Languegoc-Rousillon je region, který vznikl uměle spojením několika historických oblastí, především hornatého Haut-Languedoc (Horní Languedoc), nížinatého Bas-Langedoc (Dolní Languedoc) a příhraničního Rousillonu. Jméno Languedoc je odvozeno z langue d´oc, jazyka velmi příbuzného s katalánštinou. Okcitánština (nebo také provensálština) byla dokonce v době největšího rozkvětu Languedoku ve 12. století jazykem trubadúrů a ušlechtilé mluvy. Po křížových výpravách proti katarům ve 13. století však začala upadat a po anexi Languedoku Francií r. 1271 a dohodě z Villers-Cotterêts (1539), která stanovila jako národní jazyk Francie severní formu francouzštiny, by zřejmě okcitánština, a s ní i mnoho z languedocké kultury, zanikla nebýt obrozeneckých snah významného francouzského básníka Fréderika Mistrala v 19. století.

Na rozdíl od Languedoku byly dějiny Rousillonu spojeny po dlouhou dobu se sousedním Španělskem. Však se mu také říká Francouzská Katalánie. V roce 1172 se dostal pod nadvládu katalánsko-aragonského království a tento stav trval téměř nepřetržitě až do roku 1659, kdy byl Rousillon po dlouhých bojích mezi Kastilií a Katalánskem definitivně přičleněn k Francii. Od té doby bylo místní obyvatelstvo (často násilně) pofrancouzšťováno. I proto zde dnes často narazíme na silné projevy národní hrdosti a mnoho obyvatel zvláště na venkově se cítí být víc Katalánci než Francouzi.

Albigenští a kataři

Kataři tvořili křesťanskou sektu ve 13. století. Věřili, že existují dva principy: dobro a zlo, jejichž smíšením vznikl svět. Materiální svět považovali za zcela špatný. Aby dosáhli opravdové čistoty, museli se jej zříci, dodržovat přísnou zdrženlivost a vzdát se tělesných požitků. Uchýlili se nejvíce do hradů v departmentech Corbières a Ariège. Kataři kritizovali korupci v církvi, což vedlo k tomu, že papež Inocenc III vyhlásil roku 1208 křížovou výpravu proti albigenským, která trvala až do r. 1229 a bylo během ní pobito a umučeno mnoho tisíc katarů.