Svatojakubská cesta nebo Cesta svatého Jakuba (francouzsky Pèlerinage de Saint-Jacques-de-Compostelle, španělsky Camino de Santiago) je název poutě, která vede do Santiaga de Compostely ve španělské Galicii. Ve zdejší katedrále jsou podle tradice uloženy ostatky svatého Jakuba, Kristova učedníka, který tu zemřel. Santiago padlo v 8. století do rukou Maurům a když bylo dobyto křesťany zpět, byl na místě Jakubova hrobu vystavěn kostel, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších poutních míst křesťanského světa. První doložená pouť do Compostely se konala roku 951, kdy ji vykonal biskup z Le Puy ve Francouzském Středohoří. Podél cesty byly postupně zřizovány kostely a kláštery se svatými relikviemi. První „příručka pro poutníky“ pochází již z 12. století, kdy ji pod názvem Liber Sancti Jacobi sepsal tehdejší papežův sekretář Aymeric Picaud. Rukopis obsahuje kázání, zprávy o zázracích a liturgické texty spojené s osobou svatého Jakuba. Dále se zde nachází také popis trasy, uměleckých děl, která lze po cestě spatřit, a zvyků místních obyvatel.

Symbolem poutě se již ve středověku stala mušle hřebenatka. Zájem o svatojakubskou pouť začal prudce vzrůstat koncem 80. let 20. století, k čemuž přispěl i fakt, že roku 1993 byla svatojakubská cesta zapsána na seznam UNESCO. Ve Španělsku, Francii, Německu a Itálii jsou trasy svatojakubské pouti značeny právě symbolem mušle. Na českém území se původní ustálenou trasu nepodařilo zjistit, ačkoliv i odtud ve středověku poutníci putovali. Klub českých turistů vyznačil českou cestu ve dvou větvích – severní a jižní. Severní je značena od zbraslavského kláštera v Praze přes Karlštejn, Plasy, Stříbro a Kladruby na hranice s Německem a dále na Norimberk a Oettingen, kde navazuje na Franckou Svatojakubskou cestu. Jižní větev od Karlštejna pokračuje přes Mníšek pod Brdy, Dobříš, Příbram, Nepomuk, Klatovy a Kdyni a dále po Východobavorské Svatojakubské cestě směrem na Řezno.