Verdon na kole v pohodě
Francie, Azurové pobřeží a Horní Provence, Provence
St. Tropez, malý přístav vsazený do jedné z nejkrásnějších zátok Francouzské riviéry se stal slavným místem setkávání novinářů, fotografů, spisovatelů, umělců a celebrit celého světa.Původně šlo ovšem o rybářskou vesničku, kterou založili marseilleští Řekové.
Legenda vypráví o centurionovi Caïu Silviu Torpetiovi, který byl v roce 68 n. l. na příkaz císaře Nera kvůli své víře nejprve ukřižován a poté sťat. Byl uložen do ztrouchnivělé loďky, hlavu vedle těla, společně s kohoutem a psem, kteří měli jeho ostatky sežrat. Centurionovo tělo ale zázračně doplulo netknuté na místo, kde dnes stojí přístav nesoucí jeho jméno.
Od 9. století vesnici i její okolí sužovaly nájezdy pirátů a později muslimů. Území bylo získáno zpět do francouzských rukou až ke konci 10. století.
V roce 1470 se na žádost krále René I. ve zničeném a vylidněném St. Tropez usadil janovský pán Raphaël de Garezzio a dalších šedesát janovských rodin. De Garezzio se výměnou za zproštění od všech daní zavázal obnovit a bránit město. Takto vznikla malá republika, která měla vlastní armádu i flotilu a úspěšně odolávala tureckým i španělským nájezdům.
Tichý a zapomenutý přístav se pomalu začal měnit ve světově proslulé letovisko. Jeho skrytý šarm obdivoval Maupassant, zvláštní světlo zachytil Paul Signac, který tu zakotvil r. 1892, a po něm další malíři: Matisse, Bonnard, Marquet, Dérain, Vlaminck, Seurat. Jejich díla můžeme obdivovat v místním Musée de l´Annonciade.
Před vypuknutím I. světové války se už město těšilo pověsti oblíbeného útočiště bohémů. 30. léta přilákala další umělce, vedle malířů i spisovatele. V roce 1956 tu Roger Vadim natočil film „A Bůh stvořil ženu“ s Brigitte Bardot, a odstartoval tak vlnu neutuchajícího zájmu smetánky. A mluvíme-li o filmu, nesmíme zapomenout na snad nejslavnější četnickou stanici na světě a de Funésova Četníka ze St. Tropez.