Provence májová na kole
Francie, Languedoc, Provence
Provincie tolik milovaná Římany, která je podobná Itálii nejen svými kopci, vinicemi a olivovými háji. Louky plné levandule, ostnaté mimózy a krásné žluté slunečnice okouzlily Vincenta van Gogha; modrá obloha nakazila Picassa a podmanila si Paula Cézanna.
V průběhu století přispěli mistral, kolísání moře a tektonická eroze k formování provensálské krajiny. Ta je díky těmto silám dnes příjemně zvlněná, plná řek, údolí a skal.
Provence zkrášlují hory a pahorky, ale také planiny. Pohoří jsou většinou vápencová, krasová, z období křídy. Jejich výška se velmi liší, Alpičky u les-Baux nemají více než 387 m. n. m., ale přesto v sobě mají už horskou atmosféru.
Řeky, jako Hérault, Gardon, Rhôna, Gard, pomáhají rozkvětu vinic a živí místní. Rhôna je ledovcová řeka, přes 800 km dlouhá, vytéká z Rhônského ledovce v Bernských v Alpách a má krásnou zelenou barvu. Protéká Lyonem (druhé největší město Francie), kde se stéká se Saonou (són), a Avignonem, kde přibírá Durance. Nakonec se sama vlije v Petite Camargue do Středozemního moře (Mer Méditerranée).
V letních měsících nastává období sucha a je třeba dát velký pozor na požáry, které často utvoří vlnu ohně širokou 10 až 30 km a šíří se rychlostí kolem 5 km/hod.. Proto se u silnice často objeví značky upozorňující na nebezpečí ohně a varující před kouřením. Milovníci cigaret se zde musejí své oblíbené kratochvíle vzdát, protože jim hrozí nejen velká pokuta, ale i vězení.
Jak žijí Provensálci? Nejen v celé jejich zemi ale v jejich krojích a zvycích je slunce, jasné barvy, radost a veselí; kolový tanec farandola, dudy, flétny, bubínky a tamburíny, ale také nefalšované flamenco podmalované rudým vínem, které neodmyslitelně patří k jejich životu.
Provence je známá také vůní levandule, tymiánu, rozmarýnu, myrty a jiných aromatických rostlin, které jsou podstatnou složkou provensálských parfémů, jež se jako první v Evropě začaly připravovat právě zde a jejichž muzeum je v St-Rémy-de-Provence.
Jedním z mnoha důvodů, proč si lidé vybírají dovolenou v Provence, je většinou sluníčko. Počasí je tu opravdu báječné, slunce tu svítí 250 dní v roce.
Ale i v Provence umí počasí zazlobit. Na podzim a v zimě jsou v Camargue silné deště i záplavy, které roku 1993 a 2002 postihly deltu Rhôny.
Místní řeky jako Durance nebo Ardèche jsou schopny během jednoho dne zvýšit své hladiny o 10 i více metrů, speciálně Ardèche drží rekord v rozdílu hladin (21 m během jednoho dne). Rozdílné množství vody bývá pozorováno v Avignonu, kde se Rhôna zvedá o 5 i více metrů. Místní tento jev příznačně pojmenovali „facky od Ardèche“. Občas jim totiž tyto facky dávají zabrat.
Nám setkání s těmito přírodními jevy nehrozí, neboť přicházejí v jiných ročních obdobích, než my. My se můžeme těšit na slunečné počasí. To prospívá jak člověku, tak myrtě, tymiánu, rozmarýnu, levanduli, olivám, vínu, rýži, ovoci a různým druhům zeleniny.
Ostrý nárazový vítr ze severu od Alp zvaný mistral (v provensálštině znamená pán nebo vládce, místní mu také přezdívají mange-fange, což znamená požírač bahna, tj. vysoušeč louží). Tento vítr je schopen snížit teplotu vzduchu až o 10° C, úplně vyčistit oblohu a značně změnit počasí. Kromě zvýšené spotřeby energie pro cyklistu, který jede proti němu, má mistral význam ekonomicko-ekologický pro lodě, které odplouvají lovit ryby ve Středozemním moři; výrazně je totiž postrkává kupředu. Nám bude cestu možná někdy znepříjemňovat, ale většinou dlouho nevydrží, neboť po třech dnech zase mizí.
Olivovník sem byl importován Řeky před 2500 lety. Dnes kraluje vápencové zemi, dále mandlovník, duby, dub bílý (ten se u nás nevyskytuje), orchideje, borovice, především borovice mořská, slunečníková, d´Alep i cypřiše. Kromě toho také trnité keře, bodláky, kručinky, levandule a tymián i rozmarýn.
Provensálský hmyz je excelentní, jak Provensálci říkají o cikádách. Kromě toho zde žijí i jiní hezcí živočichové - ještěrky, zelená, skvrnitá, šneci k jídlu, užovky, kudlanka nábožná, lasička. Na loukách se pasou ovce, kozy a osli.
V oblasti Camarque, známé černými býky, se také vyskytují divočáci a nutrie, lišky a žáby různých druhů. Přesto Camarque zůstává hrdý především na množství ptáků, které tam žije. Na prvním místě plameňák růžový, herák, bílá volavka, racci, husa divoká a další.
Středozemní moře je poměrně mělké a písčité nebo bahnité, útesovité a nerovné. Králem těchto moří je mnohopilík, který tráví na skalnatém pobřežním dně první léta svého života, to je samičkou, když dospěje, stane se samcem a odpluje do větších hloubek.
K lovným rybám patří loup = vlk, česky mořský ďas, pražma = daurade, muleti, treska bezvousá= merlan, i jiné druhy tresek = merlus, hejna sardinek a ančoviček = anchois, grodin rouge, ropušnice, murény, na útesech tančí ve vodě medúzy. K přírodním krásám bezesporu patří krasové jeskyně.
V tomto kraji návštěvník nejčastěji narazí na zapálené hráče pétangu – je to francouzská národní hra, které se v Čechách lidově říká koulená. V lidové mluvě jsou to les boules (čti bul), oficiální název je la pétangue (čti petáng), což pochází z pieds tangués (pjé tangé), tj. sloupové nohy.
Cílem hry, v níž se hází železnými koulemi na vzdálenost asi 6 -10 m, je přiblížit se co nejvíce malé kuličce, která se nazývá prasátko. Hraje se ve dvou tříčlenných mužstvech, která se skládají z takzvaných přibližovačů a odhazovačů.Přibližovačem je ten, který hází na co nejmenší vzdálenost k prasátku a odhazovač je ten, který se snaží odstřelit pryč soupeřovu kouli, která je u prasátka příliš blízko.
Hra je velmi oblíbená a zejména penzisti při ní neuvěřitelně ožijí. Hraje se skoro na každém volném plácku. Zejména každé vesnické náměstí je během siesty a pak večer pasováno na sportovní kolbiště. Hra bývá vášnivá, plná vzrušení a hádku o vzdálenost často zastaví až přinesený metr nebo šupléra, protože vzdálenosti se u mistrů často měří na milimetry.