Francouzsko-katalánské přímoří na kole
Francie, Španělsko, Katalánsko, Languedoc, Pyreneje
Pyreneje se podle sfér politického vlivu dělí na Pyreneje francouzské a španělské. Ve francouzské části Pyrenejí najdeme départmenty Pyrénées-Orientales, Aude, Ariège, Haute-Garonne, Hautes-Pyrénées a Pyrénées-Atlantiques. Ve španělské části se pak nacházejí provincie Girona, Barcelona, Lleida, Huesca, Navarra a Gipuzkoa. V kruhovité kotlině ve východní části pohoří je mezi oba státy vměstnáno knížectví Andorra.
Pyreneje jsou třetihorní pásemné pohoří, jejich vznik před 100 až 150 miliony lety z nich oproti Alpám dělá stařečka. Své ostré vrcholy si po celou dobu zachovaly díky velkému množství žuly, která je výjimečně odolná erozi. Dále zde najdeme horniny, jako je vápenec a rula.
Hory nemají souvislý a zřetelný hlavní hřeben, jedná se spíše o větší množství horských masivů, které jsou často orientovány proti směru Pyrenejí. Údolí jsou úzká, nevyskytují se v nich větší městská sídla.
Pyreneje vznikly v období spodní křídy. Tehdy se výrazně roztáhl Biskajský záliv a tlačil dnešní Španělsko proti dnešní Francii. Tím se vytvořil silný kompresní tlak působící na velké vrstvy usazených hornin, které se v jeho důsledku zvedly do výšin. Tvorba pohoří probíhala směrem z východu na západ a byla završena v období eocénu.
Pohoří bylo následně tvarováno řekami a ledovci. V období doby ledové byly v Pyrenejích mnohem mocnější a větší ledovce, které zde vytvořily dnešní údolí většinou ve tvaru písmene U. Mezi známé kary, které často zakončují tato údolí, patří monumentální Cirque de Gavarnie, Cirque de Troumouse a Cirque de Gourette na severovýchodě pohoří.
Dříve měly pyrenejské ledovce sílu ovlivnit tvar celého pohoří. Dnes bojují o vlastní přežití. Podle studie španělského ministerstva životního prostředí už za několik desítek let nebude v Pyrenejích ani jediný ledovec.
Mezi lety 1984 a 2016 zmizelo 20 z 39 pyrenejských ledovců. To mimo jiné znamená zmenšení ledovcové plochy v Pyrenejích o 70 %, z původních 805 hektarů na 242.
Největší a nejznámější pyrenejský ledovec Areto měl v roce 1984 rozlohu 1,32 km2. V období tání roku 2017 tento ledovec ztratil v podstatě veškerou svoji sněžnou pokrývku. To se projevilo následnou výraznou ztrátou objemu i plochy samotného ledu.
Ačkoli se Pyreneje nalézají už téměř v subtropickém podnebném pásmu, mají své specifické mikroklima. K výraznému vzestupu teplot tu dochází pouze v létě, kdy je zdejší jižní slunce patřičně cítit. I ve výškách kolem 3 000 metrů teplota často neklesá pod 20°C. Naopak v noci zde může i mrznout.
Sníh obvykle napadne v listopadu, ale i v létě může ve vysokých polohách sněžit. Zimy v Pyrenejích většinou končí v květnu, i když sníh tu někdy místy leží až do konce června. Počasí je nejstálejší v srpnu a září.
Nic a nikdo. A to je krása Pyrenejí. Většina plochy Pyrenejí si ještě stále zachovala svůj člověkem nedotčený ráz. I proto je zde hned několik národních parků, které rozhodně stojí za návštěvu. V létě ani v zimě vám zde ale nehrozí prodírání se frontou turistů s foťáky v rukách.
Pokud vám nestačí návštěva parku a jste v dobré fyzické kondici, bude pro vás určitě zajímavá stezka GR11. Po jižansku (to znamená na české standardy ne moc dobře) značená cesta vede přes Pyreneje z východu na západ. Většinou ve španělské části pohoří. Celkem měří asi 840 kilometrů a její celkové převýšení je zhruba 39 000 metrů. Fyzicky zdatní jedinci cestu zdolají průměrně za 44 dní.
Tento francouzský park vám kromě panenské krajiny nabízí i zvířecí parky a horké prameny. Najdete zde i vojenské opevnění od slavného pevnostního stavitele přelomu 17. a 18. století, markýze Vaubana. To je od roku 2008 zařazeno na seznam UNESCO.
V Pyrenejích obecně je jen velmi málo jezer. Jejich návštěva ale stojí i za dlouhou cestu. Doporučit můžeme jednodenní výšlap po stezce GR11 k soustavě horských jezer Anayet. Tu najdete pod vrcholem hory Pico d'Anayet (2 545 m n. m.) ve španělském regionu Aragon.
Kde jsou hory, tam jsou i vodopády. A o Pyrenejích to platí dvojnásob. Právě zde se nachází nejvyšší vodopád kontinentální Francie, vodopád Gavarnie. Voda, pocházející z ledovce ve španělské části pohoří, zde ve dvou až třech stupních padá z celkové výšky 422 metrů.
Průměrně voda vodopádem protéká rychlostí 3 m3 za sekundu. V létě, kdy je ledovcové tání nejintenzivnější, ale může dosáhnout průtoku až 200 m3 za sekundu. V zimě vodopád občas úplně zmrzne.