Všechny tři regiony byly vytvořeny v 50. letech 20. století ze správních důvodů a jejich hranice vedou často napříč územím různých historických oblastí. Hlavní dějinné události se ovšem dotýkaly všech tří. Zdejší megalitické stavby upomínají na první obyvatele, kteří tu žili zhruba od 5. tisíciletí př. n. l. Ti byli následováni keltskými kmeny, jež v 1. století př. n. l. podlehly římské invazi vedené Césarem. Po zániku Západořímské říše r. 476 ovládli zdejší kraje Vizigóti, kteří v 6. století ustoupili Frankům pod vedením Chlodvíka. Jeho potomek Karel Martel pak r. 732 v bitvě u Poitiers definitivně zastavil arabskou invazi, která hrozila zaplavit celou Evropu. Sňatkem Eleanory Akvitánské s Jindřichem II. Plantagenetem připadl téměř celý západ dnešní Francie Anglii a tato situace trvala až do konce Stoleté války v polovině 15. století. Ve století 16. oblast zasáhly náboženské války mezi katolíky a protestanty, které vedly i k velkému exodu zdejších obyvatel do Kanady (v 17. st. odpluly na západ z La Rochelle tisíce francouzských hugenotů). V 19. století značně vzrostla obliba přímořských letovisek na pobřeží Atlantiku (hlavně La Rochelle a okolí). Za 2. světové války spadala část západní Francie pod kolaborantskou vládu ve Vichy a hlavně Limousin tehdy proslul jako jedno ze středisek protinacistického odboje. Ve druhé polovině 20. století se prohlubovala orientace všech tří regionů na zemědělskou produkci, v níž dnes patří v rámci Francie k nejvýkonnějším.