větší množství srážek než při pobřeží Lví zátoky příznivě ovlivňuje i rostlinstvo, které je zde rovněž různorodé. Z dřevin je rozšířen dub korkový, různé druhy tvrdolistých dřevin, např. vavřín, borovice a nápadné, většinou osaměle rostoucí pinie (se široce rozložitou hustou korunou), dále cypřiše, v sadech hlavně olivy a jedlé kaštany. Setkáme se i s pomerančovníky, citroníky, opunciemi, kaktusy, agávemi a aloemi; přímořské aleje tvoří většinou platany, aklimatizované blahovičníky (Eukalyptus) a různé palmy.
Výskyt mnoha druhů aromatických rostlin s vonnými silicemi na mírných a teplých svazích Provence předurčil oblast k založení velkých parfumerií, hlavně v okolí Grasse. Zpracovává se zde růžový olej, dále jasmíny, rezedy a fialky, v okolí Nice a Mentonu pak heřmánek a karafiáty. Hojně se pěstuje též levandule, která ještě v minulém století rostla pouze divoce na kamenitých vápencových půdách ve vyšších polohách Provence. Z využití ostatních rostlin je zajímavá sklizeň korku (z korkových dubů).